Politická zadání ministrům jaksi nevycházejí

Ministr školství Josef Dobeš jde nekompromisně v politických stopách ministra dopravy Víta Bárty, jenž již něžně koriguje svá politická zadání.

Život je nesmírně složitý a všichni podléháme velkým zjednodušením. Někteří je ještě rozvíjíme, jako já v tomto populistickémm článečku. Stojí-li přede mnou nějaký žáček, jenž spáchal ve škole nějaký těžký zločin, třeba šel za školu, tak může jít o banální záškoláctví, anebo se může jednat o složitý problém, vyplývající z rodinných vztahů a dalších složitých příčin.

Když se podíváme do Německa, zjistíme, že tam oficiálně již krizi zrušili. Čísla tomu napovídají, a tak tam, dokonce i novináři jednoznačně říkají, krize skončila. Postrkují tak společnost vpřed. U nás v nedávné době byli ekonomové šokováni, že čísla rostou, ale málokdo si připustí, že by krize mohla někdy skončit, nebo že by dokonce skončila, no a naši novináři, ti se v krizi doslova stále topí.

Ministr dopravy se ponořil do krize a rozhodl jasně, výstavba dálnic a železnic se zastaví. Trochu pominul, že tu dálnici, kterou tu i když draze postaví, mu nikdo neukradne a nikam neodnese, narozdíl od milionů, které mizí třeba při prípravě neuvěřitelně těžkopádně vymyšlených tzv. státních maturit.

Je zajímavé, že po návštěvě u pana prezidenta, jenž asi ještě nějaká čísla sleduje, najednou pan ministr řekl, že dálnice se stavět budou, ale ne železnice, i když krátce na to vyhlásí, že část kamionové dopravy musí na železnice, takový úžasný objev.

Josef Dobeš si vzal těžší, téměř virtuální oříšek. Vrhnul se do státních maturit. Když je uskuteční, bude hrdina. Zjevně ale neudělal podstatnou věc. Neseznámil se s podstatou kritiky, která byla v důsledku vysoce odborná, kritika vycházela z řad těch, kteří mají maturitu prakticky provádět. Podstatou kritiky bylo, že maturity jsou z odborného hlediska velmi problematické, a to nemluvím o organizační složitosti a nákladech.

Asi považuje středoškolské učitele za bandu ignorantů a odbojníků, jíž je třeba pěkně přistřihnout křídla. Zapomíná však, že ta banda odbojníků stále v potu tváře vyučuje i vychovává děti tohoto národa, že tahle banda ignorantů nervala porcující se zemi, naopak dělala svou práci, často se zatnutými zuby za peníze, které v dnešní materialistické a ekonomické době dovolily mnoha žákům se těm učitýlkům vlastně oprávněně vysmívat.

Nástup těchto ministrů připomíná doby komunismu, kdy poliltická zadání pokřivovala reálný život. Nakonec v oblasti školství jak za komunismu, tak dnes za kapitalismu záleželo na jednotlivých učitelích, jejich vzdělání a zdravém rozumu, aby eliminovali hloupá politická zadání.