Psáno pro Jindřichohradecký deník
Muzikály mám rád a největší zážitky z tohoto druhu umění mám z Broadwaye v New Yorku, kde jsem zhlédl Lions King, který mne dostal v mnoha rovinách. Dalším velkým zážitkem pro mne bylo filmové zpracování Fantoma opery. Samozřejmě že jsem viděl pár dalších muzikálů, a protože se rád poddávám jakémukoliv druhu umění, tak nepatřím mezi ty, kdo považují muzikál za pokleslé umění, a tak o málokterém muzikálu mohu říct, že se mi nelíbil.
Tentokrát jsem seděl na Broadwayi, ale ne v New Yorku, ale Na Příkopě v Praze.
Tak tedy muzikál začíná a Aleš Háma okamžitě navazuje kontakt s publikem a jeho role průvodce celým muzikálem je asi nejlépe napsaná a dává herci možnost pojmout ji svým způsobem. Aleš Háma v sobě nezapře muže, který má smysl pro humor, nechybí mu inteligence, a tak se samozřejmě setkáme s polohou komika, lehkého glosátora, který se nebojí zaimprovizovat, dobře zpívá, ale umělecky pravdivý je i ve vážných polohách.
Na české poměry herci hrají se značným nasazením, ale mně se přesto vybavilo jedno vystoupení neapolských umělců, jež jsem měl možnost zhlédnout letos v Itálii, a tam jsem pochopil, co je to opravdu hrát na plný plyn, kdy i slavná americká Broadway by s těmi Neapolitány stěží držela krok.
Co tedy diváci? Diváci reagovali nadšeně, i když číslo „opon“nebylo zdaleka nekonečné.
Nejsem muzikolog, abych mohl odborně hodnotit hudbu. Možná že mi chyběla hlubší lyrika, troufám si říct sentimentálnost v některých okamžicích, kdy zavládlo forte.
Kompozice muzikálu je lineární, od narození do smrti nešťastné ženy, i když se setkáváme s malými retrospektivami, které se mi opravdu líbily.
Nedokážu posoudit, do jaké míry byl osud té výjimečné ženy věrně zpracován, ale pravdou je, že byla nemilosrdně popravena, téměř na politickou zakázku. Mně by vyhovoval měkčí postup. Popravu bych ve hře odbyl hned na začátku. Osud je k Mata Hari opravdu krutý.
Mně osobně se velmi líbila scéna a celé výtvarné zpracování, takže zejména pro mladé lidi, pro středoškoláky může být i jistým způsobem seznámením s částí pařížské výtvarné i hudební moderny, což se projevuje také výrazně v Davidově hudbě.
Na některých hercích bylo vidět, že se ve svých rolích necítí zrovna ideálně, což ale není chybou těch rolí, ale herců, protože ani takové umění, jakým je muzikál, se nedá dělat polovičatě.
Navštívili jsme muzikál v sobotu odpoledne a musím říct, že nám tohle divadlo velmi příjemně osvěžilo pražský výlet. Ženy na scéně jsou nádherné, choreografie skvělá, ani okamžik se nenudíte.
Jsem si jist, tedy pokud nejste uměleckými puritány, že váš tenhle krásný muzikál velmi potěší i pobaví. I když příběh je krutý a velmi tragický. Bohužel popravy se v historii nevyhýbaly díky šílené podstatě člověka ani ženám, často ve své podstatě velice mravným. V čemž my Češi máme bohužel snad světový nechvalný primát.
A ten Aleš Háma to hrál velmi hezky, i když by mohl ještě vylepšit tanec a přidat plyn!
