Rodinný tábor Osvětim

Rodinný tábor Osvětim byl vyvražděn ve dvou etapách. Nejprve v noci z 8. na 9. března 1944, kdy šlo o výhradně české židy, a pak v rozmezí dnů 10. až 12. července, kdy polovina zavražděných byli i židé z jiných evropských národů.

S první hromadnou vraždou je spojeno jméno Fredy Hirsche, který měl být vůdcem připravovaného povstání, jež zkrachovalo. Dočteme se o nejrůznějších důvodech neuskutečnění této akce. Někde píší, že Fredy, který se staral o děti tábora, spáchal sebevraždu předávkováním práškami, ale např. v knize Rudolfa Vrby Utekl jsem z Osvětimi se setkáme s verzí náhlého onemocnění Fredyho.

Záměrně píšu v tomto případě ve slově žid malé písmeno, protože ho z tohoto pohledu chápu jako náboženskou skupinu, protože z ústního podání konkrétních lidí vím, že se cítili být prvorepublikovými československými občany.

My Češi bychom si měli udělat jasno, zda jsou to naše oběti, a měli bychom se k nim vědomě hlásit. I když samozřejmě všechny oběti koncentráků bychom měli ctít jako zavražděné bratry.

Také se často uvažuje o tom, proč měl rodinný tábor zdánlivé výhody. Civilní oblečení a nerozdělení rodin. Pravděpodobně v tom byla obvyklá německá, fašistická podlost. Očekávaná zahraniční kontrola a buzení představ, že se tam vlastně nic strašného neděje, i když všichni přijeli do tábora s poznámkou "zvláštní zacházení", což znamenalo smrt.

Příprava povstání na půdě koncentráku je pro nás něco velmi těžko představitelného, ale už to, že se něco podobného v tak strašných podmínkách plánovalo, je obdivuhodné.

Podobná akce se podařila pouze v koncentráku Sobibor a je umělecky zpracována ve filmu Útěk ze Sobiboru. Tento koncentrák pak už nikdy nebyl obnoven. I když se film autentičností i po umělecké stránce nevyrovná Schindlerovu seznamu, jsou tam naznačeny příčiny úspěchu, kdy tam podstatnou roli hráli i sovětští zajatci a jejich nesmírně schopný velitel, který věděl, že akci je třea udělat co nejdříve, než je Němci vyhladoví a udělají z nich lidské trosky.

Mít vůli a sílu k povstání po šestiměsíčním strádání, jak tomu bylo v rodinném táboře, je něco jiného, než snažit se o něco ve fyzicky i psychicky dobrém stavu.

Dnes máme důvod vzpomenout si na ty tisíce nešťastných lidí i na ten bestiální čin Němců.