Na nedávné diskusi jsem si všiml toho, že mezi lidmi panuje mnoho legend o nacistech. I mezi velmi učenými. Například, že Adolf Hitler byl vegetarián nebo nacisti byli ochránci zvířat a přírody. Opak byl pravdou.
Hitler se sám zmiňuje o svém vegetariánství v dopise příteli z roku 1911. V té době byla jeho strava z převážné většiny tvořena mlékem, párky a chlebem, asi z ekonomických důvodů.1 Jeho přechod na vegetariánskou stravu byl v té době pravděpodobně způsoben začínajícími problémy se zažíváním, které ho sužovaly po zbytek života a jeho vegetariánství bylo pouze krátkodobé. Další zmínka pochází z roku 1938 od paní Hessové, která byla blízkou přítelkyní Hitlera. Ta popsala jeho reakci na smrt své mladé neteře (spáchala sebevraždu, někdo se domnívá, že kvůli Hitlerovi nebo dokonce, že ji on sám zabil. Byla jeho tajnou láskou): "Od tohoto okamžiku... Hitler nikdy více nejedl maso, s výjimkou játrových knedlíčků." - John Toland (Adolph Hitler, Doubleday, 1976).
Robert Payne píše v jeho knize Život a smrt Adolfa Hitlera: "Hitlerův asketismus hrál důležitou roli v prezentování jeho osobnosti v Německu. Podle obecně uznávaných pověstí, které okolo něho putovaly, nekouřil, nepil, nejedl maso a ani neměl nic společného se ženami. Jedině to první bylo pravdivé. Hitler pil často pivo a ředěné víno, měl obzvláštní slabost pro bavorské párky a užíval si v klidu společnost milenky Evy Braunové na Berghofu. Jeho diskrétních afér se ženami bylo více. Asketismus byla fikce vytvořená Goebbelsem k vyniknutí úplného odevzdání pro věc, jeho sebekontrola, která ho odlišovala od ostatních mužů. Touto povrchní asketickou šou mohl poukazovat na výlučnou oddanost sloužit svému lidu. Ve skutečnosti byl on sám pozoruhodně poživačný a neměl žádné asketické instinkty. Ačkoliv neměl Hitler příliš zálibu v mase s výjimkou bavorských párků a nikdy nejedl ryby, měl v oblibě kaviár. Měl zálibu ve sladkostech, kandizovaném ovoci a dortech, které konzumoval v udivujících množstvích. Pil čaj a kávu utopenou v šlehačce a cukru. Žádný jiný diktátor neměl tak mlsný jazyk. - Robert Payne, The Life and Death of Adolf Hitler (New York: Praeger, 1973).
Adolf Hitler nebyl vegetriánem. Jeho osobní lékař mu několikrát ze zdravotních důvodů předepsal bezmasou dietu. Goebels, ministr propagandy, tuto skutečnost převzal a překroutil tak, aby lidé žili v přesvědčení, že Vůdce je dalším svatým mužem - podobně jako za něho byl považován jeho vegetariánský současník Mahátma Gándhí. I když Gándhíův lékař trval na tom, aby užíval ke zlepšení svého zdravtního stavu čaje z vyvařeného hovězího masa, Gándhí odmítl. Hitler doporučení svého lékaře obcházel a své vegetariánství předstíral. Jídal raviolli s kořeněným hovězím masem a rajčatovou omáčkou. - Dinshah, J. (1974,leden)
Hitler byl také jedním z největších obdivovatelů zničení přírodních národů Ameriky. Pokládal dobývání severoamerického kontinentu bílými Anglosasy za inspiraci, která ho přesvědčila o praktičnosti genocidních opatření proti rasově podřadným národům. Jeho životopisec John Toland napsal, že „Hitler často před svými nejbližšími chválil americkou efektivitu vyhubení rudých divochů, které nebylo možné v zajetí zkrotit - ať již vyhladověním nebo v nerovném boji“. - Charles Petrson (Věčná Treblinka)
Himmler
Stejně jako Američané Davenport a Laughlin začínal i Heinrich Himmler, vedoucí SS a hlavní architekt holocaustu, svou cestu k eugenice chovem zvířat. Studium zemědělství a zkušenosti s chovem slepic ho přesvědčily, že jsou všechny charakteristické rysy dědičné, a proto nejúčinnější způsob k utváření budoucnosti nějaké populace - lidské i zvířecí - spočívá ve vypracování projektů, které jsou příznivé žádoucím prvkům a nežádoucí vyřazují.
