Nesvoboda v našem zdravotním systému

Jsem středoškolský učitel a v současné době mám svou třídu. Protože jsem nucen sledovat i docházku žákpů, zaujal mne jeden příklad dívky, která opakovaně trpěla zánětem ledvin a dalšími nepříjemnýmni onemocněními.

Mám několik přátel i v lékařské branži, kdy někteří mí přátelé, lékaři se stali již důchodci, ale mají stále své nejrůznějjší praxe.

Obrátil jsem se na jednoho bývalého dětského primaře o radu, co se týká nemocnosti té dívky. On souhlasil, že se na ni rád podívá, že je to docela jeho koníček, objevovat některé záhady, za což taky považovat velmi vrtkavé zdraví mé žákyně, jež jsem mu samozařejmě popsal.

Musím dotat, že dívka je výkonnostní sportovkyní, a tak míra zdraví je v jejím případě velmi důležitá,ale nese v sobě i značné riziko.

Přítel doktor, řekl, že jistě nebude problém pro její paní doktorku, aby napsala doporučující papír.

Jaké bylo ale lmé překvapení, když paní doktorka žádný dporučující papír nenapsala, jen dívce sdělila, že si myslí, že to není nutné.

Kdybych nevěděl, kolika závažnými onemocněními dívka prošla a kolikrát brala nejrůznější antibiotika, tak bych se možná s tímto stavem smířil.

Co jsem tedy dokázal? Zatím vůbec nic.Jen to, že zmíněná dívka si všimla, že paní doktorka se urazhila a má strach, že se jí bude za její snahu ještě mstít.

Kdyby byl můj přítel lékař nějaký podprůměrný začátečník, tak bych nic neřekl, ale vyšetření považoval za smysluplné i on jako na slovo vzatý odborník,ale paní doktorka si postavila hlavu.

Člověk si jen opět uvědomuje nelidskost našeho zdravotního systému, jemuž vlastně o pacienta vůbec nejde.