Japonec je našinec

Stále se dějí velké věci, stačí otevřít oči Sedíme s kamarádkou, v předzahrádce u Zlaté husy a vůbec nemyslíme na to, že zde nocoval český národní hrdina Karel Havlíček Borovský při své cestě do vyhnanství. Rakousko dokázalo rozlišit, kdo je radikál a kdo umírněný liberál. Radikál, třeba Frič nebo Sabina, do pevnosti, liberál do vyhnanství

Je ale jiná doba a my si užíváme teplé počasí, venkovní atmosféru a čilý ruch, jenž je v Jindřichově Hradci zapříčiněn pondělním odpolednem, jež bylo výjimečné, dvěma následujícími svátečními dny, něco jako páteční odpoledne.

Město doslova praská ve švech pod přívalem tuzemských návštěvníků. Protože parkují i na zcela zaplněných placených parkovištích, je pravděpodobné, že zde nezůstanou přes noc, ale budou ubytováni po okolí.

Když mne zaujme cyklista. Touto dobou jsou zde přímo laviny cyklistů, kteří objevili místní cyklistický ráj, za nějž vděčíme naší přírodě, kterou se nám ještě kupodivu nepodařilo zcela zlikvidovat, i když leckteří tvůrci blahobytu, dosti často velmi sobecky zaměřeného, se o likvidaci jihočeské krajiny dosti úspěšně snaží.

Mne zaujal cyklista, který měl své silniční kolo, s plášti rozměru galusek, se závodními berany, obloženo zavazadly jak v oblasti řidítek, tak vzadu. Sám byl oblečen do přiléhavého cyklistického kompletu, kdy ruce i nohy měl chráněny proti chladu, na hlavě dnes již obligátní cyklistickou přilbu.

Tvář nevypadala příliš evropsky, ale asijské rysy nebyly zase až tak markantní, na první pohled však bylo vidět, že jede zdaleka. Svědčily o tom nejenom stopy únavy vepsané v obličeji, ale i celkově úsporné pohyby člověka, který už moc dobře ví proč nedělat cokoliv nadbytečného.

V ruce měl papír, rozhlížel se po náměstí, nořil se do textu a zdvihal hlavu, jakoby porovnával obsah textu s realitou kolem, ale zjevně mu něco nesouhlasilo.

K mému zklamání odejel. Pochvíli se opět objevil na stejném místě, což už mi nedalo a šel jsem k němu. Touha pomoci mu, byla druhotná, nic takového nepotřeboval, dokázal si poradit sám, ale já měl záminku navázat s ním kontakt.

Ptám se ho, jestli nepotřebuje pomoci. Ukazuje mi papír, má na něm adresy hotelů na náměstí. Říkám mu, které adrese přísluší Vajgar, Grand, ale jemu zjevně zcela nesouhlasí Zlatá husa. Přenesu jeho pozornost vpravo na nápis Concertino, což má v papírech také, a doporučím mu ho, protože vím, že tam jezdí i skupiny Japonců, tak by návštěvníci mohli být spokojeni.

V Německu jsou zvykem noci hotelů ve vlastním městě, kdy hotely zvou místní občany k levnému ubytování, mně se takhle ještě v Concetinu přespat nepodařilo, tak se opírám o informace zprostředkované. Pokud vím, ani K.H. Borovský si na ubytování nestěžoval, zejména asi proto, že Hradečák Dedera, jenž ho eskortoval, věděl, co mu nabízí.

Nechci cyklistu více obtěžovat a nechám ho jeho rozhodovacímu procesu.

Po chvíli se rozhoupe, to už zase sedím pohodlně v předzahrádce ,a jde si dát kolo do kolostavu, který je hned vedle, to už nevydržím a ptám se ho, odkud jede.

Tokyo, Japan, řekne s anglickou výslovností.

Prolétne mi hlavou celá Asie, a řeknu si, že tohle kolo by na cestu necestu nebylo to nejvhodnější. Pak přijde a vysvětluje mi, že na cestě je měsíc a půl a že jeho cesta začala v Bělehradě v Srbsku, vypráví, kterými zeměmi jel, že nelituje tohoto podniku, že za dva dny bude v Praze.

Musím se přiznat, že mu tu cestu závidím, že dávno uvažuju o něčem takovém, ale  vím, že bych se musel hotelům typu Concertino spíše vyhýbat, protože i kdyby člověk měl za ubytování utratit jen 500 korun denně, nebyla by padesátidenní cesta nejlevnější, pokud bychom uvažovali o částce 1000 korun za noc…?

Japonec je Japonec a učitýlek našinec je našinec, a tak by se musela volit cesta malého stanu a potulného přespávání s občasnou návštěvou hotelu, ale řešitelné to je. Zatím budeme volit spíše způsoby maloměšťáckého cestování, což je vlastně nejlevnější a nejpohodlnější.

Bohužel mnoho otázek spojených s odvážným Japoncem zůstalo v mé hlavě nezodpovězených. Kudy směřuje jeho další cesta, anebo již sedí nad severním pólem v letadle a vrací se do svého Tokia?

Jak je na tom naše město s turistickým ruchem? To by nám měl zodpovědět objektivní výzkum, určitě něco takového mají již na místní fakultě zmapováno.