Už v roce 2015 Nejvyšší soud doporučil - stejně jako Ústavní soud - aby ministerstvo zdravotnictví sejmulo z lékařů finanční odpovědnost za případné poškození zdraví dětí po povinném očkování.
Už tehdy mělo ministerstvo upravit zákony tak, aby se buď přenesla odpovědnost za škodu při povinném očkování na stát, nebo aby se lékařům alespoň nahrazovaly náklady spojené s odškodňováním pacientů. S pětiletým zpožděním se tedy tato záležitost začíná řešit.
Je naprosto v pořádku, že děti, kterým povinné očkování přineslo závažné zdravotní komplikace, se dočkají odškodnění.
Osobně to plně podporuji, protože když stát vyžaduje povinnost, nemůže se přitom zbavovat zodpovědnosti. Jsem přesvědčen, že očkování zůstává významným nástrojem prevence jednotlivce i nástrojem ochrany veřejného zdraví. Ovšem, jak se ukazuje, některé vakcíny mohou skutečně vyvolat nežádoucí reakce. Pokud jde o vědecké studie zaměřené na vakcíny, je k dispozici řada studií, které sponzorují farmaceutické firmy. Tyto studie prokazují bezpečnost vakcín pro děti krátce po narození a v dětství. Je to však jedna z kontroverzních záležitostí v současné medicíně, protože existují i studie, které dokazují, že vakcíny mohou způsobit vážné zdravotní problémy.
„Je třeba si uvědomit, že jsou vakcíny pro některé senzitivnější jedince nebezpečné a nikdo o tomto nechce mluvit. Anebo řeknou, že to řešili, a že je to uzavřené téma, ale evidentně není. Bude tu spousta lidí, kteří přijdou a řeknou, že se jim během noci po očkování dítě změnilo. Já jsem to viděl, měl jsem něco udělat a neudělal,” sdělil herec Robert De Niro v televizním pořadu Today. On a jeho rodina jsou přesvědčeni, že právě vakcína vyvolala u jeho syna Elliota autismus.
Nejčastější tvrzení proti očkování jsou:
• Očkování příliš zatěžuje nezralý imunitní systém.
• Je vhodnější očkování rozložit a posunout do vyššího věku dítěte.
• Očkovací látky obsahují toxické složky, které poškozují organismus.
• Očkování způsobuje autismus.
• Očkování vede k rozvoji autoimunitních onemocnění.
• Ne u všech vakcín byla prokázána jejich komplexní účinnost.
A existují v podstatě dva tábory lidí: ti, kteří jsou o tom přesvědčeni a ti, kteří to popírají.
Ačkoli sám jsem zastáncem očkování, nechci argumenty proti němu bagatelizovat. Tato problematika si skutečně zasluhuje větší a serióznější pozornost, než tomu bylo dosud.
Faktem je, že přímá povinnost očkování kojenců a dětí není v naprosté většině vyspělých zemí. Jde například o Velkou Británii, Irsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Norsko, Holandsko, Švédsko, Španělsko a v dalších zemích je možnost výjimek.
Jinak platí, že za léčbu nese odpovědnost lékař, a proto může být za poškození zdraví žalován. Mohl by ovšem poté přenést břemeno náhrady škody na stát, protože ho stát nutí očkovat a sankcionuje, když neočkuje. Přesto hlavním problémem je tady neinformovanost rodičů i lékařů. Stává se totiž, že vyděšená maminka informuje doktorku o problémech dítěte po očkování a ta od stolu řekne, že to s očkováním nesouvisí. Tím se řeší většina reakcí. A když už lékař neochotně uzná, že to s očkováním může souviset, začne se schovávat za specialisty, kteří si pak dítě přehazují jako horký brambor. Dítě musí být skutečně vážně poškozené, aby dostalo kontraindikaci, ale ani to ne vždy.
Takže konečné rozhodnutí, zohledňující nejen medicínské hledisko, ale i širší zájem dítěte, bude vždy na rodičích, neboť oni mají rodičovskou zodpovědnost za zdraví dítěte.
Je naprosto v pořádku, že děti, kterým povinné očkování přineslo závažné zdravotní komplikace, se dočkají odškodnění. Osobně to plně podporuji, protože když stát vyžaduje povinnost, nemůže se přitom zbavovat zodpovědnosti.
