Problémy které nás ničí

Svět je na konci se silami a s možnostmi, jak jej dále vést tímto sebevražedným směrem a všichni víme, co mám na mysli. Je toho tolik, že si každý snadno doplní pár důvodů, proč si myslet, že situace je vážná. Mnozí mají pocit, že jedna epocha je u svého konce a že je na čase zúčtovat. Účtovat ve světě, který utopil sám sebe v dluzích, je o to těžší, o kolik vyšší dluhy jsou, bohužel ale ty největší dluhy penězi nevyčíslíme. 

Lháři se o sebe vždycky bojí...

Co můžeme považovat za takové dluhy je otázkou více filozofickou a poznání předpokládá pokoru na úrovni jednotlivce i kolektivu. Pak začneme vidět, kolik bezpráví a kolik zla na světě zbytečně produkujeme. Dusíme se ve splodinách a čisté technologie přitom leží někde v trezorech. Jsme zlí k druhým lidem, zvířatům i sami k sobě, trpíme civilizačními chorobami a tam, kde civilizace není, zase umírají hladem. Jsme lhostejní k utrpení druhých, empatii se vysmíváme, soucitu neučíme a lásku jsme zavrhli jako chemický proces probíhající v mozku.

Dovolte mi, abych se omluvil za celý svět Bohu, že jsme všichni obelháni, že je těžké tady žít a přitom být člověkem. Lidi se stále více obracejí na svoje zvířecí pudy, jsou agresivní, páří se a jednotlivci bojují o svou dominanci. Plýtváme vším, čím plýtvat lze a nechceme vědět, jak se věci ve skutečnosti mají. Naše děti přivádíme do nepřátelské společnosti, která o děti ztrácí zájem na úkor kariéry. Rodiče nahrazuje televize plná násilí a komerce, která je příčinou toho, že z původně bezelstných bytostí rostou škemrající smradi a bezcitné svině, které jsou agresivnější rok od roku.

Nezastavíme-li ve jménu vyššího principu sami sebe, nebude nikdo, kdo by nás zachraňoval. To my, 90 % této planety jsme ti nepotřební, ti, se kterými si politici skrze média cloumají jak se to zrovna hodí. Přestáváme nad věcmi přemýšlet, přestali jsme se kriticky dívat na to, co nám sdělují média, naopak jsme si zvykli kritizovat ty, kteří ještě umí nad věcmi přemýšlet. 

Jsme pořád stejní kreténi, pořád se dělíme na levici a pravici, na kapitalisty a bolševiky, na komunisty a nacisty. Lidi už neumí požadovat to, co je pro ně dobré, a nechají se systémem vláčet, aby mohli žít aspoň z ruky do huby. I to se však pomalu stává nemožným. Necháme si líbit vše, co nám provádějí a říkáme tomu demokracie.

Co vidím já je rozkradená země, rozkradená hrstkou těch, kteří měli dostatek peněz ale potřebovali jich víc. Žijeme v inflaci, v trvale rostoucích cenách základních potravin, surovin, materiálů a služeb. Přitom nevidíme že je to ropa, která je tím hlavním, ne-li jediným tahounem celé podělané ekonomiky.

Jistě, je to pravda, protože technologie slibující osvobození od fosilních paliv jsou ve světě nežádoucí a ropní magnáti se postarají o to, aby se zavčasu stáhlo cokoli, co by mohlo ohrozit jejich nekalý byznis. Drancování planety a znečišťování životního prostředí tak povýšily na nezbytnost. Je Hanebné, že se nikdo vážně nezabývá myšlenkou pohonu na vodu, resp. na vodík a kyslík, která byla v USA vyřešena již v 70. letech minulého století. 

Věda a vědecká obec, která by se měla tázkou technologického pokroku zabývat především, je dnes spíše na okrasu a zabývá se vývojem hraček pro dospělé. Mám dost toho všeho a chci zdůraznit, že já dávám od tohoto světa ruce pryč. Nebudu se na celé té nesmyslnosti podílet, nenechám se vláčet. Chci se dále definovat jako pán tvorstva, ne jako jeho ničitel, jeho největší problém. Nepotřebuji se vymlouvat na svoje zvířecí pudy protože mi byla dána inteligence člověka a s ní související vlastnosti, jako je schopnost myslet a tvořit.

Proč se tak necháváme manipulovat? Proč přijímáme všechny ty obrovské problémy jako samozřejmost a odmítáme svou spoluúčast? Jednou za čas máme volby, kde si vybíráme zloděje, kteří převezmou stát po jiných zlodějích, a říkáme tomu parlamentní demokracie. Tohle ale není nic, co by demokracii připomínalo. Snad jen to, že mohu svoje názory svobodně šířit. Považuji za povinnost říci k tomu svůj názor, přidat své stanovisko a využít tak této možnosti. 

Přál bych si žít v jiném světě, kde bych měl jisté aspoň to základní, jako je právo na to být člověkem a žít v míru. Proč neusiluje žádný politik o mír a místo toho leze do zadku moci, která si přeje válku protože její síla a ekonomika je na ní závislá. Jak můžeme tohle akceptovat?

Znepokojuje mě politika, která v rámci spojenectví velí být nepřátelský k těm, na které se ukáže. Nebudu bojovat ve válce proti Rusku stejně jako bych nešel bojovat do Iráku a víte proč? Protože všechny důvody pro které se válka ospravedlňuje, se vždycky ukazují zmanipulovány ideologicky tak, jak to velí zákony propagandy.

Svobodná média, která by měla být nedotknutelná a objektivní, jsou médii politických zájmů a nástrojem manipulace. Propaganda je dnes tak šikovně skryta, že je těžké ji vidět, evidentně ale médiím něco zásadního chybí, a to je odvaha jít za hranice politických zájmů. Je mi na blití z toho, co ČT považuje za objektivní a předkládá jako pravdu. Kdybychom odstranili veškerou moderní grafiku a Rusko zaměnili za USA, jsme skokem 40 let zpět. tehdy ale každý viděl, že je to jen propaganda, proto jsme chtěli změnu. V jedné chvilce jsme se pak nechali ukolébat sametovou revolucí, což dnes mnozí proklínají, když musí prodávat domy, které si za komunistů postavili jako dělníci, protože jako důchodci nemají ani na inkaso.

Jasně, tupci mě nazvou komunistou a blbcem, ale víte co? Dnes je to stejně špatné, ne-li horší než to bylo před těmi 40 lety. Tehdy jsme aspoň nesměřovali do neřešitelných dluhů, dnes jsme si už zadlužili desítkami tisíc všechny včetně kojenců. Tehdy nebyly banány ale byly peníze, dnes jsou banány ale nejsou peníze. O co je to lepší? Ani o banán.

Lži a strach se od 11. září 2001 šíří světem jak mor, na základě vylhaných důvodů jsme se stali spolupodílníky na útisku cizích národů. Nechci v tom už pokračovat a jako občan této země snad mám právo říci, že nechci českou armádu posílat do válek, které jsou produktem nepravdy a manipulace skrze média. Musíme zde vytvořit nový systém, který bude spravedlivý a ne sebezničující. Kdo chce, koneckonců, jednou vysvětlovat svým dětem, že trpí protože my, jejich rodiče, jsme nic nechtěli měnit?