Za Putina a Medvěděva to odnesla chudák Irina

Český národ dostal nedávno políček od velkého medvěda. Měl jsem naivní potřebu to říct nějakému Rusovi, ruskému občanovi. Hledal jsem tedy nějakého Rusa nebo Rusku, abych se zbavil, tohoto nutkání. Dnes to není problém, stačí zvolit ten správný server, nejlépe v azbuce a Irina byla na světě.

Byla sice s Tatarstánu, ale hrdě se hlásila k Putinovi a Mevěděvovi. Velmi dobře věděla, kde je Praha, reagovala inteligentně, sečtěle a hrdě.

Měl jsem samozřejmě ještě v hlavě nedávnou návštěvu Medvěděva v Praze, který zde hájil nejrůznější zájmy, a ještě zde byla otevřena významná ruská výstava, snad něco z carského pokladu, prý je o ni úžasný zájem.

V Čechách máme k Rusům tradičně kladný vztah. Naši obrozenci v čele s Kollárem se chtěli přitulit k tomu silnému dubisku tam na východě.

Dokonce i Karel Havlíček odjížděl do Ruska s tímhle nadšením, aby se vrátil dost zdrcen tím, jak se v Rusku chovají k prostému člověku. Nemá totiž žádnou cenu. Rakousko, se všemi svými chybami, bylo perspektivnějším řešením.

Rusofilství se u nás táhlo nejenom obrozením, ale i po první světové válce, nejvíce to, asi vlastně dost oprávněně, vypuklo v květnu 1945, Sovětský svaz osvobodil podstatnou část Evropy, tedy i Československa od německého fašizmu.

Říkám tedy Irině, že nás Čechy Rusko urazilo. Irina byla zdatná v hledání na internetu, a tak bystře odpověděla, že do České republiky byli posláni odpovědné osoby.

Kontroval jsem, některé významné země poslaly prezidenty nebo bývalé prezidenty, dokonce přijal A. Delon, tušil jsem, že na ženu středních let by mohl zapůsobit slavný francouzský herec.

Když se objevilo něco neuvěřitelného, ta Irina, někde až z konce světa napsala, že se omlouvá za chování těch dvou pánů v čele Ruska, ale že obyčejní lidé za to nemohou.

V duchu jsem si říkal, že si měl prezident Klaus pozvat ruského velvyslance a vysvětlit mu, že nás velký medvěd dost urazil.

Nojo, vím, že nechce, abychom tu mrzli, protože Rusové mají v hrsti celou Evropu, mohou jí utáhnout kohoutek.

Jak to bylo s Irinou dál? Řekl jsem jí, že si Rusů vážím, vyjmenoval jsem představitele ruské kultury, vědce, oběti jejich národa.

Irina odepsala hrdě, že jsou velký národ.

Okamžitě jsem kontroval, že jsme velký národ kulturně taky, i když ne počtem. V hlavě mi však hned blesklo, že spousta Čechů právě tohle neví, nepěstuje, podceňují se, pouze hrdě skáčou jako blázni, když se černý nesmysl zakutálí po ledě do branky.

Pane prezidente Klausi, mně se Ruska Irina omluvila za chování jejích představitelů, ale teď je to na vás, vy to musíte vysvětlit vašemu kamarádovi Mevěděvovi, teď se konečně zachovejte jako prezident. Provokovat svět počasím, svými poradci, antievropanstvím, to je docela roztomilé, i když ve světě nám to moc neprospělo, ale co v takovémhle případě? Jak by se asi zachoval váš předchůdce?

My jsme se s Irinou smířili, myslím, že bychom mohli být dokonce přáteli.