Obrázky z Roháčů

Tentokrát se nebudu rozepisovat o politice ani společenském dění; chci si jen s Vámi prostřednictvím fotografií zavzpomínat na léto, kdy jsem navštívil nádherné slovenské hory.

Snad mi prominete tu poezii, ale ty hory si o to prostě říkaly.

Průzračné ráno na Radových skalách, rozhled do rovin jak z orlího hnízda, vápenec vyhlíží na slunce východ a vítr voní nám výtečným dnem.

Cesta jde pořád dál a dál přes trávu, kleč i kamení, po osrých hřbetech bílých skal, tak vydejme se vpřed po ní.

Salatín strmě za námi stojí, skalnatý hřeben, Skriniarky zvaný, suťová pole i srázné stěny, padající do prostor propastných. vystoupat vzhůru k vrcholkům horstva, vychutnat vítr vanoucí zlehka, vydechnout v klidu a vyhlédnout kde se překrásné pohledy prostírají.

Slunce se k západní straně zas sklání, úbočí ubíhá ukryto v stínu, tráva se táhne po temenech horských, západní záře ji ve zlato změní.

Ze stínu dolin mocně vyvstává Baranec s lunou nad hlavou. Labutí píseň končícího dne koupe ho lázní ohnivou.

Nad chladným horským jezerem teď prostřel klid se s večerem, jen slunce ještě koupe se, třpyt zlatý k břehům zanese.

Dřív nežli vzejde slunce svit, od jezer dolů máme jít, od břehů krásných horských ples do tmavých dolin sestoupit.

Burácí mocný vodní proud, to Roháčský je vodopád. Na chvilku jen tu spočinout, a pak už horám sbohem dát...

P. S. Možná poznáte, kdo je můj oblíbený autor, který mi pro pár veršů poskytl inspiraci. ;-)