Zkuste si představit: osmičlenná rodina v jednom pokoji na dvaceti metrech čtverečních, bez vlastního sociálního zázemí. Společně s ostatními rodinami na jednom patře (deset a více) mají jednu sprchu a jedno WC, leckdy v havarijním stavu. Ovšem nájmy za takové ubytování vám vezmou dech. Konkrétní příklad - za místnost o rozměrech 18,85 m2, kde žijí dva dospělí a čtyři děti, zaplatí rodina celkem 24 000 Kč měsíčně. Nikoli ze svého, ale z peněz garantovaných státem, do kapsy majitele ubytovny.
Není divu, že počet takových ubytoven výrazně stoupal a to především v krajích Moravskoslezském a Ústeckém. Před rokem a půl bylo jen v Ostravě 24 těchto ubytoven s kapacitou přes 7000 lidí.
Paradoxně dnes můžeme na billboardech a v jiných sdělovacích prostředcích vidět odhodlané tváře politiků, kteří odmítají „byznys s chudobou“. Bohužel je ale mezi nimi řada těch, kteří právě tento nešvar zapříčinili. Výhodný byznys s chudobou se u nás totiž rozjel zejména za Nečasovy vlády. A politikové k tomu mohli mít jen dva důvody: buď byli tak hloupí, že nevěděli, kam jejich konání povede, nebo z toho měli osobní prospěch. (Připomeňme si, že za ministra Drábka vznikla kauza, kdy vysocí úředníci MPSV byli obžalování z podplácení i zneužití pravomoci úřední osoby a následně odsouzeni za vydírání.)
Ať tak nebo tak, po zničení fungujícího systému sociální práce na obcích a po privatizaci bytových fondů dostali podnikatelé s chudobou velký prostor pro zneužívání sociálních dávek. A k tomu ještě přistupují doprovodné negativní jevy jako vytváření ghett, vznik dluhových pastí, bezohledné exekuce či bezdomovectví.
Po takových lidech máme opravdu co napravovat.
V Dobré dne 29. července 2014
Ing. Jiří Carbol
