V Čechách zvítězil formalismus, protože jim funguje, ale ne nám

Pokud se podíváme na pořad Nikdo není dokonalý, musíme se divit, že u nás ještě není hladomor, některé věci dobře fungují, protože se zdá, že jsme národ absolutních blbců, mezi nimiž se občas objeví jednooký král. Jak si má tedy takový národ dokázat vládnout a jak má rozpoznat, co je pouhý formalizmus bez obsahu.  

Po roce 1989 se i na středních školách začal klást důraz na asertivitu, sebeprosazení a slušnost a skromnost se brala jako nebetyčná pitomost.

Zajímavé je, že se v tomhle stylu moc nezměnilo a oficiální cesta vedla k tomu, že školy se změnily ve vědecká centra a samy si dělaly vzdělávací programy, kde se prosadili pracovití, někdy ctižádostiví učitelé. Byli to hotové pracovní přebory a neuvěřitelné vypětí, normálně vyučovat a ještě dělat vědecké programy.

Nevím ale, kam se poděly vědecké ústavy, jež mají v náplni práce výzkum, aby školám doporučily efektivní cesty. Dost velké paskvily vznikly na středních školách, co se týká počtu hodin. Má-li teoreticky sedět student ve škole 7 hodin denně, pak se doma ještě učit, sportovat, mít čas na další asktivity, ale i na odpočinek, to nemůže moc dobře fungovat, i když dobrá škola má být nesnadná. S těmi hodinami k tomu došlo tak, že samozařejmě každý učitel ví, že jeho předmět je nejdůležitější, a tak bojuje hrdinně o maximální počet hodin.

Nyní se projevují první výsledky takového "geniálního" systému. Naše opravdu špičkové základní školství vykazuje horší výsledky, i když zase nedělám paniku, protože vždy to bylo tak, že dobrý učitel dokáže pitomosti shůry eliminovat svým vzděláním a selským rozumem.

Nová maturita, třeba z češtiny dotáhla formalizmus do maxima. Opravdové hodnoty, jakoby byly druhotné, ale primitivní slohové útvary průměrné kvality jsou závažné, ale pozor originalita a talent se nehodnotí, stačí nám průměrní debílci a poloviční stroje. Adolf by měl radost, český národ měl přece umět počítat tak do sta a jsem si jist, že po vyhrané válce by následoval židovský národ do továrny na smrt na východě. Heydrich to řekl přece jasně, Češi nemají v tomto německém prostoru co pohledávat. Hle, teď se o duchovní genocidu snaží Češi sami.

Když se objevili noví mladí političtí úderníci, a zejména údernice, český národ, většinou povrchně myslící, si řekl. Ti krásně hovoří, ti se nádherně oblékají, jaký mají krásný styl. Odpověď, bohužel naučenou, na efekt a poctivě nepromyšlenou, řekli snad rychleji, než padla otázka. Český národ tleskal, běžel k urnám a házel hlasy těm krásným holčičkám, jež tak nádherně mluvily, a tak se do parlamentu dostaly téměř dětičky, něco jako za komunizmu svazačky, taky krásně mluvily, ale jen fráze, jež nám lezly na nervy.

Současné svazačky politických stran leckdy říkaly pravdu, ale mělo to malinkatý háček, možná že dokonce věřily v tu pravdu, ale samy ji do důsledku nepochopily , protože to by nikdy nemohly na politickém poli přijmout jakékoliv nemravné peníze. V době, kdy pro dvě třetiny národa je deset tisíc skoro nebetyčná částka, tak kolem nich létaly statisíce.

Ve slušné zemi by to měla být okamžitá a věčná politická smrt. Jak studovaly, to nevědí, že Masaryk z peněz, jež dostal na svůj boj od amerických Čechů, vykazoval každý desetník, můžete si to ověřit v jeho díle, které tihle politické rychlokvašky jistě nikdy nečetly.

Kde je politický boj za člověka, za slušnější život těch dvou třetin lidí? Kde je nějaké odříkání, obětování? Lidi v podstatě nikoho nezajímají, spíše slouží pro srandu v televizi, jako třeba v pořadu Nikdo není dokonalý. Ale je tam vidět naše národní bída, skoro začínám věřit, že za komunizmu jsme v průměru takoví blbci snad ani nebyli.

Vím, že tenhle přístup je taky velmi jednostranný, zrovna nedávno jsem slyšel o velkých studijních úspěších některých našich žáků na prestižních vysokých školách.

Kladu si jen otázku, jaká je cesta z téhle tragikomedie. Snad spoluúčast všech a slušná a poctivá práce. To je ale utopie, panstvo se prebend nezbaví a zazobanci už nebudou mít vůbec žádnou chuť spolupodílet se na problémech této země, těm nejlépe jde vysávat veřejné prostředky do jejich tak adorované soukromé sféry.

Přesto jsem si jist, že tenhle stav je jen dočasný, že jádro téhle země hodnoty nikdy neopustilo a neopustí. Život na základě zmíněného formalizmu je smutný, nepříjemný a neperspektivní.

Padlo tady v poslední době sousloví "účelová lež." Účelová je každá lež a každá lež je nanic. Tak možná že cesta bude u toho masarykovského, začít u pravdy, anebo snad u pravd!