Není to o idejích ani programech, ale o korytech, přesto se zdá, že demokracie stejně funguje!
Po roce 1989 jsme si konečně dělali všechno sami. I když jsme se vysmívali Slovákům, že hledají stále nějaká "špecifiká", tak my, od přírody tradiční demokrati, kteří sáli masarykovskou a benešovskou humanitu, jsme byli okamžitě nejlepší, začali poučovat celý svět a vybudovali opravdu náš, skvělý, bezkonkurenční kapitalismus, hurá.
Nedávno jsem mluvil u piva s jedním komunistou z naší kocourkovské radnice. Chytrý advokát, ale docela mne překvapilo, že hned při prvních větách z něj vypadlo slovo boží jejich svatého Karla Marxe, že o všem rozhodují ekonomické zájmy.
I u nás v Kocourkovvě tentokrát kupodivu vyhráli na celé čáře sociální demokrati, jímž jsem ve vší skromnosti od Zemanových dob. On nám odešel, a tak jsme osiřeli my, kteří neholdujeme turismu, ale zpět k věci.
V naivitě sobě vlastní povídám komunistovi, jehož otec vítal "osvoboditele" v roce 1968, že by měli přece, když jsou vlevo, utvořit koalici se socany.
Dostal jsem přednášku o zrádcovské sociální demokracii. Zaujala mne nezměněná rétorika a překvapil výsledek, že u nás v Kocourkově na radnici se mu nejlépe spolupracuje s pravičáky. Co řeknou, za tím si stojí. Lehce jsem špitnul, že zde opravdu platí ten Marx s těmi jeho ekonomickými zájmy, protože náš městský komunista jako schopný advokát i té nejbohatší "chudiny"patří samozřejmě mezi kocourkovské boháče, a tak má naprosto logicky tendenci držet s pravicí, zejména i proto, že leckteří rudí kariéristi rychle přepádlovali do táborů pravicových, protože zbohatli a podle Marxe vše určují materiální zájmy.
Dnes ráno lezu z postele, třeští mi hlava, asi si tu politiku moc beru. Vždyť je to u nás přece stále stejné, píše o tom Dyk i Machar, ale i ten Havlíček. Už za první republiky jsme měli demkratický systém nastaven tak, abychom se Čechy Čechům mohli většinově spojit proti komukoliv, zejména menšinám.
Lezu tedy s tou třeštící hlavou z postele a říkám si, byl to sen, anebo skutečnost, ten rozhovor v hospodě s tím komunistou. Žádný sen, hlava bolí opravdu, ale to o té rudo modré koalici, to se mi přece jen zdálo.
V Čechách se dávno nectí poražený, v Čechách se zapomíná na vítěze, a tak vítězná sociální demokracie z parlamentních voleb je brána jako poražená a vítězný Paroubek jako looser. Ne žeby mne zrovna sexuálně přitahoval jako jeho mladičkou paní. U nás se k vítězi přistupuje tak bezohledně, že se právě na jeho voliče sesype smršť "reforem", která je má nadobro zadupat do země.
Že by se na problému této země mohli podílet bohatí? No to snad ne, tahle sůl národa, ta by nám mohla přece útéct, jako se to už v některých případech stalo. Že by se udělala progresívní daň, jako to mají všechny slušné demokracie? Ani náhodou. My máme přece naši skvělou českou cestu. V čem spočívá?
Nectí se poražený, protože nemusí, nakonec se stává vítězem. Nectí se vítěz, protože vlastně vítězem není.
Většinový systém je pro Čechy nevhodný. Respekt k poraženému je blbost a k poraženému vítězi a jeho voličům slabost.
V té hospodě jsem pochopil, že čeští komunisté nejsou ti z padesátých let, ale ti normalizační, to již žádní komunisté nebyli,ale parta prospěchářů, to jim zůstalo.
Jak to vlastně dopadne v Kocourkově, musím se podívat do novin, ale ten komunista s jeho Marxem mi to vlastně řekl.
Co by udělal Karel IV., kdyby jako šestnáctiletý vstal z mrtvých a vrátil se do Čech? Já myslím, že to samé, jako udělal tenkrát. Jenomže on nevstane a nám nezbývá nic jiného, než čekat co udělá ta pomalá demokracie, ach jo.
