Uriel Ferera je 19-ti letý chlapec z Be'er Sheva. Byl vychováván na hodnotách jako je sociální spravedlnost a mír. Nyní IDF oznámila, že je vězněn na dobu neurčitou za to, že odmítl sloužit v armádě.
Když se před 19-ti lety Uriel Ferera narodil v Argentině, tedy v demokratické zemi v Jižní Americe, nikoho by tam nenapadlo kohokoliv soudit za levicové názory, nemluvě za to, že je někdo pacifista. 27. dubna v Izraeli - v zemi, která se s oblibou nazývá "jedinou demokracií na Blízkém východě" byl uvězněn za odmítnutí sloužit v izraelské armádě. Uriel, který pochází z ultra-ortodoxní rodiny z Be'er Sheva a byl jedním z prvních kdo podepsal dopis odmítající složit izraelské armádě (pozn. autora: k dnešnímu dni dopis podepsalo již 107 lidí). Říká, že nesouhlasí s tím sloužit v izraelské armádě, protože vojenská služba v jakékoli podobě přispívá k násilí.
Urielovi Fererovi, který byl uvězněn u IDF pro odmítnutí sloužit v armádě, se podařilo zavolat své matce po několika dnech ve vězení. Toto jsou jeho zkušenosti jeho vlastními slovy:
"V neděli v noci (27.dubna 2014), jsem šel do vězení 6 v Atlitu. Zprvu jsem odmítl dát si na sebe uniformu. Výsledek bylo, že jsem odešel bez oblečení kromě spodního prádla, ponožek a košile. Zpanikařil jsem a plakal - cítil jsem se hrozně. Nechtěl jsem si oblést vězeňskou uniformu, ikdyž mě dozorci řvali a srazili mě k zemi. Nemohl jsem vstát jak jsem se třásl. Jediné co jsem mohl udělat, bylo modlit se a recitovat žalmy.
Oni mě fyzicky mlátili na vězeňské vyšetřovně Zde byl na mě byl vyvíjen tlak, abych si oblékl uniformu. Přes to všechno jsem se nepřestal modlit. Také se mi za to smáli a řekl mi ať se přestanu modlit, protože mě Bůh neslyší, protože je příliš zaneprázdněn a že mě ven nedostane. Tehdy jsem si uvědomil, že když takovým způsobem ponižují židovského chlapce, co asi dělají s palestinskými mladíky na jejich území.
Bachaři jsou jako roboti. Necítí cizí bolest a dokonce měli radost, že jsem plakal. Takže nedávalo žádný smysl pokračovat v odporu a dohadovat s nimi. Tak jsem vzal vězeňskou uniformu ...
Celé dny jsem bloudil v náboženských knihách. Nemohl jsem v noci spát. Neměl jsem chuť vstát další den ani se například jít osprchovat. Byl jsem nervózní celý den, studoval Tóru a neustále se modlil.
Byl jsem jen na samotce na den a půl (za odmítnutí uniformy) a potom mě odvedli do sektoru C. Nyní mám kolem sebe další mladé kluky a žertuji s nimi. Můžeme číst noviny, je tu televize a můžeme poslouchat hudbu ... Vzal jsem si knihu z vojenské knihovny. O víkendech je tu atmosféra Šabatu. Četl jsem z Tóry a všichni jsme zpívali šábesové písně v jídelně."
Rozhovor s Urielem před nástupem do vězení:
Proč si odmítl vstoupit do armády?
Protože armáda porušuje lidská práva na okupovaných územích, armáda brání výkonu volebního práva palestinským občanů, kteří jsou na území pod izraelskou kontrolou. Řekl jsem si, že jakákoliv práce v armádě, i ta sebe jednodušší, slouží k legitimizaci jednání armády. Toto odmítám a protestuji a nechci být součástí jejich systému.
Nejsem líný muž. Požádal jsem o národní službu namísto tří let vojenské služby, ale nedovolili mi to. Požádal jsem o to výbor. Šel jsem tam s dvěma svědky a dosud nesouhlasili s tím abych sloužil národní služba místo vojenské služby (moje pozn.: národní služba je něco byla civilní služba v ČR).
Když mi říkají, že nelze udělat politickou dohodu s Palestinci a je nutné zabránit teroristickým útokům, odpovídám jim, že to jsme my kdo vyrábí naše nepřátelé, vyrábíme teroristy nenávistí ve svých srdcích. Oni nás nenávidí za to co jsem jim způsobili svou nenávistí. Vězníme je za ostnatými ploty a upíráme jim práva.
Co čekáte od 10-ti letého chlapce žijícího v takových podmínkách? Že nám jako dospělý bude nosit květiny? Těžko.
Vojáci neustále vytváří v lidech strach. Chodí kontrolovat domy. Volba je v našich rukou, můžeme věci změnit. Ale vláda nechce, ale lidé přece vědí kde se skrývá skutečný problém v této zemi. Je to chudoba a obtížná ekonomická situaci obyvatel. Vláda šíří strach mezi lidmi, živý drahou armádu a s zapomíná na ekonomické problémy.
Co se stane ve vězení?
Já znám příběhy několika chlapců co odmítli sloužit v armádě a byli za to vězněny. Mluvil jsem s pár z nich.
Budu prý ve vězení 20 až 30 dní a pak snad budu podmínečně propuštěn. Po 100 dnech od nástupu trestu můžu znovu před vojenský soud (výbor) a žádat o osvobození od vojenské služby.
Jaký je Váš vztah k vězení?
Podle informací od těch co byli již ve vězení tam jsou výkřiky a hrozby na běžném pořádku. Chovají se k vězňům jako k vojákům. Snaží se vytvářet v jejich srdcích strach.
Nevidím žádný smysl v tom, že do vězení musí i člověk ochotný sloužit národní službu. Stát znovu zbytečně utrácí za vodu, elektřinu, prádelnu a zařízení. Tři jídla denně. 8 dolarů denně na nákup telefonní karty a cukroví, případně i cigaret. Ve vězení za 30dnů dostanete 240 dolarů. Řadový voják dostává 300 dolarů. Kde je logika? Chlap jde do vězení, které stojí peníze jen proto, že chce sloužit národní službu na místo armády a chce díky ní přispívat společnosti.
Z toho mi je velmi smutno. Naštěstí mám kamarády co mi pomáhají během soudu.
Jak vaše matka tím vším prochází?
Je to těžké pro ní pochopit, že bude mít svého syna ve vězení jen proto, že to není násilník. Jen, protože nechce nikomu ublížit a naopak lidem pomoci. Bude mi volat každý den.
Opravdu je škoda ztrácet čas ve vězení, není to dobré pro nikoho jiného. Jsou to jen výdaje z daní občanů. Mám potenciál, absolvoval jsem střední školu a mám maturitní vysvědčení. Známky mám opravdu dobré. Jsem sociální aktivista. Pomáhal jsem jako dobrovolník dětem s problémy s učením, zejména v matematice. Začal jsem pomáhat své komunitě a moje sestra vaří na základní škole stravu pro seniory a bezdomovce v Yad Sarah prostřednictvím naší domácí synagogy.
Přeloženo z kosher webu informujícím o opozičních aktivtách v Izraeli.
