Tanker kličkující mezi korálovými útesy

Včera jsem zachytil ve zprávách informaci, že u Nového Zélandu najel na útes tanker s lehkým topným olejem. Už zase, pomyslel jsem si, a docela mě to vytočilo. Ropné společnosti zbytečně riskují, když kličkují mezi útesy, aby si krátily cestu. Ti hajzlové mohou jezdit jinudy, ale to by pak měli členové představenstva přišli o peníze. O kapku peněz v moři.

No není to hnus?

Taky máte pocit, že je to celé špatně? Já tedy rozhodně ano. Je to všeobecně známá věc, že ropné kartely používají svoji moc k tomu, aby brzdily nasazení moderních technologií, které by nás od ropy postupně osvobodily.

Co je to za technologický pokrok? iPody, iPhony, netbooky, nové výkonnější stroje na hraní her. Je to pěkné na oko ale je to užitečné pro společnost? Není, ovšem odvádí to pozornost od palčivých témat, kterých v dnešním světě přibývá.

Rozhlédněme se kolem sebe a nalezneme každý něco. Ať je to, jak je to, jedno nemohou popírat snad ani ti největší skeptici, a to skutečnost, že ropy ubývá velmi rychle a zásoby se rychle vyčerpávají.

Aby USA a celý západní kapitalismus mohl fungovat, musí mít ropu, protože na ní je postaven. Každý výrobek na trhu má cenu ovlivněnu z podstatné části právě započítanou cenou ropy.

Problematická koncepce uzavřených energetických systémů vyžaduje, aby zde docházelo ke spalování fosilních paliv. Ať už je použijete ve formě kapalné, pevné nebo plynné, všechny jsou postaveny na neefektivním schématu starém více jak sto let.

Projektujeme ty nejnáročnější jaderné komlexy, kde štěpíme v reaktorech obohacený uran a vyrábíme si teplo, které mění vodu na páru. Ta pak pohání turbínu, která vyrábí elektřinu. Takové plýtvání penězi se pak musí projevit i v ceně energie, kterou produkujeme.

Kromě energie však tento komplex produkuje taky vysoce toxický radioaktivní odpad, který je pro život extrémě nebezpečný. Jak si můžeme být jisti, že jednou se někde něco neuvolní a nezamoří to okolí?

Nesmyslný smysl

Jediný smysl to má v tom, že nás permanentně budou hoblovat o peníze za benzín, teplo, elektřinu, plyn a uhlí.

ve 21. století kácíme stromy abychom je mohli spálit a vyrobit si teplo. Říká se tomu topit biomasou. Nebo se lysují hobliny, dělají se z toho brikety, špalety, já už nevím, co všechno. Kdyby tohle ve 20 století někdo předpovídal, klepali by si lidi na čelo a byla by dotyčnému nasazena léčba psychofarmaky.

V dobách, kdy by se dal celý automobilový průmysl označit jako ropáctví, se na této surovině vydělávají neuvěřitelné peníze a právě teď, když čtete můj článek, se připisují miliony dolarů na účty ropných rafinerií.

Kdyby bylo po jejich, jezdily by vlaky ještě na páru. I tak je to ale v pohodě, jenom se to uhlí spaluje v elektrárně.

Neustálé opomíjení a neochota zabývat se palčivými otázkami udržitelnosti ekologické situace planety nás dělá tupým stádem, které se sune na porážku. Já nevěřím na to, že neexistuje jiná, než neekologická cesta. Od Nikoly Tesly počínaje zde bylo uvedeno mnoho technologií, které narazily na bariéru ropné lobby.

Fuj, hanba všem, co brzdí lidstvo v jeho pokroku, je to nebezpečný trend, který tady dobrovolně tolerujeme a místo toho, abychom vyjádření typu jedinou cestou je jádro a ropa ustavičně podrobovali kritice s ním slepě souhlasíme, protože je to pohodlnější.

Lidstvo nemá šanci, pokud si spálí veškerou ropu. Z čeho bychom vyráběli plasty? Zamyslel se někdo nad tak prostou otázkou?

To, že nepojedou auta je jedna věc ale to, že bez plastů nevyrobíme ani izolovaný drát, nikdo nevidí?

Zavčasu je tak potřeba, aby se všechny snahy ubíraly k vodíkovému pohonu. Vodík lze s pomocí vhodných technologií vyrábět přímo z destilované vody a odpadá tak potřeba budování vodíkových čerpacích stanic.

Budovat stanice na vodík je mi tak proti srsti! Vodík by se tak stal jen dalším tržním artiklem, látkou nezbytnou pro rozvoj civilizace a současně látkou, která civilizaci brzdí.