Blog je ohlodaná kost tvářící se šťavnatě

Blogger je člověk, který píše blog, nebo do blogu. Každý blogový portál má svá pravidla, svou tematiku, je to rozšířený fenomén doby, ale blog má i svá úskalí i záludnosti.

Obecná pravidla bývají taková, že pokud si redakce blog vybere a vytiskne ho v papírové podobě, pak ho bloggerovi, představte si, dokonce zaplatí. Zde ze mne mluví závist, protože žádný můj blog papírovou podobu u portálu mého blogu nikdy nezískal.

I když jsem dal svolení tisknout články ze svého blogu regionálnímu tisku, kde se objevují, jak jsem s překvapením zjistil, poměrně často. Papírový vydavatel článků z mého blogu je ovšem nijak nehonoruje, což je docela zajímavé.

Může se ještě stát, že přece jen nějakého redaktora blogů váš článek zaujme. Takový článek je pak vyvěšen vpředu před ostatními články, a může se stát, že najednou váš článek čtou stovky, tisíce, někdy i desetitisíce čtenářů.

Propracovat se do tohoto prostředí je snadné. Stačí, když si všimneme, co k popularitě používá bulvár. Tam používají sex. Pokud se nám to příčí, tak je dobré dát do titulku jméno nějakého politika, nebo celebrity / v Čechách panuje pravidlo, že celebrita vlastně celebritou není/,dále není na škodu něco přehnat a nadsadit, lehce šokovat. Dobré jsou taky paradoxy, absurdity.

Článek v blogu se často blíží fejetonu. Fejeton je možná novinářským útvarem u nás, ale leckde jinde je v novinách dosti šikanovaný, zejména proto, že jeho podstata je subjektivní, nehledá objektivní zdroje, racionální zdůvodnění, přehání, je neobjektivní.

Zde mám vážný problém, když se článek z mého blogu ocitne v té papírové a podotýkám dosti komicky nehonorované podobě. Článek v blogu je přece jen podstatně jiný než normální slušný článek, což vyplývá z výše napsaného. I když nezastírám, že i takový „seriózní“ článek se dostane do mého blogu.

Není to zase až tak humorné. Samozřejmě že si dobrý čtenář v papírových novinách musí říct, jak je ten článek neobjektivní, přehnaný, nevěrohodný. Ale on byl psán proto, aby získal přední umístění, o němž rozhoduje redaktor blogu.

Občas se mi stane, že mne někdo pochválí za článek, kdy napíše, že s mnoha mými články nesouhlasí, ale v tom, který se mu líbí, je se mnou zajedno.

Je to opravdu většinou v takovém článku, kdy opustím „pravidla“ úspěšného bloggerského článku a píšu ho tak, jak si za ním mohu opravdu stát.

Někdy se čtenářům omluvím tím, že jim vysvětlím, proč je článek zrovna napsán tak, jak jsem napsal již výše. Vyplývá z toho otázka, jestli to má vůbec cenu, něco takového dělat. Když je informace nepřesná a komentář neobjektivní.

Vidím jediný důvod a tím je zábava. Čtenář přece bere bulvár i jako zábavu, i „seriózní“ tisk se z tohoto hlediska musí chovat trochu bulvárně, i tak je papírová podoba tisku velmi ohrožena.

Jsou samozřejmě potom známá jména, jejichž nositelé také píší do blogu, ale to je jiný případ, je prodává jejich jméno, a je to tak správně, protože to jméno má nějakou značku. Je to téměř jako v umění.

Blog je tedy u bloggera z lidu opravdu velmi ohlodaná kost, která když se tváří trochu šťavnatě, tak si ji dokonce někdo přečte. Tak tedy nejenom informovat, nejenom komentovat, ale i bavit. Pokud není blog zábavou pro čtenáře, čemuž se moc nedivím, jistě je zábavou pro bloggera, i když by měl jít dělat něco užitečnějšího, jako třeba já právě teď!