V Palermíčku máme i politické revoluční vizionáře, kteří se zaštiťují tím, co ještě neexistuje a říkají o sobě to, co ani nejsou, máme zdei lišáka starostu, je tu však i agentobijec a komunistobijec úředníček. Protože jsme v Palermíčku, kde je více heren než obyvatel, musí zde být i trochu mafie.
Redaktor nejslavnějšího regionálníh měsíčníku/ i když ho Jan Kraus v Uvolněte se znechuceně odhodil/ pan Rectum se musel smát, když mu politický vizionář Smrkovský /používá pseudonym podle nějakého stromu/ vyprávěl o přípravě revoluce, jak rozbourá radnici a možná i celé město. Vizionář a spisovatel Smrkovký, prosím nezaměňovat s jedním z mužů roku 68. Tohle je náž palermíčkový Smrkovský, jenž se v zájmu dokonalé konspirace nechal redaktorem Rectumem vyblejsknout k tomu článku, načež všichni poznali, že Smrkovský není Smrkovský, ale jedná známá postavička.
No to byla voda na mlýn redaktora nejlepšího regionálního proradničního týdeníku Franty, který nelenil a běžel za naším starostou, stoprocentním playboyem, liškou podšitou, jenž nehnul ani brvou a dal v rozhovoru Smrkovskému roztomilé politické školeníčko, jež vyústilo v radu, ať se tedy politický vizionář zúčastní voleb. Když je vyhraje, může pak vládnout Palermíčku do roztrhání těla. Dlužno podotknout, že revoluční vizionář je asi znalec historie, protože tak trochu pomýšlí na defenestraci, i když k té byla naposledy v Palermíčku příležitost v osmdesátém devátém, kdy zde vodil dav akční revoluční fotograf, který měl tu sílu dělat takové činy, ale nikdy k nim nedošlo, protože všichni úředníci udělali, co ten fotograf chtěl, a někdy se zdálo, že to dělají ochotně a s radostí, což se asi pletu. Ale dnes tu máme úředníčka, který myslí revolučně na provaz, což ještě vysvětlím.
A tak náš opálený starosta si udělal s vizionářským revolucionářem lehkou ranní hygienu, ušetřil na toaletním papíru a ještě svou nohejbalově vytrénovanou nohou nakopl celou opozici do zadku. A zcela oprávněněně, protože za pitomost se pyká a náš starosta už má přece jisté exekuční právo. To říkám nevesele, neb patřím k druhému táboru.
No a jako kladivo do hlavy byl pod starostovým článkem výtvor toho úředníčka, který začíná tak, že se jako zastává chudáčků z komunistické státní policie, ale pak zavzdychá, že se v Rumunsku věšelo, a zjevně je mu líto, že to u nás nepřišlo, i když člověk nikdy neví. A tak by to dalo asi práci připravit tolik funkčních šibenic, ale v zájmu očištění národa by se to vyplatilo. Takto si vykládám úředníčkova slova, který jasně v podstatě dodá: Kdo je na seznamu, ať drží svá nevymáchaná ústa navždy. Píšu v tichosti pokoje, a tak poslouchám úředníčka a ani nedutám.
Kdo přijede k nám do Palermíčka, bude nadšen, jako jsem byl dnes nadšen já sám, gerontický starousedlík. Před hospodou kontroluju ledvinku s doklady a penězi, protože přece bez peněz do hospody nelez, a ejhle, nikde nic. Nebudu vás dlouho napínat, ale do hodiny mi ty věci vrátila naše městská policie. Nálezné chlapci vehementně odmítli. Musím uznat, že mne to zahřálo u srdce, protože jsem se setkal s opravdovými masarykovci. Nebojí se a nekradou. Přijeďte tedy do Palermíčka, budete mít dost důvodů cítit se tu dobře.
