Konec „vzteklého psa“

Plukovník Muammar Kaddáfí byl zabit libyjskými rebely ve svém domovském městě Syrta. A přes všechny problémy současné Libye to je dobrá zpráva. Kaddáfí byl tyran, násilník, terorista a zrádce své země a krále.

„Vzteklý pes“ Kaddáfí

Znamená to, že zásah NATO proti Kaddáfímu byl spravedlivý? Zdaleka ne; mezinárodní politice samozřejmě dominují národní zájmy, zatímco zásadovost je vzácným zbožím. Že libyjská ropa hrála v těchto událostech podstatnou roli, je nabíledni. Západním politikům, kteří nyní Kaddáfího bombardují, rozhodně neslouží ke cti, že ještě loni se s diktátorem objímali a plácali ho po zádech, jak se pěkně „polepšil“. Přitom i během Kaddáfího přátelských návštěv v západní Evropě proti němu demonstrovalo mnoho libyjských emigranů, kteří na nebezpečnost jeho režimu otevřeně poukazovali (organizátorem protestů byl mimo jiné dědic libyjského trůnu, prasynovec svrženého krále Idríse, Muhammad as-Senussi).

Znamená to, že pád Kaddáfího režimu je jistým krokem k lepšímu? Ani náhodou; jednání povstalecké Přechodné národní rady (NTC) zatím nahrává skeptickým obavám z toho, kam zemi přivede. Je dost pravděpodobné, že po pádu Kaddáfího tyranie, které dominoval jeho bizarní kult osobnosti, sobecké zájmy a megalomanství, se naděje na demokratickou Libyi rozplynou buď v chaosu kmenových sporů a bojů o moc, anebo v jiné tyranii, založené na těch nejhorších elementech současného muslimského světa (je jenom náhoda, že úzké styky s NTC udržuje český radikální islamista Muneeb Hasan Alrawi?)

Libyjec s portrétem krále Idríse

Ačkoli oficiální zprávy jsou plné nadšení z Kaddáfího smrti, někteří komentátoři vyjadřují z dalšího vývoje obavy. Zamyslíme-li se nad historií Libye a nebezpečím fragmentace země, je potřeba sjednocující autority zjevná a obnovení konstituční monarchie jakospojujícího prvku země s navázáním na předkaddáfíovskou tradici by byla rozumná možnost. Sám následník trůnu Muhammad as-Senussi o své uznání nijak nebojuje, ale nabízí své služby vlasti a vybízí k obnovení ústavy a tomu, aby měli lidé možnost sami rozhodnout o budoucnosti země¹. Bohužel, přestože běžní lidé vzpomínají na dobu krále Idríse a projevují náklonnost k monarchii, politici z NTC nemají žádnou chut dělit se o nově získanou moc, a tak možnost obnovy království neberou příliš vážně. Bylo by příjemné se v tomto mýlit, ale lidová povstání a revoluce svrhávající staré režimy málokdy přinesou samy o sobě skutečné zlepšení.

Přes to všechno, Kaddáfí byl padouch. Netěší mě jeho potupná smrt a vláčení jeho těla ulicemi, jistě neměl být lynčován a mělo se s ním zacházet podle mezinárodních konvencí jako s válečným zajatcem, ale rozhodně si zasloužil tvrdý trest za zločiny, které spáchal, a nikoli spokojené dožití v exilu, jak se poštěstilo tolika jiným diktátorům. Ne náhodou jej Ronald Reagan nazval „vzteklým psem Blízkého východu“. Byl nepřítelem civilizovaného světa, terorizoval vlastní lid, vyhrožoval cizím státům, podporoval teroristické útoky proti jiným národům, vydíral své sousedy a v neposlední řadě se dostal k moci odporným pučem a zradou svého krále. Světu bude bez něj lépe.

Další zajímavé informace:

• Libyjský korunní princ je prý připraven sloužit své zemi
• Vrátí se do Libye král?
• Libyjský korunní princ nabízí pomoc své vlasti
• KOMENTÁŘ: Kaddáfího smrt je jen gong oznamující druhé kolo
1. Některé princovy výroky: „Návrat monarchie do Libye není prioritou, avšak OSN, jež schválila libyjskou ústavu po vyhlášení nezávislosti, musí zasáhnout a obnovit ústavnost, zachovat svobodné volby a nechat národ, ať sám rozhodne jaký systém preferuje.“ „Musíme dát těmto šesti milionům lidí šanci zvolit si, co skutečně chtějí, (...) na čem záleží, je zajistit, aby tu byla demokracie, svoboda volby.“