Polák M. Surosz dosti zahanbuje Čechy

Zdá se totiž, že je mu češství bližší než komukoliv z nás! On si totiž v knize Pepíci dosti dovoluje, ale musíme mu dát zapravdu vlastně ve všem, protože už po druhé  kapitole, vlastně eseji, velmi dobře víme, že tenhle polský historik je vlastně srdcem a zejména vědomostmi Čechem v té nejkrásnější podobě.

Musím přiznat, že Mariusz Surosz mne doslova „posadil na zadek“ svými úvahami o české otázce.

Na rozdíl od mnoha Čechů je u něj zjevné, že zná velmi dobře díla i život Edvarda Beneše, ale zejména T.G. Masaryka.

Dovolím si tvrdit, že zejména Masarykovu Světovou revoluci téměř nikdo z našich politiků nezná, což dávají najevo zejména svým jednáním, jež je často v nesouladu se zásadami humanity. Nepamatuju si, že bych toto stěžejní Masarykovo dílo vůbec po revoluci viděl na regálech knihkupectví. Sám jsem ho měl téměř konspiračně půjčené ještě za komunizmu.   

Polák Surosz ale Světovou revoluci velmi dobře zná a přináší nám jeden dar přímo na podnose, a to že představuje Čechům srozumitelně Milana Štefánika. S tím jsem se doposud nikdy takto nesetkal.

Stefánik je výjimečně okouzlující člověk, který dobývá ženská srdce na celém světě a je v kulturněpolitických salónech jako doma. Jsou to právě jeho známé ženy, které díky Štefánikovi připravují pro dosud v jednáních neúspěšné Beneše i Masaryka setkání s nejvyššími politiky.

Štefánik si vysloužil velmi brzy vysoká francouzská vyznamenání za své tajné služby Francii v jiných zemích. Takže se osvědčil jako skvělý vyjednavač pro Francii, ale nejenom to. Polský autor M. Surosz si všímá také opravdu obdivuhodné statečnosti tohoto výjimečného Slováka. Neváhal nejen jako skvělý letec nesmírně statečné bojovat za Francii a současně vyjednával za rodící se Československo. Nehleděl na vyčerpání a zdraví a v roce 1917 jede obětavě na Sibiř za legionáři a s prvním transportem přijíždí do Evropy.

Nakonec si uvědomujeme, že jeho smrt, ať bylo její příčinou cokoliv, byla ztrátou hlavně pro nás Čechy, protože Masaryk a Beneš vnutili Slovákům svou představu čechoslovakismu a ve Štefánikovi ztratili zdatného, poučeného oponenta, mohli se tak vyvarovat katastrofálních chyb, dále si jsem jist, kdyby se Štefánik stal prezidentem po Masarykovi, měli bychom schopnějšího vyjednávače, ale i statečného rozhodného muže, který věděl, co je to opravdová válka a opravdové nasazení života za vlast, jsem si teď jist, že by jeho řešení bylo statečnější, rozhodnější a z hlediska naší budoucnosti pravděpodobně mravnější.

A tak musel přijít až skvělý autor Polák Mariusz Surosz, abychom pochopili tragiku ztráty skvělého Čechoslováka, vlastně opravdového romantika francouzského stylu, tedy jako z Hugova románu.

Můžeme jen litovat, že tento plnokrevný hrdina nemohl hrát roli v Československu, za něž se tolik zasloužil, a jsem přesvědčen, že jeho tragická smrt po pádu letadla byla pro Čechy ještě větší ztrátou než pro Slováky, i když jsou i Češi podezíráni z atentátu.