Byla sobota a já zahlédl na vývěsce kina Střelnice v J.Hradci název filmu Něžné vlny a poznámku, že jde o komedii.
Kdyby to byla opravdu komedie, pomyslel jsem si, tak na to určitě jdu, ale po zkušenostech s několika posledními filmy, které jsem viděl, mezi nimi třeba Klauni, jsem byl velmi skeptický.
Psáno pro Deník
Už mne štve, ta věčná filmařská deprese, touha dělat velké umění, kdy se nepodaří udělat ani průměrný příběh, napsat smysluplný scénář, trpíte s herci a říkáte si, jak by tohle mohli chápat cizinci, když i našinec se musí takovým dílem doslova protrpět.
Pozval jsem tedy přítelkyni, a ta mne hned upozornila, že film nemá zvláštní kritiky, což byl pro mne nadějný signál, a ještě dodala, že filmy Jiřího Vejdělka jsou divácky úspěšné. Zalhal jsem, že jsem je viděl a že se mi líbily, což nebyla pravda, ale nemohl jsem přece vypadat jako úplný kulturní barbar.
U pokladny kina mne překvapilo, že na kraj byly lístky už jenom do druhé řady, a tohle už dávno nepamatuju, a taky mne překvapilo, kolik lidí asi čte naše slavné kritiky, že by dílo mohlo být opravdu koukatelné?
První, co mne zaujalo, tak to byla překrásná klavírní hudba, aniž jsem věděl, jak dějotvorná role na klavíru ještě spočine.
Pokud na nějakého zapšklého kritika z filmu nepadá hrůza a smutek z komunizmu, tak nedával pozor. Sám jsem si připomněl, jak mne štvalo nacvičovat s gymnazisty spartakiádu, ale i to, jak ji gymnazistky dorostenky milovaly, znal jsem dost lidí, kteří nemohli vycestovat za dráty, na něž jste narazili již osmnáct kilometrů na jih od našeho města. Věděli jsme, že je komunisti vybudovali proti mně, proti nám, protože lidé ze západu sem přes povinnou výměnu valut jezdili svobodně. Dostat se na konzervatoř, anebo na exkluzívní vysokou školu byl problém, a když byla protekce, rád ji od komunisty pro své dítě přijal i rodič antikomunista. Pokud chce dnes někdo moralizovat, ať se podívá na úroveň některých soukromých, ale i státních škol, které chrlí pochybné odborníky nebetyčných titulů, leckdy za studijní dobu, která svědčí o supergéniích naší doby, anebo o korupci, která se té komunistické přinejmenším vyrovná.
Pokud má někdo problém s fakty, ať si přečte životopisy našich předních politiků současných i minulých.
Samozřejmě že dopisy nešmíroval jen obyčejný pošťák, udávalo se podobně podrazácky jako dnes. Víme tedy, že na poště bylo speciální místo, kde estébáček rozlepoval a zase zalepoval zajímavé dopisy. Nevím přesně, jak se to dělá nyní, ale věřím, že dnes existují sofistikovanější činnosti, než byl odposlech sluchátkem.
Zákaz vycestování, třeba za účelem přeplavání Kanálu z Francie do Anglie, to nebylo zase něco až tak výjimečného, a tak frustrovanost otce hlavního hrdiny můžeme považovat za symbol frustrovanosti národa.
Samozřejmě že někdo může považovat zrání a přechod pubertou hlavního hrdiny a jeho vztah k erotické zrzce za námět pro Pohádku máje, ale vše nakonec věcně souhlasí, jde o téma, které se potáhne lidskými dějinami stále.
Když jste chtěli za komunistů sportovat, stačilo jít na stadion, do tělocvičny, vše bylo skromnější a peníze jste prakticky nepotřebovali.
Nevím, jestli se točilo na Berounce, zjevný byl Mělník, tedy i Polabí, srdce Čech, ale podobné scény lze natočit na Lužnici a na mnoha českých řekách. Jízlivá, škodolibá a zrádná česká povaha, to je náš každodenní chléb. Ale vyčítat autorovi zářivé a jasné barvy je pitomost, protože když jsme se pohybovali na českých řekách, surfovali a plachtili na českých rybnících a přehradách, lyžovali po českých horách, tak vše přímo řvalo barvami, protože jsme byli mladí, smáli se, a i když nás štvala nesvoboda, tak jsme si život stejně užívali vlastně stejně jako v tomto nádherném filmu od Jiřího Vejdělka.
O letošních Vánočních prázdninách jsem si kladl otázku, proč se můžeme stále dívat na filmy pro pamětníky s Oldřichem Novým, s Vlastou Burianem, když zdaleka nepopisují problémy a bídu První republiky. Jsou přitom naivní, ale i laskavé. Jsem přesvědčen, že český národ na Něžné vlny nezapomene, právě proto, že jsou laskavé, a kritik možná v dalekém budoucnu napíše, že když byl film Něžné vlny točen, byla nezaměstnanost, část společnosti žila ve značné bídě, zemí otřásaly politické skandály a korupce.
Musím jen zdůraznit, že z kina jsme šli já i moje vrstevnice a vrstevníci nadšeni, protože to, co jsme viděli na plátně, jsme prožili, a pokud někdo tvrdí že ne, tak se sám bere příliš vážně, a tak Jiří Vejdělku díky, byl to skvělý film!
