Maturita školního roku 2011/2012 ještě neskončila, neboť ještě jednou přijdou ti, jímž se to napoprvé nepodařilo. Popřejme těmto dětem hodně štěstí.
O maturitách se napsalo mnoho příkrých, často i hloupých vyjádření, ale vše, co se stalo, bylo známo předem, dokonce i většina zodpovědných poslanců, která nakonec maturity odstartovala, byla proti nim v této podobě.
Pro některé předměty byla maturita přínosem, ale snad největší katastrofa nastala v češtině, a to v mnoha rovinách, ale zase musím zdůraznit, že učitelé, odborná veřejnost, na všechna rizika reagovali, vše předem popsali, založili petice, které pak kolovaly po školách a v mnoha vlnách dorazily k odpovědným lidem. Pak ale přišel ministr Dobeš, podle pana prezidenta nejlepší ministr školství v dějinách a poradce mu dělal pan Klaus mladší, takže ho podporovala skoro celá Klausova rodina.
Upozorňovali jsme na to, že maturity jsou nesmírně drahé vybavením, logistikou, ale i celý proces není zdaleka levný. Kdyby byly ty prostředky nezbytné pro vysokou úroveň a průběh maturit, tak by mělo smysl je pro mládež a budoucnost národa obětovat, ale tomu tak rozhodně není! I kdyby předem porovnali autoři předpokládanou finanční náročnost maturit třeba jen se Slovenskem, tak by je nikdy nikdo v této podobě nespustil.
Zde by mohli vyšetřovatelé položit otázku, proč tedy tak drahé maturity, když to není smysluplně.
Již jsem řekl, že vlastně „všichni“ byli proti, ale stejně se vše rozjelo. Vyšetřovatelé by se mohli ptát, zda ministři dobře kontrolovali, co se děje s penězi, mohli by třeba zaútočit na pana Dobeše, ale i pana Nečase, který se ohání šetřením, ale proč právě náklady na maturity jim byly zcela lhostejné?
Když člověk sleduje, odkud se berou ti čeští boháči, tak zjistí, že oni se umí přisát na veřejné prostředky, a tak opravdu nějaká čeština, nějací studenti, nějaká racionalita, to vše bylo druhotné, protože hlavní bylo nechat protékat veřejné prostředky „správnými“ směry.
Pan Dobeš odstoupil, pan Nečas by zejména za zbytečné plýtvání veřejnými prostředky mohl odejít taky.
Někteří známí, zejména kolegové, se divili, jak jsme mohli dělat ta nejrůznější školení hodnotitelů, jak jsme se mohli nechat kalibrovat v hodnocení maturitních písemek
Předně, byla to velmi zajímavá zkušenost, přiznám se, že jsme procházeli i lehce stresujícími situacemi, ale byla to naše volba, většina věcí se dělala o víkendech a po večerech on line. Dále jsme mohli upozornit přesně své vlastní žáky na to, co a jak bude hodnoceno a zkoušeno. Z těch mých neměl nikdo třeba v maturitní písemce závažnější problém.
Písemné maturitní práce z češtiny jsou pro gymnazisty spíše dehonestující, primitivní, krátké.
Zde je vidět, že společnost poslala k čertu vyšší ideály, hodnoty a nehodlá motivovat studenty, aby si lámali hlavu vyššími tématy. Jsou tu ale učitelé, kteří jistě nesleví a nenechají se svést k tomuto primitivismu.
Dále je zajímavé, že gramatika a zejména pravopis neměly rozhodující vliv, protože to by maturitu neudělalo mnohem více studentů, což byla má zkušenost jako hodnotitele, ale za „smrtící“ kritéria bylo stanoveno zadání a obsah a dodržení útvaru. Myslím, že většina hodnotících pochopila, co je od nich vyžadováno, i když sjednotit hodnocení slohu je vždy velmi obtížné.
Naprosto nesouhlasím s pláčem některých učitelů, že nemohli hodnotit své žáky. Tím absolutně popírají i tu nejzákladnější snahu o objektivitu a nadhled. Ve Francii nemohou učitelé hodnotit náročné kompozice svých žáků, a je to tak správné. Samozřejmě že přímo ostudný je pro gymnazisty rozsah práce, když třeba Němci píší práci podle zemí 4 až 6 hodin. Na celostátní úrovni má být porovnáváno jen to, co je objektivně porovnatelné. Já jen naznačil, že maturita gymnazisty musí být jiná než u maturantů třeba odborných škol, protože šíře záběru gymnazisty je v průměru s ostatními školami nesrovnatelná, též požadavky na inteligenci gymnazisty jsou většinou vyšší než u ostatních středních škol.
Nestačí jen chtít porovnávat celou populaci, ale smysl maturity je přece jiný. Student má prokázat určitou zralost, znalosti, lásku k hodnotám demokracie i ke kulturní tradici v širokém slova smyslu. Opravdové demokratické ideály i mravní hodnoty a láska k vědě, jako by byly opomenuty, nebo odsunuty na poslední kolej. Hlavní je přece ideál!
Myslím ale, že dobrá znalost pravopisu musí být u maturanta rozhodující. Kdo neovládá jazyk, v němž maturuje, a zejména jeho pravopis, neměl by být nositelem regulérní maturity, naopak svoboda v pojetí nejenom obsahu, ale zejména útvaru by měla být zaručena, cesty myšlenek jsou svobodné a leckdy překvapivé.
Naprosto nepochopitelné pro mne bylo, jak mohl Cermat v matematice tak minout zadání, kdy matematika je v tomhle daleko snazší a čitelnější než humanitní předměty.
Dosti komické je, že ten, kdo panu Dobešovi radil, pan Klaus mladší, je nyní největším kritikem maturit a zná řešení, jak je zjednodušit, to samé lze říci i o panu Nečasovi, ale to jsou ty české hlouposti, tedy paradoxy, hlavně že peníze již protekly. Třeba i já dostanu penízky za hodnocení písemek, že bych pak šel třeba do akvaparku?
