Nový článekRevolucionáři popírají sami sebe

Pokud se revoluce důsledně nepromění v demokratickou, vždy nakonec zpochybní samu sebe. Historie i současnost nás o tom přesvědčují více než dostatečně. Jak příšerně to zapracovalo ve Velké francouzské, ale i u nás v letech 1848 a 49, komunistická revoluce byla příkladem přímo úkázkovým, jak nám proletáři zpanštěli. Veliký Che a jeho druh Fidel, vzpomeňme jak nadšeně je označoval za existencionalisty, nikoliv komunisty J. P. Sartre. Dosti úspěšnqě se tomu asi bránil TGM. 

Nám ale jde o revolucionáře hnutí teprve dvacetiletého, o studentské vůdce, z nichž dva se usídlili v Poslanecké sněmovně za vládní stranu a já nemohl věřit svým uším, když vysvětlovali, jak je to nevinná záležitost zrušit novinářům odposlechy. Jeden ani nehnul brvou a řekl, že přece máme policii a justici a ty nás ochrání. Při vzpomínce jen na několik drsných kauz z řad soudnictví i policejního vyšetřování mne zamrazilo, nehledě na to, že každá totalita tyhle instituce dost funkční má. Právě díky problematičnosti naší mladé kodrcavé demokracie mne ovládly značné pochybnosti o budoucnosti, anebo již současnosti demokracie v Čechách.

Vím, že může protistrana namítnout to, že naši novináři jsou nevzdělaní, nemají mravnost a etiku, spoustě lidí pomohli jen taK, že zvýšili náklad svého periodika, vlastně o novinářích platí úplně to samé jako o velké části naší společnosti, ale první věcí demokracie je, uchovat si základní svobody a sem v Čechách svoboda slova, tisku, novinářsksá svoboda patří na prvním místě

Společnost je lhostejná, unavená, utahaná, depresívní, i když politici září ve svých exhibicích, ale že by lhostejní zůstali i současní studenti?

Anebo čekáme na to, až nám někdo zase řekne, že největší svoboda je taková, která vlastně žádnou svobodou není, a to samé jsme kdysi přece slyšeli i o demokracii. Ach jo.