Socialistický doublethink v praxi

Když jsem poprvé zaslechl zprávu o nejnovějším názorovém přemetu Paroubkovy sociální demokracie, první věc, která mi přišla na mysl, byla pasáž ze slavného Orwellova románu 1984.

1984

„Šestý den Týdne nenávisti, po průvodech, projevech, po všem tom křiku, transparentech, plakátech, filmech, výstavách voskových figurín, po víření bubnů a vřeskotu trubek, dupotu pochodujících nohou, rachotu tankových pásů, po všem tom řevu letadel jednotlivých perutí, po dělostřelbě, po šesti dnech, kdy se velký organismus křečovitě chvěl k vyvrcholení a všeobecná nenávist k Eurasii vyvřela do takového deliria, že kdyby dav dostal do rukou dva tisíce eurasijských válečných zločinců, kteří měli být veřejně pověšeni v poslední den Týdne, byl by je nepochybně roztrhal na kusy - právě v tomto okamžiku bylo oznámeno, že Oceánie vlastně nevede válku s Eurasií. Oceánie je ve válce s Eastasií. Eurasie je spojenec.“

Asi tak na mě zapůsobilo náhlé rozhodnutí socialistů. Strana, jejíž politika se přinejmenším půl roku přizpůsobuje potřebě uspořádat předčasné volby, a proto neváhá vprostředku překazit průběh českého předsedictví, aniž by byla připravena převzít vládní zodpovědnost, proto se dočasně spřátelí se svými protivníky, proto se pokusí přizpůsobit svým potřebám ústavu, proto hřímá na odpůrce svého přístupu, že se protiví veřejnému zájmu, proto přičítá ústavnímu soudu vinu za narušení politické rovnováhy, právě tato strana teď náhle oznámila, že předčasné volby nepodpoří. Najednou je správné počkat na řádné volby příští rok. Veřejný zájem je náhle opačný.

Bylo by pěkné, kdyby se to dalo označit za ojedinělou změnu názoru, nebo snad dokonce za státnický čin, jak se to snaží prezentovat sám Paroubek. Bohužel na tom nic ojedinělého nebylo; takové střídání názorů podle momentální potřeby je pro předsedu ČSSD denním chlebem. Tentokrát byl názorový přemet rychlejší a výraznější než obvykle, ale o příklady není nouze. Posuďte sami:

Jak to, že radar, o kterém začala Paroubkova vláda jednat s Američany, byl po odchodu ČSSD do opozice náhle hrozbou pro naši suverenitu?
Jak to, že Paroubek, který v opozici nevynechal jedinou příležitost kritizovat Topolánkovu vládu, prohlašovat, jak by všechno udělal líp a hrozit jejím svržením, po úspěchu svého plánu najednou nebyl tím, kdo je za pád vlády zodpovědný a má tedy sestavit vládu novou?
Jak to, že ODS, která je podle Paroubkovy rétoriky největším škůdcem naší země a bratrstvem tunelářských modrých strak, se klidně může stát dobrým spojencem, když se stranám zrovna nehodí rozhodnutí ústavního soudu?
Jak to, že před pár dny Paroubek vyzdvihoval nutnost dohody mezi parlamentními stranami a oceňoval její dodržení, když se teď nejeví problémem smluvené dohody zrušit a zachovat se úplně opačně?
Jak to, že se vůbec zapojoval do překotného schvalování novely ústavy, když ji teď sám prohlašuje za problematickou a odmítá ji využít.
Jak to, že nedávno obviňoval Zelené z toho, že pokrytecky odmítají předčasné volby jedině proto, aby se dočkali výhodnějších preferencí, a tipoval, že „ODS, TOP 09, zelení a lidovci udělají vše pro to, aby došlo k odkladu voleb na jaro“, když teď je odložení předčasných voleb náhle věcí veřejného zájmu?
Jak to, že úřednická vláda byla podle Paroubka slabá a neměla dostatečně silný mandát, aby vládla déle než do října, když teď najednou „Česká republika potřebuje stabilní vládu více než kdy jindy a vláda Jana Fischera tuto odpovědnost musí převzít.“?
Jak to, že se socialistům tolik nechtělo posouvat volby z října na listopad, když se teď náhle po zavržení listopadového termínu ohánějí tím, že se vlastně dobrovolně vzdali předem jistého vítězství?
A jak to, že Paroubek požaduje stabilní vládu se silným mandátem, která by mohla důsledně vést Česko v krizi, když přitom spolu se svými soudruhy z KSČM zásadně odmítá podpořit protikrizová opatření, nabízená současnou vládou?

Upřímně řečeno, už je mi jedno, jestli předčasné volby vlastně budou, nebo ne. Podstatná je cesta, jakou se k řešení dospěje. A cesta, kterou naše politická scéna kráčí, je čím dál absurdnější. Volby v řádném termínu a do té doby vládnoucí úřednická vláda, nebojící se drastických opatření, by samozřejmě mohly být nakonec pro zemi nejlepší, ale dokud o politickém vývoji bude rozhodovat Paroubek, nemůžeme si už být jisti naprosto ničím. Co na tom, že něco prohlašuje dnes, když zítra bude prohlašovat pravý opak?