Československé království?

Dovedete si představit, že byste byli občany Československého království? Zvláštní myšlenka, že? Přitom ji jeden čas prosazovala jedna z nejoslavovanějších postav naší novodobé historie.

Projekt Českého rozhlasu Před 100 lety přinesl zajímavý článek o počínání T. G. Masaryka po vypuknutí 1. světové války. Za zmínku stojí skutečnost, že pozdější prezident tehdy svou původní představu reformy Podunajské monarchie načas vyměnil za koncepci Československého království.

Předkládá plán na vytvoření nezávislého československého království s dánským, belgickým, anglickým, případně srbským princem na trůně a velmi zajímavě ustanovenými hranicemi – chudší by zamýšlený stát byl o území obou Lužic, polského Těšínska a pruského Slezska. Naopak počítalo se v něm se Slovenskem (jak už to ostatně nějakou dobu prosazoval Kramář) a hlavně s vytvořením koridoru spojujícího jižní Slovensko se severní „Jugoslávií“. Jeho šířka by byla necelých 40 km, délka 175 km a zabíral by území čtyř uherských žup. Oporou pro jeho vznik bylo tvrzení, že by napravil rozdělení Čechoslováků a Jihoslovanů, ke kterému došlo vpádem Maďarů do Uher v 9. století. (zdroj: Rozhlas.cz)

Z pohledu příznivců monarchie zajímavá epizoda. Kdo ví, jak by se historie vyvíjela, kdyby byla na českém trůně po první světové válce usedla nová královská dynastie (tak jako v 19. století v Rumunsku, Bulharsku či Řecku). Možná by takový stát uspěl v bouřlivém 20. století lépe než Československá republika, ale dost možná by nová královská rodina skončila vyhnána ze své nové vlasti, jako se to stalo ve státech výše zmíněných.

Buďme však rádi, že jsou čeští monarchisté ušetřeni rozštěpení na dynastické tábory a ve většině se shodují na tom, že jestli je dnes někdo dědicem českého trůnu, jsou to v prvé řadě přímí potomci přemyslovských, lucemburských, jagellonských i habsburských českých králů, tedy rod Habsbursko-Lotrinský (a mohou se díky tomu hlásit k tak příkladným postavám, jako byl blahoslavený císař Karel I. nebo jeho syn, velký evropský politik Otto von Habsburg).

A ještě jednu poznámku si neodpustím: Monarchisté a tradicionalisté jsou často obviňováni z nerealistického zahledění do minulosti a snahy navrátit něco, co je beznadějně ztraceno. Ale vedle tvrzení, že je třeba napravit tisíc let starý vpád Maďarů do Uher, vypadá jakákoli monarchistická nostalgie jako důstojně střízlivá politická koncepce.

Vyšlo také na webu Promonarchii.cz.