myslím, že každý z vysokoškoláků, jenž chce kritizovat ministra Dobeše pro jeho diplomku, by měl vzít svou diplomku a s nadhledem a kriticky se na ni podívat. ale prosím jen ty, kteří jsou tak deset let po promoci. Ti objektivnější by se jistě z mnoha důvodů spíše začervenali. Na druhé straně je zcela normální, že málo úspěšný student může být dobrý v praxi, anebo dosáhnout vysokého postu, jak už píše Zikmund Winter ve svém Mistru Kampanovi. Za diplomku je třeba kritizovat ty, kteří milého studentíka vedli a kteří mu oponovali, ti nesou přece odpovědnost!
Možná že by bylo zajímavé vzít do ruky i práce nových PhD doktorů a byli bychom překvapeni, s čím se setkáme. Věřím, že to budou často plagiáty bez invence, průměrné kvality, kdy se nakonec nehledá špičkové myšlení, originalita, cesta vpřed v myšlení, ale na prvním místě se hodnotí formální stránka, která není nedůležitá, ale pochybuji o brilantním myšlenkovém odkazu většiny doktorských prací.
Jsem si také jist, že každý normální vysokoškolák už tak po deseti letech přistoupí ke své diplomové práci kriticky, všimne si často naivního přístupu v řešení problému. Mluvím ze své zkušenosti, kdy na mne vypadla ze skříně má slátanina, která byla vlastně skvěle hodnocena ve své době, ale já vím, jak málo jsem se přiblížil svému cíli, tomu, co jsem chtěl popsat a objevit.
Dnes v předdůchodovoém věku jsem tomu možná díky celoživotní učitelské praxi blíže, ale také je to možná jen předestava, kdy slábnoucí, unavený stařecký mozek si odpouští a nepřipouští snůšku daleko většího množství chyb, jež provázejí jeho činnost.
Z naší literatury známe studenta Molera, jenž bývá označován za zápornou, velmi nemravnou postavu ve slavném Wintrově románu Mistr Kampanus.
Molerus jako podvádějící, opisující student nakonec získá vysoký post narozdíl od studenta mravného a poctivého. Takže máme takovou tradici a mají ji i němci, viz jejich nedávný ministr obrany.
Když se ale zamyslíme, kdo se prosazuje třeba v našem parlamentu, tak jsou to spíše prostořecí uličníci, kteří podvádějí své manželky, zrazují je, neunesou světla lamp, užívají si svých platů, svých výhod. Když se mezi ně dostane opravdu slušný člověk, který poctivě pracuje, snaží se opravdu něco dělat, ale nepředvádí se hloupými kecy u tribunky, tak zůstává v pozadí a ani si ho nevšimneme.
Protože sami jsme jízliví, máme rádi, když někdo z našeho tábora svého protivníka utře, umyje mu hlavu, zesměšní ho, aniž posloucháme věcné argumenty protivníků, protože i kdyby oni říkali to samé, co my, tak je nám to jedno a my to nepřijmeme, protože to říkají oni a ne my, nejde nám o podstatu věci, ale jen o přiblblé divadlo, které my sledujeme jako závistiví diváci, ale i trapní spoluherci a neuvědomujeme si, že všichni jsme obětí téhle všobecné hlouposti, která nás jen utvrzuje v tom trapném českém mýtu, že máme zlaté české ruce, že jsme pracovití, že máme baťovské mozky a jsme schopni vymyslet českou cestu. za více než dvacet let svobody jsme prokázali, že opak je pravdou a v Evropské unii jsme trapnou zchudlou enklávou, korupční mafiánskou smečkou, kde dvě třetiny chudáků, závidí jedné třetině bohatých.
Ministrovi musím dát za pravdu, že udělal dobře, že spustil státní maturity, nemůže za to, jak hloupě a draze byly připraveny, i když za to odpovídá, nemůže ani za to, že z pohledu některých předmětů a škol jsou přímo směšně kontraproduktivní a v rozporu s jejich celkovým zadáním, anebo dokonce s filozofií některých základních oborů, jichž se týkají.
Je to ale spíše smutný příběh, jenž je tragický v celkovém rámci tohoto národa, kdy jeho část začíná být mírně neklidná, což se projevilo třeba 17. listopadu, kdy jsem viděl na Staromáku rakev s mrtvou českou demokracií. Je otázkou, do jaké míry kdy byla živá. viděl jsem i některé politiky, kteří se spíše kradli položit kytičku na Národní třídu, ale viděl jsem i starou paní, která položila kytičku, rozhlédla se a řekla:"Zde je více policajtů než normálních lidí". Ale spíše dobrý pocit byl z toho, že ti demonstrující lidié měli ještě smysl pro humor, takže jsme se i docela dobře pobavili, mezi námi se pohybovalo mnoho turistů, kteří spoustě věcí nerozuměli, ale všichni jsme cítili, že jsme ještě v bezpečí, ale nepřehlédnutelné bylo že někteří dávají najevo,že velké skupiny ztratily životní perspektivu, jsou opomenuty, nechány jen na dožití, ztratily práci, někteří z příslušníků těch skupin se již uchlastali, jiní se třeba oběsili. Kupodivu to byl ten horník z Ostravy, který mi připomněl Bezručovy verše a situaci hodníků, jimž zavřeli doly a oni, pracovní elita národa, třeba horničtí záchranáři, den ze dne ztratili smysl života. Chce jim někdo vyčítat, že byli líní, nebo málo stateční? Kolik těchto příběhů se objevilo v nějakém televizním seriálu? Před tím jsme všichni rádi zavřeli oči.
Ale zpět k diplomkám, ministrům a nám všem. Jediné řešení je, že se podíváme pravdě do očí, najdeme široký společenský konsensus, nemusíme vymýšlet nic nového.
Stačí poctivě a usilovně pracovat na všech úrovních, uvědomit si, co je to nemravný zisk a nemravná mzda. Jediná naděje je nejenom v práci, ale i v nadprůměrném vzdělání. Pro náš mininárod jediná cesta je cesta vzhůru /Masaryk, Čapek/. cizí jazyky jsou samozřejmostí, čím více tím lépe. Čeština je kulturním obohacením Evropy, ale pro nás jen výzvou studovat více cizích jazyků, protože Němce ani Evropu nepočeštíme, i ldyž ti, co k nám přicházejí, se jí docela dobře naučí. Italové, Američani, Němci, Holanďani,Vietnamci... Některé národy zde tvrdě pracují, Ukrajinci, Vietnamci, ale dosti Čechů se fláká, ochromený český národ.
Férové podmínky neexistují.
Nyní se chováme jako komouši, když kritizovali kapitalizmus a na Západě měli lepší sociální podmínky, než jsme měli u nás. Teď kritizujeme komunizmus a strašíme lidi komunisty, ale už dávno se rodí nová nebezpečí, která přehlížíme a korupčnost některých demokratů je taková, že lekcteří komouši konce osmdesátých let z toho vycházejí jako neviňátka. Někteří stále operují s tím, co milujeme nejvíce, a to se svobodou. Ten však, kdo ztratil životí perspektivu, tak pro něj je svoboda najednou zcela zanedbatelná, dokonce sní o komunizmu, že si prý více vážil pracujícího člověka.
Zde najednou vidíme, jak je diplomka pana ministra zanedbatelná, neboť je možná jen o málo blbější než ta naše. Je ale čas, abychom všichni vzali rozumm do hrsti, vrátili se k hodnotám, protože situace začíná být celkově poněkud vážnější.
