Sametovou jsem vyhodil do kontejneru

Potkáte na schodech gymnázia hezkou a chytrou maturantku a zeptáte se jí, co půjde studovat. Ale co mi odpoví, to je napsáno až na konci článku.  

Děám pořádek. Po mnoha letech vyhazuji věci, které se za ten čas nashromáždily. Jsou tam pozůstatky po různých sportech, plachty, neopren, součástky k surfům, ale to je už dávno za mnou. Všeljaké oblečení, stany spacáky, galusky, pláště, pneumatika...

Potom papíry. Moc rád bych objevil dva deníky z cest, ještě z poloviny osmdesátých let minulého století, ale nic. O ty bych stál a jsou pryč. Taška plná korespondence z dob, kdy jsem měl mnoho a mnoho přátel v nejrůznějších zemích. Tu nevyhodím, možná že to ještě v blížícím se důchodu proberu.

Ale ale, jsou tu hříšky mládí a i zralého věku. Veršíčky, povídečky a skoro novelka, už ani nevím, o čem to je, ale taky to nedokážu vyhodit, i když zase jediná věc, která z toho měla alespoň pro mne nějaký význam, tu zase není. Trochu mne ten nepořádek trápí, mučí, anebo si to myslím a jsem ještě větší blázen?

Něco se však neztratilo, deník ze dnů sametové revoluce mám. ale ne z centra pražského,ale u nás z Palermíčka. Celé dospělé město se tehdy scházelo na náměstí a také v divadelním sále a lámalo si hlavu, jak vše vylepšit.

Musím říct, že všechno z toho, o čem se mluvilo, je vlastně hotové. Třetí největší zámek v Čechách, neuvěřitelné, je opraven. Město vypadá krásně, hezky se tu žije, ale má samozřejmě drobnosti. někomu se může nelíbit, že je tu snad padesát heren, centrum necentrum, ale výhodu to má, kávu si tam můžete dát i ve čtyři ráno, ale poučné je vidět, jak dívka velkou bankovku cpe do stroje a on jí to vrací, ale to jsem odbočil, to si necháme na příště.

V tom se mi ale při vynášení té zvetšelé minulosti vybaví slova Václava Havla, která zaznívala z revoluční sametové tribuny.

On, s vlastní vzpomínkou na komunistickou diskriminaci a školské kádroviání, říká, aby na vysokých školách mohl studovat každý, kdo k tomu má předpoklady. Něco v tom smyslu tam padlo. Taky tam padala slova o ekonomických nůžkách. No ty se nám díky tomu vůbec neotevřely. Protože u nás jsme teď bohatí všichni, hurá.

A teď mne napadá, jak mluvím s tou hezkou maturantkou, výbornou hudebnicí a ona mi říká. Já tenhle rok nikam nejdu, my teď na to nemáme. Vzpomínám si, že maminka té dívky vlastně svůj krámek zavřela.

Držím v ruce ty články letáky, ty deníky ze sametové revoluce. Hele, tak ono se nám taky něco nepodařilo. Ani k těm Komenského ideálům se nám nepodařilo přiblížit.

No jo, musí se to udělat nějak jinak, nevím, kdy a kdo , ale rozhodně podle těch sametových řečí a podle toho saametového návodu to asi nebude, to nám přece v tomhle moc nevyšlo, ta chytrá holka na to studium nemá peníze.

Ale jo, já vím, že chytráci z pravicového centra by jí doporučili hypotéku. No ale ta dívka chce být učitelkou. Učitelka a hypotéka, roztomilá kombinace, samet opět zvítězil na celé čáře.

No, historie je přece již napsaná, anebo ji píšou mladíčci z různých ústavů většinou dosti roztomilým způsobem...ale neodbíhejme opět

Sametová revoluce z mého soukromého archívu letí do kontejneru, papír už dnes sametově vůbec nikdo nesbírá a v kontejneru moc místa nezabírá, je toho ještě hodně, co musím před důchodem vyhodit. Stejně nás starší by nejraději sametově hodili do toho kontejneru taky.

Beru