V polovině dvacátých let, kdy se začal Himmler politicky angažovat v nové nacistické straně (NSDAP), velebil ve svých proslovech ctnosti německého rolnictva a roli, kterou mělo hrát jako rasová avantgarda nového Německa. Od počátku se Himmler prezentoval jako autorita na zemědělské záležitosti. Mezitím jeho práce na slepičí farmě vedla k ještě větší posedlosti eugenikou a vylepšením člověka stejnou metodou, jaká se používá u chovu zvířat. Jak napsal Fritz Redlich: „Tento zájem o chov a zabíjení kuřat se proměnil v zájem o chov a zabíjení lidí.“
Heinrich Himmler, který pokládal Žida za „duchovně a mentálně mnohem nižšího tvora než jakékoliv zvíře“.
Když Alois Hafele končil se službou v táboru smrti v Chelmnu, řekl nadřízenému, že si na to člověk zvykne. „Muži, ženy, děti, žádný rozdíl, jako když zašlápnete brouka“.
Nacisté se rovněţ uchylovali k názvům zvířat při lékařských pokusech na lidech.
Toto žţívání názvů zvířat k ponižování a odlidšťování obětí, spojené s děsivými podmínkami v táborech, usnadňovalo členům SS práci, protože když zacházeli s vězni jako se zvířaty, začali vězni jako zvířata vypadat a páchnout. Pro vrahy pak nebyly masové vraždy tak hrozné, protože oběti již nevypadaly jako lidé. Vypadali jako cosi nižšího. - Charles Petrson (Věčná Treblinka)
Vztah k přírodě a k ekologům?
NSDAP také krátce po ujmutí moci zakázalo všechny mládežnické organizace typu skautů kromě Hitlerjungend a nacisti začali pronásledovat jejich aktivisty či jiné ekology. Znám j příklad kdy nacisti poslali na smrt několik členů Edlweis Piraten. Tito mladí lidé nosili dlouhé vlasy, pestrobarevné košile, šortky a šátky kolem krku. Ve čtrnácti odcházeli ze škol, práci pro nacisty v továrnách flákali, místo toho je bavilo scházet se po kavárnách a toulat se ulicemi. O víkendech trampovali, podnikali výlety na kolech, hráli na kytary a zažívali první sexuální experimenty, které náctiletým genderově separované nacistické hnutí mladých upíralo.
Byli ve skupinách po deseti až patnácti a mezi jednotlivými městy se družili, ať to byli kolínští Navajové, Toulaví frajeři z Essenu, Vlčí smečka, Harlem Club či Kitelbašští Piráti. Nakonec měli několik tisíc stoupenců (jen v Kolíně nad Rýnem vedla nacistická bezpečnostní organizace SS složky na tři tisíce místních "pirátů" a "pirátek").
Ve svých patnácti zatčen i Jülich. Bez soudu ho drželi v izolaci, několik měsíců ho mučili a nakonec transportovali do koncentráku, z něhož se dostal až po osvobození Američany. Přežil, na rozdíl od svého šestnáctiletého kamaráda z kolínských Navahů Barthela Schinka.
Ten byl na příkaz samotného Heinricha Himmlera v listopadu 1944 bez soudu veřejně oběšen na železniční stanici v Kolíně. Spolu s ním i dalších pět "pirátů" a několik dospělých. Další skončili v koncentračních táborech, nápravných školách či psychiatrických léčebnách. Zdroj.
