Současný příběh doktora Ratha je jen jedním z milníků procesu, jenž může být směle nazván vybydlováním české demokracie. Samozřejmě že můžeme prvoplánově předpokládat, že tato událost opět zmařila průběh voleb v tom smyslu, že levice ani při případném opětovném vítězství nezíská koaliční potenciál, aby mohlo dojít k překývnutí volebního kyvadla na levou stranu. Jde ale v podstatě jen o marginální dopad, protože katastrofa je daleko hlubší a byla nastartována od samotného počátku.
Byla to spousta nesmyslů, jimž jsme podlehli. Obecně bych řekl, že jde o nesmysl „horké jehly,“ jímž jsme vše šili a ušili. Někteří výjimeční vizionáři viděli katastrofu již v okamžiku vzniku, třeba Karel Kryl. My jsme je ale neposlouchali a vůbec slyšet nechtěli. To nás však nezbavuje odpovědnosti, protože jsme tuto zhoubnou cestu vždy nakonec potvrdili volbou.
Nejdůležitější je rychlost….říkali politici a naznačovali, že za každým rohem číhá komunista, který nám naši mladinkou demokracii ukradne. Nevšimli jsme si, že leckteří komunisté jsou již zase v čele, ale k tomu měli regulérní právo, protože demokracii nelze rozvíjet tak, že někdo bude mít více práva než ten druhý. Právní rámec nás dostihne na cestě tvrdili nám ekonomisté. Vzhledem k imunitě a výsadám některých skupin našeho obyvatelstva je naše demokracie vlastně paradoxem, tedy zdůvodněním, že demokracií být vlastně nemůže. I když si to nepřiznáváme, máme blíže k Rusku a Ukrajině, než si jsme sami ochotni připustit.
Nakonec právní rámec by nebyl vůbec důležitý, kdybychom ctili mravní hodnoty, humanitu, slušné chování, a kdybychom se podle nich chovali. Tak by se přece nemohlo stát, že by si vzal někdo něco neprávem. Pracovník by požádal o menší plat, neb by svůj vysoký považoval za nemravný.Zlaté padáky by neexistovaly a manažerské platy by odpovídaly slušnosti.
Nevím, jaký plat měl pan doktor Rath, ale jsem si jist, že měl tolik, aby slušně uživil svou rodinu. Ale již teď jsem vlastně pochybil, protože vlastně soudím, aniž do toho vidím, což je nemravné. Kdyby četl Masaryka, ctil by přece jeho nebát se a nekrást, střídmost a slušnost!
Někdy se nám chce říct, návrat k hodnotám, ale víme jistě, jestli se máme kam vracet, jestli jsme byli někdy v blízkosti těchto hodnot. Dokonce se odmítáme i o hodnotách bavit a vést o nich smysluplnou diskusi.
Pak se dozvíme, že do nové důchodové reformy se musí vtělit i princip zásluhovosti, kdy jediným měřítkem této zásluhovosti je plat, odměna, jakoby neexistovaly profese, které byly vědomě podhodnoceny celá desetiletí, protože jednoduše na ně nebyly žádné peníze, a čekalo se, až se „zbercháme,“ ale jaké pak zberchávání, když je tu krize a peníze zase nejsou. S ulehčením se dozvíme, že konjunktura už byla před tím, než nastoupila krize, tedy když pro některé skupiny nebyly peníze. U některých profesí se hledá opět naprosto nemravné řešení. Tak je tomu třeba u některých lékařů, kteří budou moci operovat za plat plus spropitné, jež mu poskytne úzkostlivý, nebo zazobaný pacient za to, že mu zákrok provede právě ON. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že sama podstata takového kšeftu se zdravím, je hluboce nemravná.
Potom jsou celé skupiny, jimž zanikly továrny, profese, protože to vedení jejich podniků jaksi nezvládlo, nebo nechtělo transformovat, jednodušší byl okamžitý prodej objektu, vlastně náhlé zbohatnutí našeho podnikatelského výkvětu.
Hloupě ekonomický pohled na svět vše řídí, ekonomika je zbožštěna, funguje téměř jako samotný božský princip a v Čechách se to nejen chápe, ale dokonce učí jako princip státní filozofie. Ministerský předseda z Islandu vyslovil pravý opak v zájmu záchrany demokracie!
Naštěstí jsou místa na světě, kde demokracii chápou diametrálně jinak, tedy jako soubor humánních idejí, kde se snoubí princip lidskosti s principem svobod a odpovědnosti. Předseda vlády Islandu mluví tedy jako z jiného světa.
Vrátíme-li se k případu doktora Ratha, je až dojemné, jak najednou většina poslanců nechtěla umožnit zejména to, aby se setkal doktor Rath s médii. Ve vězení prý doktoru Rathovi vzali i rádio. Možná že se něčeho velmi bojí, třeba je děsí představa zamřížovaného okénka, vojenské železné postele, mne by tedy taková představa opravdu děsila . Myslím, že pan doktor Rath má štěstí, že je v Čechách zrušen trest smrti, protože to, co předvedla média a celý národ v okamžiku zatčení pro mnohé nenáviděného politika, mělo lehký přídech jistých nechvalných let. A co tu najednou bylo vtipů a humoru. Zrůda je zatčena a ostatní, přečistí politici, s nimi pak celý hrdinný český národ, se radují, jako v pohádce, kdy se do spravedlivého království vrátil dobrý a krásný král Miroslav.
Demokracie je v Čechách vybydlena, protože se vzdala hodnot a zaměnila je ekonomismem. Kde ale ty hodnoty vezmeme?
Není nic snazšího, prolínají se celou naší historií, od Konstantina až po Havla, anebo od Kosmy po Duku, anebo od Havlíčka po Peroutku, anebo od Husa po Masaryka, anebo od Balbína po Pekaře, anebo od Blahoslava po Halíka? Každý ať si tam dosadí to svoje.
Rozhodně ale něco takového neslyšíme od našich politiků, těm se to totiž nehodí, ani teoreticky, natož pak prakticky. Co s nějakou pravdou, láskou, milosrdenstvím, slušností, spravedlností, k čemu to vůbec může být dobré? Jsou přece jen ti úspěšní a ti, kteří měli smůlu, jimž se to nepodařilo, ti ať drží ústa a krok, mohou přece v televizi přihlížet, jak se smetánka baví, ústa se jim zavřou slaboduchými seriály. Ani umělecká veřejnost není schopna reflektovat tuto národní katastrofu, dokonce se na ní ráda, také uplacena, podílí.
Naše demokracie byla vybydlena tím, že od ní byly odtrženy hodnoty, bez nichž je nemyslitelná, bez nichž vlastně není demokracií. Čím vlastně tedy vůbec je?
