Kdopak bude tím eurokomisařem?

Tak nám došlo k vývoji, který se dal celkem dobře očekávat. Obě nejsilnější strany společně obviňují vládu z toho, že opravdu vládne.

Je to zajímavé: Současnou vládu více méně daly dohromady ODS a ČSSD a obě strany prohlašovaly, že tam nominují schopné odborníky. Pan poslanec Paroubek svrhnul vyslovením nedůvěry Topolánkovu vládu, následně se podílel na složení nové Fischerovy vlády, která od něj pak důvěru dostala. Dalo by se to vyložit tak, že právě ustavení této vlády bylo cílem svržení té předchozí. Je jedno, jestli budeme vládě říkat úřednická, odbornická nebo překlenovací. Je to řádná vláda s důvěrou, a jako taková by měla vládnout a podle svých nejlepších schopností řídit naši zemi, byť na krátký čas. Některým politikům se to ale zjevně nelíbí a nejvíce by ocenili vládu loutkovou.
Paroubkovi ani Topolánkovi se nezamlouvá, že by měla současná vláda rozhodovat o našem budoucím evropském komisaři. Dali to najevo i ministru pro evropské záležitosti. Pikantní na tom je výrok Jiřího Paroubka: „Myslím si, že podzimní volby budou kromě jiného také o tom, kdo bude za Českou republiku eurokomisařem". Že by se strana, která postavila eurovolby na vnitrostátních tématech, rozhodla parlamentní volby pojmout pro změnu evropsky? Premiérovi nakonec nezbylo než tlaku velké dvojky ustoupit a tak se zatím vydává do Bruselu jednat pouze neformálně o postech a nikoli o lidech. Otázka je, co může asi tak vyjednat, když právě současný (a pravděpodobně i budoucí) předseda Evropské komise Barroso je známý svou snahou o to, aby byly resorty v komisi přidělovány podle osobních dispozic a kvalit kandidátů a ne podle politických dohod, a na druhé straně bude snaha všech států, zejména těch velkých, obsadit co nejvlivnější posty. Mezi těmito mlýnskými kameny nemá nevýrazný Fischer s neexistujícím kandidátem moc velkou šanci uspět.
Jan tak pro zajímavost uvedu některá známá fakta o Evropské komisi. Mandát současné komise končí 31. října, to znamená pouhých dvacet dní po českých volbách do poslanecké sněmovny. Přitom při sestavování současné komise v roce 2004 se pilně jednalo celé léto, v srpnu bylo složení komise zhruba známo, od 27. září do 11. října absolvovali kandidáti na komisaře slyšení v Evropském parlamentu a i po těchto slyšeních se sestavování komise ještě pozdrželo kvůli pochybnostem o některých kandidátech. Navíc během funkčního období současné komise byly vytvořeny relativně málo významné posty pro nově přijaté Rumunsko a Bulharsko. Oba státy si budou chtít jistě polepšit, takže konkurence bude zase o něco větší. Zajímalo by mě, jak si čeští politici představují uplatnění našeho komisaře, když jeho jméno oznámí nejdřív v polovině října. Pokud jim ovšem vůbec záleží na tom, co bude český eurokomisař dělat a nejde jim jenom o to, kdo dostane trafiku.
Zajímavé je obzvlášť to, že se tímto vývojem dostávají Topolánek s Paroubkem na jednu loď. Oba dva sestavili přechodnou vládu, oba dva jí vyslovili důvěru a oba dva teď protestují proti tomu, že vláda činí samostatná rozhodnutí. Pozitivní na tom jistě je, že taková situace zvlášť neprospěje negativním kampaním, mobilizujícím proti jedné či druhé straně. Taky to naznačuje, že k sobě obě velké strany nemají tak daleko, jak se nám snaží namluvit.
A koho tedy chtějí strany nominovat na toho svého eurokomisaře? Paroubek se ohání jmény jako Švejnar a Telička, ale to je stěží něco víc než snaha zalíbit se voličům. Leccos naopak nasvědčuje tomu, že se skutečně vedou na toto téma jednání mezi oběma velkými stranami. Paroubkova výše zmíněná slova o parlamentních volbách, které budou rozhodovat o eurokomisaři, by se dala vyložit trochu jinak, než se na první pohled zdá, a sice že vítěz bude premiérem a ten druhý se stane eurokomisařem.
Ostatně Paroubek při dotazu na to, jestli by si dokázal po volbách představit velkou koalici s ODS, odpověděl, že ne s tímto vedením. Tak proč nenabídnout Topolánkovi teplé místečko v Bruselu a nesestavit pak vládu s někým přizpůsobivějším, jako je Pavel Bém. Vždyť ve vládnutí s ním má Paroubek dlouholeté zkušenosti z pražského magistrátu. A takto by se mohl stát opět premiérem a ani by k tomu nepotřeboval marťany.