Stávka má mnoho pozitivních aspektů, nejenom ten, že vládní politici si mohou uvědomit, že nejsou bozi, a tak chudáci nešílí radostí, že si mohou utahovat opasky na dávné přání krásného sedmdesátníka, ale moji milí Pražané vyslyšeli můj bloggerský článek ze 14. června, Kňouralové, jeďte na kole a jeli!
A ta se stalo, že veliký učitel národů a nejlepší ekonom světa pan minstr Kalousek se stal ještě největším šamanem a medicinmanem tohoto úžasného národa.
Národ kňouralů vyjel na kole, počasí mu přálo, lidé poznali, že se nemusí tísnit v tramvaji, mohou vyrazit pěšky, na kole na koloběžce, prostě si tenhle den užili.
Největším vítěze je pan Kalousek, podařilo se mu přesunout termín stávky, nejenže nasadil odborářům psí hlavy, ale doslova je zesměšnil svým dokonalým divadlem nevinného chlapečka bojujícího ze své skromné vilky za tenhle rozmazlený, rozmlsaný a ukňouraný národ.
Najednou se stávka zdála směšne malá, z nesouhlasu se stávkou se stala národní ctnost. Je prostě vidět, že naši odboráři se musí ještě hodně učit a že vláda je tak ostřílená sbírka matadorů, která si stávkující vodí za nos velmi podobným způsobem jako byli studenti voděni tehdy v roce 1989.
Když jsou demontrace a protestní akce ve Francii, demonstruje se v jedné ulici a druhá o tom ani neví, pokud smečky chuligánů nevycítí příležitost k ničení. To u nás zatím nehrozí.
Milí kňouralové, byl jsem s vámi solidární, i já jsem jel dnes na kole.
Protože na kole jezdím každý den, zkuste to taky.
Váš chytrolín.
