Všimli jste si, jak se v posledních týdnech rozběhla spousta věcí, o nichž se dlouho jen mluvilo? Stříhání pásek, pokládání základních kamenů a vůbec kdejaká bohulibá činnost – hlavně ale stihnout to do voleb.
Starostové tak otevírají nové parky, hřiště, školky, přechody, opravují se pamětihodnosti, pouští se do provozu nové tramvaje, organizují se farmářské trhy (příznačné je, že třeba trhy na Kulaťáku končí přesně dnem voleb), náhle se berou ohledy na lidi zasažené výstavbou mimoúrovňových křižovatek. Pražský magistrát se také po dvou letech rozhodl zažalovat viníky požáru Průmyslového paláce a vymáhat 9,5 milionu za propad tunelu Blanka.
Moudří politici zjevně usoudili, že slibovat hory doly nestačí a je třeba také předvést, kolik toho pro občany dělají už teď. Možná by ale nebylo od věci, zamyslet se také nad tím, čím se už politici s takovou vervou nechlubí. Jen namátkou jsem tak vybral pár skutečností, které by pražský volič měl mít na paměti, až bude vhazovat svůj lístek do urny:
Primátor Pavel Bém byl spolu s dalšími radními za ODS (kteří na rozdíl od něj kandidují v komunálních volbách) předvolán k výslechu kvůli podezření z korupce v kauze Opencard. Protože je ale volební kampaň nepochybně důležitější než spravedlnost, k výslechu zatím nedorazili.
Šéf pražské ČSSD Petr Hulinský, který slibuje "méně chamtivosti", si za poslední tři roky vydělal v politice 19 milionů korun. Jeho kolega Miroslav Poche obcházel daňové zákony kvůli černému financování ČSSD – a přesto zůstává na kandidátce pro komunální volby. Podobná praxe je zřejmě mezi socialistickými zastupiteli naprosto běžná.
ČSSD se tváří, že přináší radikální změnu vůči současnému vedení města, a přitom to byli právě pražští socialisté, kdo za přispění jistého J. Paroubka dlouhá léta držel na radnici velkou koalici, která si rozparcelovala městská koryta.
Ambicioźní politička Markéta Reedová byla ještě před rokem předsedkyní SNK-ED. Když ale bylo jasné, že s Evropskými demokraty se volebního úspěchu nedočká, neváhala zahodit loajalitu ke své straně a vesele převléknout kabát. Od začátku prázdnin pak masíruje Pražany billboardovou kampaní, aby bylo všem jasné, že tentokrát hraje v dresu VV.
Suverénní Jana Bobošíková zase nenechá ležet ladem žádné populistické téma, a tak vyrukovala s bojem proti mešitám. Od komunistické kandidátky na prezidentku ovšem znějí slova o hájení křesťanského prostoru jaksi bizarně.
Pražské zastupitelstvo ovládané ODS schválilo pro politické strany odpuštění oplatku za zábor veřejného prostranství. Vedle politických reklam na sloupech, tabulích, zdích a fasádách domů tak letos jako houby po dešti vyrostly čtyřmetrové věže s podbízivými tvářemi politiků, stojící často přímo uprostřed chodníku v cestě chodcům. Mimochodem, za zmínku stojí i to, že toto pojetí masivní reklamy využívá téměř výhradně ODS a ČSSD – a senátní kandidátka Ramnebornová (což vybízí k úvaze o její "nezávislosti").
ODS využívá pro své předvolební reklamy i plochy, které byly určeny pouze pro nekomerční prezentaci hlavního města a jiné strany vůbec neměly šanci si je pronajmout.
Co kdybychom tedy to předvolební budovatelské nadšení přestali brát jako důvod dát stejným politikům znovu svůj hlas? Místo toho to využijme jako příležitost, jak se s nimi v dobrém rozloučit. Hezky jim poděkujme za všechny přestřižené pásky a položené základní kameny, a zvolme místo nich někoho, u koho je aspoň špetka naděje, že bude na občany myslet i jindy než měsíc před volbami.
