Kamarád Marek nedávno podnikl cestu do Izraele a Palestiny na vlastní pěst. Položil jsem mu proto několik otázek týkajících se jeho dojmů z cesty.
ilustrační fotointernet
Kdy jste začali přemýšlet o cestě do Izraele a měl jsi k tomu nějaký osobní důvod?
Upřímně, Izrael nás nikdy extra nelákal. Palestina ano, ale mysleli jsme, že se tam prostě není možné dostat. Rozhodla cena letenek. Do „Palestiny“ je možné se dostat buď s předraženými cestovkami, tedy do Betlému a okolí, Chrámu narození Páně a tak. To je hned za zdí. (Ty úvozovky jsem dal proto, že Palestina z televize je Gaza a tam se dostat je opravdu nemožné.) Nebo za pár kaček svépomocí, ale to rozhodně není jen tak. Bus do Betlému z Jeruzalému stojí asi dvacku na naše, ale je pekelně složité najít, odkud jezdí. V žádném cestovatelském průvodci není jediná zmínka o Palestině kromě Betlému, natožpak návod, jak tam dojet. Dál za zdí už je nutné vzít taxi – stojí to peníze, ale tím máte obrovskou výhodu místního průvodce – Západní břeh tak můžete projet celý dle libosti, případně máte-li víza, tak třeba i Jordánsko.
Ve zprávách jsi zmiňoval poměrně nízkou cenu. Myslíš si, že je to tah, jak do Izraele "přitáhnout" nové cestující?
To myslím ne, jedná se o normální konkurenční boj. El Al s kterými jsme letěli tam i zpět, jsou klasická nízkonákladovka, nasadili nízké ceny, aby mohli konkurovat WizzAiru. A WizzAir jsou Maďaři. Levně se tam dá dostat i s Pegasusem přes Istanbul, což jsou Turci. Takže kalkul ze strany Izraele je vyloučen.
Z tvého vyprávění mě také zaujalo, že na to, aby člověk mohl odcestovat do této země musí projít bezpečností pohovorem a důkladnou prohlídkou. Domníváš se, že tato zem je pro turisty svými podmínkami řekněme přívětivá?
Není to ani trochu příjemné – ale ono to tak trochu patří ke koloritu Izraele. Člověku je naznačeno, že Izraeli hrozí permanentní útok, ale že se nemusí ani trochu strachovat, vojáci a policie se o něho vždy postarají.
Ve vyprávění z cest jste se několikrát zmínili o vojácích. Jsou zde všudypřítomní, nebo na ně člověk narazí málokdy?
Jsou všude, po dvojicích, po trojicích, s puškami, na všech frekventovaných místech – nádražích, supermarketech, v centru. Až na malé vyjímky tam existuje branná povinnost jak pro muže (3 roky), tak pro ženy (2 roky) – ušetřeni jsou snad jen nemohoucí, prokazatelně ortodoxně věřící a vdané ženy. Prostě máš povinnost se v 17ti letech nahlásit, následuje odvod a nástup do armády, nebo na civilní vojenskou službu. Při těchto počtech ti vojáci prostě někde vidět být musí. Vojenskou povinnost mají od roku 2017 i ti ortodoxní - s výjimkou vynikajících studentů ješiv (vysokých náboženských škol). Odmítnutí vojenské služby je trestáno vazbou, stejně jako za bolševika u nás.
No a detektory kovů - například i v historickém centru starého Jeruzaléma je spousta míst s detektory a rentgeny. Když se vojákům nezdáš, pořád se na něco vyptávají. Je to únavné. Na check-inech do Palestiny, respektive zpět, to je úplně jiná liga. Jsou to takové dlouhé klikaté betonové tunely, vojáci jsou mnohem ozbrojenější, nepříjemní, za neprůstřelnými skly.
Zmínili jste se také, že během cesty se spousta Izraelců s vámi nechtěla bavit o Palestině a de facto její existenci zamlčovali. Myslíš, že ta nenávist vůči Palestincům je mezi lidmi tak velká?
Pro Izraelce je existence Palestiny minulost. Palestina pro ně neexistuje. Nesetkal jsem se s žádnou nenávistí vůči Palestincům, to bych lhal. Zkrátka o tom „soužití“ nechtějí mluvit. Odmalička se učí, kde je to zlo. Věřím, že většina Izraelců nesouhlasí s okupací Palestiny, ale z jejich pohledu jde o obranu státu Izraele – Mají to postavené tak, že bohužel zemře palestinské dítě, je to smutné, ale je to daň za to, že neumírají jejich děcka. Že jde o neuvěřitelnou disproporci, jim samozřejmě nedochází. Existují také odpůrci politiky Izraele, (dokonce i v kruzích ortodoxních věřících nejde o výjimku) a u levicově smýšlejících lidí. No a na druhou stranu jsou i tací, kteří na kopci ve Sderotu vytvořili improvizované kino, kde popíjí a tleskají při každém výbuchu izraelských raket v Gaze.
O islámských zemích včetně Palestiny se traduje mnoho historek. Že ženy zde jsou zahalené, že muslimové neholdují alkoholu. Jaký jsi měl pocit ze života obyčejných Palestinců? Přišli ti tyto lidé jako otevření, či spíše uzavření?
Palestinci, které jsme potkali, byli naprosto otevření a pohostinní lidé, jako všichni muslimové s kterými jsme měli tu čest. A to není jen naše zkušenost, nevím proč to tak je, ale pod tohle se podepíší snad všichni cestovatelé do islámských zemí. Teď mě neměj za sluníčkového blouznivce, co kope za Korán, k jakémukoliv náboženství jsem více než kritický.
Byť byl začátek Ramadánu, nepotkal jsem jedinou zahalenou ženu, ženy běžně řídí auta a dělají jiné běžné činnosti. Alkohol je v prodeji úplně normálně (třeba tamější pivovar Tajba), ale faktem je, že opilého muslima jsem nikde neviděl, a teď nemluvím jen o Palestině. Každému doporučuji navštívit nějakou islámskou zemi, ať si udělá svůj vlastní názor sám.
Během cesty jsi narazil i na jeden nešvar a to předražené taxíky. Což je problém i Prahy.
Ty taxíky nebyly nijak předražené, problém byl v nefér jednání. Tahají tě za nos, domluvíš se na nějaké ceně a ve finále je mnohem vyšší. Kdyby finální cena padla hned při nástupu, tak neřeknu ani slovo a beru.
Na co si mají podle tebe lidé, kteří chtějí podniknout tuto cestu, dát největší pozor?
Technicky jen na to, být na letišti fakt včas. Kdo si libuje ve stresu, tak minimálně tři hodiny před odletem, klidnější povahy radši čtyři. Klidné i neklidné povahy ať počítají s množstvím hejtů na FB, když zpětně popíší reálnou situaci Palestinců.
Co si myslíš o současné situaci v Palestině?
Co ti k tomu mám říct? Nejsem politolog ani analytik. Palestinci žijí v kleci, za elektrickým plotem a vysokou zdí. Nemám mandát řešit historické souvislosti konfliktu. Ale mám oči, v Palestině probíhá tichá genocida, ti lidé jsou prostě odsouzeni k zániku.
Děkuji za rozhovor.
