O vraždění, vnucích a slimácích

Zdánlivě zmatený nadpis, který naznačuje netušené souvislosti, chce jen představit hlavní aktéry a činnosti, jichž se následujících pár řádků bude týkat. Ale popořádku: jsem kytkomil amatér, který si své ze semínka 

X+

vypiplané slunečnice, pnoucí fazole, ostálky a jiřinky náležitě považuje a hejčká a každý víkend pozoruje, kolik flóra zase nasadila nových lístků, květů a o kolik povyrostla. To potěšení nemá zas tak dlouhé trvání, vzhledem ke krátké vegetační době v šumavském podhůří a je třeba si je náležitě vychutnat.

Vítám každý deštík, který těm mým miláčkům dodá trochu vláhy. Zároveň s nebeskou sprškou chystám i lopatku na slizouny/nemyšleno pány s gelovou vlasovou úpravou/ a slaný nálev. Nikdy bych si nemyslela, že mám tak zabijáckou letoru. Temné pudy se probudily  až po shlédnutí dočista sežraných listů a květů - zůstaly jen tuhé stonky, na kterých by si ty bestie zničily chroustadla.

Do téhle mordýřské idylky se ohlásila návštěva naší mladé generace ve zvídavém věku 3 a 5 let. Když jsem se zápalem vylíčila jejich otci urputnou činnost slizkých živočichů všech barev na zahradě a jejich neslavný konec/bohužel ne všech/, jen se krátce zamyslel a se smíchem pravil: "ale mami, to nám nemůžeš dělat, my jsme nedávno s klukama přenášeli šnečka na druhý  konec silnice do trávy, aby ho nepřejelo auto..."

Tak jo, dětem se nemají brát iluze - odložila jsem lopatku, zakoupila kouzelné modré granule nejmenované značky, které likvidují slizouny tiše a nenápadně a ti s vápennou garsonkou na zádech měli štěstí, že byli  několik dní nadšeně odnášeni za louku na kompost /odkud se za pár dní určitě vrátili/. 

Jen nevím, jestli by mě zelená strana pranýřovala za utracení živých tvorů, nebo chválila za záchranu ušlechtilé vegetace...