Do Jindřichova Hradce Baťa leckde nedorazil

Tento titulek u mnoha Hradečáků vyvolá odpor. Baťova prodejna v našem městě přece je dávno, dokonce v ulici, v níž bývala, i když v jiném domě. Dovolte, abych nevysvětlil nic tak světoborného, snad jen to, že do Čech leckde dorazila forma, ale obsah často naprosto chybí.

Patřím mezi ty hlupáky, kteří jdou do obchodu, opravdu jen když chtějí něco koupit, nikdy neplatím kartou, vždy jen hotově, a zadlužil bych se pouze jen při řešení otázky bydlení.

Vím, že jsou skupiny obyvatelstva, bohužel myslím, že je to dosti nešťastná většina tohoto národa, které si můj přístup nemohou dovolit, protože ti, co berou deset tisíc, se bez půjčky pravděpodobně neobejdou. Naše dosti pokrytecká vláda tohle ovšem neřekne jasně, spíše to tají, protože zastupuje tu šťastnou menšinu pracháčů. Bohužel si to neuvědomuje ta vystrašená část chudáků, kteří je také volí, anebo k volbám z hlouposti či zoufalství nebo beznaděje nikdy nepřijdou.

Nejrůznější instituce nás přímo lákají na nejrůznější produkty půjček a hypoték, přitom nás naprosto zákonně okrádají, a tak když si v bance založíte účet, zapomenete ho zrušit, zakrátko stojíte před soudem, protože banka vám třeba zbylých deset tisíc v krátké době bez vašeho vědomí utratí, zcizí na poplatkách za „vedení“ účtu. U soudu samozřejmě prohrajete, protože proti vám stojí nejenom nemravná banka, ale i nemravný soud, který zlodějskou instituci podpoří, protože ruka ruku myje. Zde jsem chtěl jen naznačit, že se nechovám jako moderní kapitalizmus ani jako zadlužená Česká republika. Když jdu do obchodu, vím, co chci a v kapse mám přiměřenou částku.

Jak jsem již psal, nedávno jsem byl v milovaných Drážďanech. Při hledání jednoho známého jsem musel vstoupit do supermoderního obchodu s botami. Náhle slyším české hlasy. Naše rodinka se tu obouvá. Prodavačka sedící na sedátku proti malé slečně, která si zkoušela botičku, mluví také česky a já si vzpomínám na padesátá léta, kdy ve znárodněné baťovské prodejně seděla prodavačka proti mně a mačkala mi na špičku jednoduché tenisky a zkoumala, kde končí můj dětský paleček. /Pláču, stařecky mne to dojalo/.

Když přijel Tomáš Baťa poprvé do své nové prodejny v Čechách po roce 1989, přiskočil k zákazníkovi, zavázal mu botu, jak bylo vždy v Baťových prodejnách zvykem, a řekl, že v jeho prodejnách si zákazník sám boty nezavazuje.

V Jindřichově Hradci si je zavazuje, protože taková ta sedátka pro prodavačky u Baťů vůbec nepoužívají a někdy tam chodíte jako Marťani a žádný prodavač vás neosloví.

To se ale netýká jen prodejen bot. Protože mi dávno doma nejde rádio, navštívil jsem velkou novou prodejnu elektrického zboží, spíše jako bludný Holanďan jsem jí procházel, ale prodavači řešili podobně jako kdysi v komunistickém Rusku nějaké své problémy.

Zde ale musím říct, že jsem vstoupil ještě do jedné velké prodejny, kde jsem uvažoval o tom, který mixér koupit, neboť jsem pobavil nějakou společnost tím, jak jsem si poprvé v životě dělal bublaninu svýma veteránsky veslařskýma rukama. Hned byl u mne prodavač, hned mi vysvětlil, který stroj je nejlepší, pak jsem naznačil svůj rádiový problém, už jsme byli u rádií a já si vzal to samé rádio, o němž jsem uvažoval v předcházející prodejně, i když bylo nepatrně dražší. Potom jsem si uvědomil, že si chci ještě ke krásnému mixeru dokoupit nějaké příslušenství, našel ho na internetu a na dobírku vše objednal a ani mi nevadilo, že bych vše koupil na internetu o třetinu levněji.

Takže chci říct, že to byl prodavač, který se choval baťovsky v prodejně s elektrickým zbožím v blízkosti fakulty v Jindřichově Hradci, jenž rozhodl o tom, že jsem šťastně usedal na kolo a pod paží měl dvě krabice.

Proč jsem nejel autem? Říkal jsem přece, že jsem spořivý, že autem jezdím jen když je to důležité, třeba když jedu do kavárny.

Velmi často je to tak, že máme kapitalistickou formu, ale obsah, třeba baťovské chování prodavačů a obsluhujících chybí. Trapné je to zejména u prodejny, která nese Baťovo jméno, kde já vlastně nakupuji z úcty k tradici.

Jak to může být lepší, když i české vlády, ať ty levé nebo pravé a jejich členové se chovají rozporuplně. Mluví o šetření, ale sami jsou rozmařilí zejména s nakládáním veřejnými prostředky, jaký je to ale příklad?