V Evropské unii je asi 14 menších států, než jsme my. Pokud vím, žádný z těchto států nevolal po výjimce v Lisabonské smlouvě. Je-li tomu tak, tak mne opravte. V posledním slavnostním projevu nám pan prezident vysvětlil, jak to vlastně je v demokracii, že je velmi nedokonalá, ale stejně nejdokonalejší, a tak jemně naznačil, ať nespokojenost pošleme k čertu, když máme to nejlepší, co můžeme mít.
Samozřejmě že máme to nejlepší, zejména když jsme to vlastní pílí a pracovitostí dotáhli z bankovního úředníčka na prezidenta, když jsme to svým obrovským nasazením dotáhli na posty ústavních činitelů, když jsme v nomenklatuře stran, v správních radách podniků tyjících z veřejných prostředků, v podnicích společensky a životně nepostradatelných. Když jsme mezi celebritami tím, že stojíme v záři reflektorů televizních studií, toho ohromného českého nejvyšší kulturou a moudrostí vonícího mediálního prostoru.
Nikdo v Evropoě to tak skvěle neumí jako my. Němci jsou břídilové, kteří stejně šilhají po našich Sudetech, Francouzi hájí jen své zájmy, aby mohli ovládat celou Unii, již si dávno rozdělili stejně s Němci, Španělé měli štěstí, že vstoupili do Unie, když jim ještě hodně nasypala. Nás mají za Východ, kolonii, a tak je ohromné štěstí, že pan Klaus pro nás svým disidentským, statečným nasazením vydobyl výjimku.
Naše justice je neúplatná, naše předpisy a zákony neprůstřelné, soudci ctí na prvním místě svědomí a vyšší princip a až někde vzadu psaný zákon, protože jsou to morální a mravní skály, zejména proto, že jim bylo hned nasypáno do žlábků, aby byli nezkorumpovatelní.
Naše právo je rovné pro všechny, naše svoboda je tak krystalická, že i Voltairovy představy byly proti tomu zuřivá totalita, a naše solidarita je tak ohromná, že boháči sami poprosili o progresívní daň, protože oni, všichni horlliví čtenáři Písma, téměř od kolébky vědí, co to je mravná a nemravná odměna, a kdo více dává, jestli chudák z mála, anebo boháč z mnohého.
Zejména fyzicky a psychicky náročná práce je u nás spravedlivě oceněna, zemědělci se topí v dotacích a jsme jedinou zemí v Unii, která jim dává odpovídající výkupní cenu za mléko a všechny komodity.
Pro všechny tyto klady je dobrá výjimka našeho prezidenta, protože tou hroznou Lisabonskou smlouvou a unijní listinou práv a svobod, by mohly být porušeny výsady a výhody zejména prostého, obyčejného človíčka, ať je nezaměstnaný, či zaměstnaný, o tohle štěstí nás mohla Unie připravit, a tak pan prezident napjal síly a ochránil štěstí malého českého člověka, který velmi dobře slyšel na národnostní volání, vzpomněl na ruchovce z devatenáctého století a vytáhl nejen protiněmecký,ale dokonce protievropský prapor.
Pokud ale není pravda, co tady píšu, chtěl pan prezident výjimku jen pro sebe, pro tu rozmařilou a sebestřednou skupinu českých politiků, aby si uhájili ten zasmrádlý český pořádeček, to korupční prostředí, v němž je srovnatelný kilometr dálnice dvakrát dražší než ve vyspělých zemích. Proč asi? Pro dražší pohonné hmoty, pro dražší pracovní sílu? Není třeba rozvádět. Komunisté dvacet let po svém převratu byli již zkorumpovaní v moci zabydlení měšťáčci. Není důvod si dvacet let po sametu o současných politicích myslet něco jiného. Náš prezident, jenž si říká disident, je toho zářným příkladem. Je to prezident špiček,ale mistr v tom, že ti chudáci dole si myslí, že je též i jejich. Výjimka v Lisabonské smlouvě je pro několik špiček, a zejména proto, aby ti dole měli těžší hledat spravedlnost v Evropské unii.
