Tento týden nám opět začal tradiční cirkus předvolebních debat v ČT. A opět se zvedla i nespokojenost se složením zástupců stran v těchto debatách.
Lidovci a zelení protestují, že nebyli do výběru zahrnuti, přestože se jejich preference pohybují okolo pěti procent. ČT argumentuje tím, že v krajském průzkumu hranici nepřekročili, a že si tak místo ve studiu zaslouží spíše zástupci TOP 09 a Věcí veřejných. Je tu tedy spor o to, jestli určovat složení debat podle překročení pětiprocentní hranice na celostátní nebo na regionální úrovni.
Při této příležitosti si neodpustím malé rýpnutí: Od lidovců a zelených je sice pěkné, že tak hájí rovnou politickou soutěž, ale čím to, že jim postup České televize nevadil před pěti lety, kdy měli místo v debatách jisté? Osobně nemám vůbec nic proti tomu, aby byl do debaty například zástupce Věcí veřejných pozván; je to aspoň jistá šance na prosazení nových tváří v politice. Také si nemyslím, že připouštět kandidáty do debat podle celostátního překročení pěti procent by bylo lepší než podle regionálních preferencí. Kritiku si ale zaslouží celý princip, jak veřejnoprávní televize k předvolebnímu boji přistupuje.
ČT si totiž nechá v kraji vypracovat průzkum preferencí a na jeho základě určí, které strany budou do debaty zahrnuty a mají tedy větší právo veřejně prezentovat svůj program, a které ne. Na rozdíl od velkých stran, jejichž vůdcové pravidelně okupují politické zpravodajství svým vyjadřováním ke věmu možnému, pro menší strany jsou předvolební debaty často jednou z mála příležitostí, jak se vůbec představit voličům. Potíž je v tom, že jak každý soudný sociolog nebo statistik potvrdí, průzkumy veřejného mínění obecně jsou zatíženy značnou statistickou chybou a průzkumy volebních peferencí jsou ke zkreslení ještě náchylnější. Zároveň (jak jsem už psal ve článku o volebních systémech) pětiprocentní hranice sama o sobě není pro rovnou politickou soutěž nijak šťastná.
Když si tedy ČT určí hranici 5 % a navíc ještě vychází pouze z nepřesných průzkumů, snadno může dojít k tomu, že některé straně dá prostor a jiné nedá, aniž by to jakkoli odráželo jejich skutečné možnosti (a výsledky mohou být opravdu těsné). A protože být viděn je dnes pro úspěch nejdůležitější, může tímto postupem Česká televize přímo ovlivnit výsledky voleb. A alibistické řeči mluvčího ČT o "politických stranách, které neumí samy dostatečně oslovit voliče a získat dostatečné preference," jsou pak opravdu výsměchem.
Nabízí se samozřejmě otázka, co s tím. Zrušit předvolební debaty úplně? Nebo pozvat zástupce všech stran zároveň? Ani jedna možnost není z pochopitelných důvodů moc vhodná. Ale co třeba náhodný výběr určitého počtu ze všech kandidátů? Ostatně los byl v antickém Řecku považován za nedílnou součást demokracie. Že i zástupci neparlamentních stran mohou vést televizní debaty, ukazuje pořad Politické spektrum. Proč nemá podobný formát přístup do hlavního vysílacího času? Většina lidí by určitě nové názory jiných politiků poslechla lépe, než stále stejné opakování tisíckrát ohraných hádek protřelých parlamentních panáků. Možná by si pak voliči uměli udělat lepší úsudek o tom, kdo je skutečně hoden jejich hlasu.
