Nepřijde vám občas, že se média snaží rozhodnout za vás, které strany jsou volitelné a které nejsou?
Politické spektrum
Vždycky jsem si myslel, že o tom, jestli jsem ochoten volit některou stranu, by mělo rozhodovat to, jestli jsou ideje, na kterých je postavena, podobné mému názoru na svět, jestli je její program blízký mým představám o správném řízení státu, jestli její veřejné vystupování na mě působí pozitivně, nebo jestli osobní kvality jejích představitelů naplňují mou představu lidí, kteří by mě měli v parlamentu zastupovat. Čím lépe stranu v těchto ohledech hodnotím, tím spíš jsem ochoten ji volit. Čím víc jsem ochoten ji volit, tím je pro mě volitelnější. Přičemž samozřejmě respektuji, že jiní lidé mají jiné názory, tedy i strany nevolitelné pro mě mohou být pro jiného volitelné a naopak. Zní to celkem logicky, ne?
Mnoho článků věnujících se volbám ale ukazuje, že většina novinářů si to nejspíš nemyslí, naopak mají za to, že by měli některé strany označit všeobecně za volitelné a jiné za nevolitelné. Nu dobře, je celkem pochopitelné, že jisté extrémistické strany si mezi demokraticky smýšlejícími občany zaslouží označení nevolitelné. Jenže ouha, ani takhle to prý není; takoví komunisté totiž jsou vesele zařazováni mezi volitelné strany.
Vtip má být v něčem jiném: Volitelné jsou prý jedině ty strany, které chce volit dostatečný počet lidí. Když pominu nesmyslnost takového měřítka (kdyby každý odvozoval své rozhodnutí od toho, jak se rozhodli ostatní lidé, nemohl by ve výsledku nikdo volit nikoho), ještě bych chápal, že když se výsledky nějaké strany dlouhodobě pohybují pod jedním procentem, může to leckoho od její volby odradit (a to říkám i při tom, že jednu takovou stranu podporuji a právě ona je podle mých měřítek rozhodně volitelná). Ale poselství novinářů zní jinak: Z nějakého neznámého důvodu se za práh volitelnosti rozhodli označit pětiprocentní úroveň preferencí.
Proč? Kdo ví, ale takové označení je opravdu absurdní: kdyby si tento pohled vzali voliči k srdci, znamenalo by to, že například loni v létě TOP 09 ani VV nebyly volitelné (a jestli nebyly volitelné, tak jak je možné, že získaly současnou podporu?) nebo že podle posledních průzkumů preferencí se KDU-ČSL stává střídavě volitelnou a nevolitelnou stranou.
Ano, pětiprocentní hranice je významná a je to bohužel jedna z chyb současného volebního systému, ale označovat ji jako „práh volitelnosti“ a tím každou stranu pod ní prohlašovat za nevolitelnou, je podle mého názoru nejenom nesmysl, ale také další z triků pro pojištění pozice velkých stran a zabránění změně. Chcete namítnout, že to tak novináři nemysleli? Dobrá, možná že ne, ale upřímně řečeno, novinář, který nepřemýšlí o tom, co píše, by radši neměl psát vůbec.
