Absolutní jsem já, Bůh a smrt, řekla

Musím se přiznat, že to byla právě ona, jež mne donutila občas myslet na komunistickou revoluci.

Táhnu dvě plné kropicí konve, abych zalil i záhony a květináče, kde se nedá použít hadice. Samozřejmě že majitelka Helenka tu opět sedí v pololeže v polosedě, nohy, připomínající Tinu Turner, jak barvou tak tvarem, dává snadno na odiv ve svémm saténovém minižupánku. Jemně pokyne opálenou ručkou a ukáže na druhé zahradní křeslo.

Musím přiznat, že tuhle kávu bych si nejraději odpustil. Zalévám podnikatelce Helence zahrádku, ale z její strany to je vypočítavost a krutost a z mé nutnost, přijmout jakoukoliv možnost přivydělat si peníze. Jsem totiž učitýlek, mám spoustu dětí, a tak jde legrace stranou.

"Ještě zaleju ty květináče na terase," řeknu, abych dal najevo alespoň nějaký vzdor.

Ale Helenka udělá rezolutní gesto:"Vystydlo by ti to," řekne a já už sedím. Konve jsem nechal opodál. Usednu a docela se těším na její kávu, je samozřejmě nejlepší a super, jako všechno v tomhle antikou zavánějícím obydlí.

"To je absolutní krása" vydechnu, rozhlédnu se kolem. Nad námi modrá obloha, pár bílých mráčků volně pluje a na to, že je teprve začínající jaro, den jeví spíše letní parametry.

"Ale ne, tohle já celý předělám, vůbec se mi ta zahrada takhle nelíbí,"věcně řekne Helenka.

Říká to jen proto, aby mi ukázala, že si může dovolit cokliv, že tenkrát, když mne zvala, abych u ní bydlel, že to myslela vážně, ale já nechtěl do zlatý klece, ale teď musím být rád, že tu mohu zalévat, protože Helenka mne platí fakt královsky, peníze pro ni nejsou problém. Má mne tady stejně jako novodobého otroka. Přiznám se, že jsem párkrát i pomyslel na to, co by bylo, kdybych její tehdejší nabídku přijal.

"Tohle není nic absolutního," vytrhne mne z přemýšlení Helenka."Absolutní je ten tvůj Bůh,"pousměje se,"pokud tedy existuje." Pak se zasmuší a zcela vážně řekne. "Absolutní je smrt," teď je vidět, že jí proběhlo hlavou několi případů, jež se pokušela ovlivnit penězi. Nacpala jich do doktorů spousty, ale smrt vyhrála na celé čáře.

"A absolutní jsem přece já,"přendá své krásné nohy, takže zahlédnu kalhotky, jež vlastně kalhotkami nejsou. Spíše lehký mřížovaný hadříček. Ach jo.

Rychle dopiju kávu, popadnu konve a téměř utíkám ke květináčům.

Přemýšlím o komunistické revoluci a vím, že ona se opravdu hodně baví za mými zády. Jak to řekla?

Absolutní jsem já, Bůh a smrt.

Ne, holčičko, absolutní jsou prachy, křičím, tedy potichu drtím mezi zuby, aby to má chlebodárkyně neslyšela. Nemusí to slyšet, moc dobře to ví...