Fenomén Václava Moravce je problémem celé české žurnalistiky

V českých médiích naprosto chybí zkušení novináři střední generace, a tak se stalo zvykem, že vrcholnou žurnalistiku dělali děti bez životních zkušeností, a tak jsme se dostali do trochu podobné situace jako za komunizmu, kdy se prominentní svazáčci propracovali na obrazovky Československé televize. Ti by dnes tvořili tu střední generaci. Z pochopitelných důvdů byli zlikvidováni, mezi nimi třeba i velmi schopní, napadá mne třeba Štěpán Škorpil. Jedním z nejtalentovaných mladíčků po revoluci opravdu byl Václav Moravec, jenž chytil svou příležitost za pačesy, ale postupně se změnil téměř v totalitárního žurnalsitického diktátora, který ovládá doslova všechno a všechny. Postotalitní ředitel ČT si ho vyhýčkal v prmadonu.

Naprosto komické situace vznikají v českých médiích, kdy o ekonomii mluví sebevědomí holobrádci, jimž teče ještě mléko po bradě. Ti české společnosti nabízejí jen školské fráze a formulky, nic jiného taky dát nemohou.

I když mám k našemu prezidentu své výhrady, tak si myslím, že v případě Václava Moravce velmi brzy odhadl, co se v Česku děje.

Vzpomeňme jen poslední volební kampaně. Kdo je moderátorsky vlastně absolutně ovládá? Nikdo jiný než Václav Moravec. Když si blíže všimneme, jak jsou vedeny ty volební diskuse, zjistíme, že jsou opravdu masívně tímto moderátorem manipulovány. nejsem schopen říct, jestli je to vědomé či podvědomé jednání, i když si myslím, že při vysoké inteligenci pana Moravce jde o jednání vědomé.

Vrcholně nechutná pro mne byla přímo policejní masáž pana Michálka, který se jako jediný zmohl v tom, že se pokusil udělat něco praktického pro odkrytí českých korupčních poměrů, tak zcela jasně vyplynulo, že pan Moravec ve své osobní slávě naprosto zapomněl, kde je podstata působení novináře v demokracii. Musím přiznat, že později své jednání Moravec poněkud zkorigoval a v poslední době téměř změnil, třeba již cítí, že se kolem něco děje.

Je naprostým zákonem v Čechách, že špičkoví noináři jsou zcela jasně pravicově orientováni, i když nikdy své politické přesvědčení oficiálně v zájmu tzv. objektivity neprozradí. To je i případ pana Moravce. Je to naprosto logické, protože tito lidé žijí i materiálně v naprosto jiném světě a po roce 1989 se z nich stala dosti odporná smetánka. Jednoznačně to vyplývá při jejich jednání s levicí, s odbory a samozřejmě nejlacinější body se získávají v peskování komunistů, které jsme díky jejich příkladné sametové spolupráci nedokázali dostat z demokratického systému, a udělali jsme z nich totalitnědemokratického kočkopsa.

Co s nimi, když zatím vychází od nich nejméně korupčních skandálů a ostatní v tom lítají až po uši, a tak třeba pan Grebeníček hřímá v parlamentu naprosto stejně, jako to dělal "božský" Klema už ve třicátých letech. "My vám zakroutíme krkem".

Za první republiky bylo jasné, kde který novinář názorově stojí, protože se nebál dát to najevo. V současných Čechách to novináři tají stejně, jako to dělala celá šedá zóna společnosti naprosto programově za komunizmu. Všichni jsme na politických školeních nekomunistů četli své referátky, ale většina neřekla jasně, že nás komunisté vlastně štvou, protože jsme měli rádi svou práci. nebo jsme byli rádi, že máme slušnou práci, a k lopatě se nám moc nechtělo, neboť bylo právo na práci a povinnost pracovat. Současní novináři se chovají podobně. Své politické názory tají, a tak se téměř nesetkáte s článkem, v němž by prominentní novinář řekl jasné slovo. Tím se liší od politiků, i když třeba pan Moravec doposud měl asi v tomhle státě největší politickou moc a největší mediální prostor k sebeprosazování a k prosazování těch, kterým vskrytu fandí.

Zde musím oravdu ocenit pana prezidenta Václava Klause, že to včas rozpoznal a jako první mu to dal najevo.

Pan Moravec je ale opravdu tak inteligentní a takový profesionál, že mu nějaký pád a odrovnání nehrozí, tak jak to bylo běžné u komunistů a jak se to stalo některým totalitním redaktůrkům po roce 89, kdy proběhla vlastně tak trochu podivná normalizace naruby.

Jedním ze základních trápení naší operetní demokracie jsou média, novináři a jejich celková úroveň i jejich pokleslá představa o demokratické žurnalistice. Pan Moravec je dokonalý plod tohoto českého vývoje.

Jak si mohu dovolit takový tvrdý soud? Velmi snadno, stačí si pustit třeba jen rakouskou, německou nebo anglickou televizi a vidíte ten markantní rozdíl v chování a jednání žurnalistů. Nevím, jestli oni tam nějaké žebříčky hodnot mají nebo vyznávají, ale alespoň to dosti úspěšně hrají, což se našim mediálním borcům moc nedaří.

Zde ale musím přece jen část žurnalistiky u nás vyjmout. Je to kupodivu ta bulvární. Zde myslím, že se odehrálo leccos pozitivního, i když třeba herci budou oprávněně křičet, že je to hnus, co s nimi dělají, a leckoho doslova uvláčejí až na hranici psychiatrických léčeben.

Zde ale víme, že leckteří podnikatelé i nezaměstnaní byli dohnáni k sebevraždám a nikoho, zejména oficiální tzv. seriózní novináře to nikterak netrápí.

Problém pana Moravce není jen jeho osobním problémem, s nímž si on v českých poměrech hravě poradí, ale je to bolest celé české žurnalsitiky.