Nejen pan Grebeníček, ale i ostatní poslanci se vzdalují pravdě

Bez vůle o odpuštění a pochopení se nepohneme z místa, pomyslel jsem si, když jsem zaslechl ráno z televize opakování dokonale připraveného projevu pana poslance Grebeníčka. Byl to dokonale přednesený projev intonačně a jazykově bez chyby, s mírným vnitřním napětím, ale s převažujícím klidem a s mnoha fakty, jež odpovídají pravdě, ale o to nebezpečnější, hned vysvětlím proč.

V mnoha atributech se tedy lišil od projevů emočních, jejichž asi nechvalně slavnou hvězdou byl Adolf Hitler.

Přesto ale měl zjevně věcné rysy jednoho z největších mediálních „umělců“ v dějinách, geniálního šílence průměrnosti.

Adolf Hitler totiž měl ve svém díle „Můj boj“ mnoho pravdivých fakt a tato fakta snadno svedla nepozorného čtenáře nebo posluchače na mylnou cestu, protože autor pak do díla mistrně zakomponoval polopravdy, vyslovené lži a velmi často i nechutné zvrácenosti!

Z tohoto hlediska je pan poslanec Grebeníček daleko větším mistrem takového skrytě a pro pozorného posluchače zjevně demagogického díla.

Zmiňuje se o amerických agentech, ale ani slovo nepadne o našem školení a vyzbrojování teroristů před rokem 1989, o tom jak jsme je zásobovali zbraněmi a geniálním Semtexem. Ani slovo nepadne o tom, že jsme byli vazaly Moskvy, která si ve druhé světové válce statečně svou významnou světovou pozici vybojovala a její tajná služba pracovala mnoha způsoby po celém světě a díky těmto nešťastně šťastným okolnostem podléhala naše STB Moskvě, a tak se stalo že když se dostal snad zázrakem do vedení Sovětského svazu idealista, socialista, humanista a vlastně i demokrat v tom nejlepším slova smyslu Gorbačov, byly utnuty choutky našich složek násilně potlačit to, co již probíhalo v Maďarsku, Polsku a NDR, kdy Němci toužící po svobodě naplnili Prahu, zanechali v ní své trabanty a přes západoněmecké velvyslanectví opouštěli komunistický ráj. Takže o tomto konkrétně pan Grebeníček ani slovo, o unášení lidí ze Západu o vraždách tajných služeb, nic, „jaký ráj to napohled.“

Ale já chci psát o jiné věci. Hranice jde totiž nejenom napříč našimi rodinami, ale i přímo v našich srdcích. Dokud se nesmíříme sami se sebou, sami v rodinách, a to se určitě již stalo, nikam to s naší zemí nepovede a naši poslanci budou působit jako hlupáci ať zleva či zprava.Uvedu malý příklad z naší rodiny a věřím, že příbuzní mi to odpustí, protože se normálně máme lidsky rádi. Slušní lidé byli i mezi komunisty a velmi zřídka dokonce mezi nacisty! Třeba Oscar Schindler.

Otcův rod pochází z vesnice, pozor je to městys, na Vysočině. Děda, schopný řemeslník a zemědělec měl čtyři děti a vrátil se z první světové války, když mne choval na klíně, recitoval mi Křest svatého Vladimíra, jehož autor se narodil v nedaleké vesnici.

Nesmím zapomenout na otcova bratrance , který spolupracoval s partyzány, v chalupě schovávali nemocného sovětského vojáka až do konce války, ale přitom ten bratrandec celý život tvrdě bojoval s komunisty, nikdy nevstoupil do JZD, jeho dcery se rychle vdaly a utekly, protože chtěly mít něco ze života.  Mohl by být předlohou drsného a jistě krásného románu. Proč vlastně nenechali komunisté žít v klidu tohoto samorosta, jemuž nešlo o nic jiného než tvrdě svobodně pracovat.

Nejstarší velmi nadaný bratr otce vystudoval strojírenskou průmyslovku, měl dokonalý smysl pro rodinu a vynikající lidské i profesní vlastnosti, miloval svou práci a naprosto po zásluze se vypracoval v úspěšného ředitele strojírenského podniku. Bydlel ve skromném normálním bytě, kdy mne vždy bavilo číst na chodbě jejich patra, dnes má službu soudružka ta a ta. Viselo to tam ještě dlouho po roce 1989. Když strejda odešel do důchodu, převlékl se do montérek a ještě dlouho ve fabrice pracoval jako nástrojař, miloval tu práci. Mohl by být klidně předlohou románu a jsem si jist, že lidé ho milovali tak jako my všichni v rodině. Měl dva syny oba inženýry. Jednoho mu vlastně přizabil pitomý tělocvikář, jenž mu zničil plíce, když ho hnal v horečce na lyžích po hřebenech našich hor. Upozorňuji, že jsem taky tělocvikář. Druhý je vysokoškolským profesorem a myslím, že zrovna sedí jako poslanec v Parlamentu České republiky, a já bych si přál, aby byl buď ministrem školství anebo dopravy, protože vím, že je to odborník a slušný člověk, i když je v jiné partaji než já! Ale s komunisty nemá nic společného. Chytrý čtenář ho snadno podle jména dohledá.

Sestra mého otce měla čtyři vlastní děti a jedno nevlastní, kdy dva mí bratranci jsou velmi zajímaví. Jeden jako schopný inženýr stavěl Temelín, ale dodnes se svou malou stavební firmou podniká v Praze a komunistou by se nikdy v životě nestal, i když ředitel stavby Temelína si ho jistě vážil a on jeho, protože do čela takového podniku ani komunisté nemohli postavit idiota. Ty mohli dát třeba do ÚV, což jim pak nalomilo vaz. Druhý bratranec dělal jako mladý výtvarník fóry do Dikobrazu v duchu Pražského jara 1968, často velmi prozíravé. Pak neměl práci a tuším přes tchána se stal členem redakce Dikobrazu a tudíž pak i členem KSČ, je pochopitelné, že hrdinní výtvarníci, kteří získali za komunizmu přes Dikobraz slávu a dnes o nich nevíme skoro nic, se od něj po roce 1989 odvrátili, ale před tím v redakci Dikouše pobývali a přátelsky se bavili. Česká povaha se nezapře.

Nejmladší bratr mého otce celý život nesmírně tvrdě dřel v koželužně, odcházet do práce jsme ho nikdy neviděli, protože to jsme všichni ještě tvrdě spali. Doslova geniální znalec a pěstitel kaktusů, chovatel, vlastně by byl jistě i skvělý zemědělec, ale s jezevci a komunisty nechtěl nikdy mít nic společného. Měl tři děti, z toho i on výjimečné. Kluk vystudoval strojírenský učební obor s maturitou, ale pak i kybernetiku na technice, vždy tíhnul ke komunismu, ale doba mu překazila tuhle kariéru tak krutě, že se, chudák, musel stát top manažerem nejprve u zahraničních firem, občas jsem ho vídával v inteligentních televizních pořadech jako třeba „V žitě“. A zase inteligentní čtenář si ho snadno dohledá na internetu.

A to jsem ještě nemluvil o strýčkovi ze strany mé mámy, který létal za druhé světové války jako český pilot a jehož život je na deset románů. Máma je rozená Štanderová, takže i jeho si snadno najdete!

Nejhorší a nejblbější z mých příbuzných jsem já, o čemž svědčí nejenom tento článek.Páni poslanci, kde chcete vést hranici mezi těmi, co jsou vpravo a co jsou vlevo, co jsou ti lepší a kteří jsou ti horší. Slušní i neslušní jsou i mezi vámi. Já vám garantuji, že my všichni se v naší rodině měli a máme rádi, co kdybyste se o to pokusili taky! Vy máte ale povinnost myslet nejenom na ty, co jsou zrovna top, ale i na ty, jimž není zrovna lehko! Tomu jste se ale příliš vzdálili.