3 otázky na téma monarchismu – rozhovor

Dostalo se mi té cti, že mě kolega bloger požádal o krátký rozhovor na téma monarchismus, čeští monarchisté a strana Koruna Česká. I Vy teď můžete posoudit výsledek.

Roman: Dobrý den, pane Čadile. Pokud se rozhlédnete po Evropě, po státech, v jejichž čele stojí monarcha - a jsou různými formami monarchiemi, lze říci, v čem může být - ve srovnání s republikou - existence monarchie z Vašeho pohledu pro občany pozitivní a v čem negativní?

Matěj Čadil: Dobrý den, Romane. Uvedl bych svou odpověď takovou osobní příhodou. Před časem jsem mluvil s jednou svou známou z Nizozemska a přišla řeč také na království. Vyjádřil jsem sympatie myšlence monarchie a zmínil jsem, že u nás bohužel většina lidí považuje monarchii za něco nesmyslného, zastaralého, překonaného, něco co patří do středověku. Zajímavá byla ovšem její odpověď - zhruba v tomto smyslu: "Nechtěla bych žít v zemi, kde jsou dodnes tak živé stereotypy typické pro komunismus. Vždycky jsem si myslela, že už Česká republika patří spíš mezi vyspělé země." To snad ani nepotřebuje komentář.

Pokud jde o výhody a nevýhody, tak to samozřejmě závisí na konkrétním uspořádání, ale jako typické výhody monarchie vnímám například nezávislost panovníka na politických stranách a politické situaci. Prezident může být jakkoli kvalitní osobnost, může být volen občany v přímé volbě, ale vždycky za jeho zvolením stojí některá politická strana, což klade jeho nezávislosti do cesty podstatnou překážku. Hlava státu by neměla reprezentovat momentální rozložení sil na politické scéně, nýbrž stát jako celek - všechny občany bez rozdílu. A toto právě král splňuje mnohem lépe než prezident. Monarcha může zemi sjednocovat, zatímco prezidenti ji mnohem častěji rozdělují. Další výhodou je to, že monarcha vnáší do politiky dlouhodobou perspektivu. Politici a vlády se střídají a je to tak v pořádku, protože strana, která je u moci příliš dlouho, zapustí kořeny příliš hluboko do úrodné půdy státních úřadů. Tímto střídáním ale politici ztrácejí ze zřetele dlouhodobou perspektivu a uvažují v horizontu jednoho volebního období. Právě král může na takové nešvary upozorňovat a už jen svou autoritou napomáhat k větší zodpovědnosti veřejného rozhodování.

Kromě čistě politických výhod pak samozřejmě stojí za to zmínit obecně společenské přednosti monarchie, kdy členové královské rodiny jsou významnými veřejně činnými osobami a často působí jako vzor pro běžné lidi, což jim jde zpravidla lépe než politikům - podobně jako roli elity národa by měla v prvé řadě plnit aristokracie (jako tomu je v západní Evropě) spíše než různé populární "hvězdy". Pro křesťany je samozřejmě nezanedbatelný i duchovní rozměr monarchie (což ale vůbec neznamená, že by monarchistou nemohl být ateista).

Ještě bych zmínil tradici: Švýcarsko nebo San Marino jsou tradičními republikami, jejichž politický systém se vyvíjel stovky let a monarchie by tam byla poměrně cizí, ale v Českých zemích má království tisíciletou tradici a nějakých devadesát let (většinou nedemokratické) republiky je proti tomu pořád směšně krátkých.

Všechny zmíněné výhody monarchie se samozřejmě dají zpochybnit a dá se poukázat na to, že nejsou stoprocentní a nemusí to tak fungovat vždy. Ale když se rozhlédneme po Evropě, tak vidíme, že to tak skutečně funguje. Podobně když republikáni mluví o nevýhodách monarchie, jedná se většinou o různé teoretické situace, ke kterým ale prakticky téměř nedochází. Například často se lidé s ohledem na různé historické postavy obávají toho, že by na trůn mohl usednout někdo zcela nezpůsobilý. Takové situace jsou ale ošetřeny, a navíc za celé dvacáté století takový problém v žádné evropské monarchii nenastal. Nebo jiný problém - nemožnost zbavit se krále, který z nějakého důvodu představuje problém. Ale opět: Takové potíže nastávají mnohem častěji u zkorumpovaných volených politiků, kteří se zuby nehty drží svého koryta a ohání se mandátem od voličů. Naopak je možné uvést příklad britského krále Edwarda VIII., který abdikoval, když bylo jeho jednání vnímáno jako nevhodné. (Zajímavé na tom je, že důvodem bylo právě to, že se nechoval dostatečně "monarchisticky".)

Čili když to shrnu, monarchie samozřejmě není bezchybná - to nemůže být žádná lidská forma vlády - ale současné parlamentní monarchie prostě obecně představují lépe fungující model politického systému než je republika.

Roman: Jste členem politické strany Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) - smím se zeptat jaké místní skupiny? Jak se díváte - zevnitř - na reálnost jejího politického programu... tj. na možnost přeměny České republiky v monarchii? Co je podle Vás největší překážkou (znáte kupříkladu "monarchisty" mimo sféru Vaší strany)? A jak se Vy osobně snažíte o naplnění Vašeho stranického programu? Vím, že je to množství otázek, ale téma mne nesmírně zajímá.

Matěj Čadil: Jsem členem místní společnosti Prahy 6. Zahájila činnost relativně nedávno, ale patří určitě k těm aktivnějším.

K reálnosti programu - samozřejmě nemá smysl namlouvat si, že Koruna Česká bude mít šanci splnit svůj hlavní cíl v nejbližších letech. Je to běh na hodně dlouhou trať. Ale když chce člověk usilovat o dobrou věc, neměl by házet flintu do žita jen proto, že cíl zrovna působí jako vzdálený sen; je třeba věřit svému přesvědčení. Říkat něco, s čím souhlasí všichni, by přece bylo příliš snadné. A navíc, jak říká spisovatel a monarchista Jan Drnek, ještě v listopadu 1989 taky většina rozumných a vážených lidí nevěřila, že se dožijí konce komunistického režimu.

Jinak samozřejmě je podstatné snažit se o překonávání dílčích překážek a o další věci, bez kterých by byla obnova monarchie těžko myslitelná. Jde jednak o záležitosti, které se monarchie přímo týkají, například napravení obrazu Habsbursko-Lotrinského rodu v očích veřejnosti nebo poukazování na monarchii jako fungující zřízení v řadě států západní Evropy (aby se vyvrátily ty výše zmíněné předsudky o království jako něčem zastaralém). Ale KČ usiluje i o další cíle, jako rehabilitace aristokracie coby přirozené elity národa, úcta k tradicím, křesťanské hodnoty ve společnosti, zodpovědný přístup ke kulturním památkám a podobně. Pokud jde o monarchisty mimo Korunu Českou, tak se samozřejmě jedná o nejrůznější lidi s nejrůznějšími důvody proč s KČ nespolupracují, čili nemá smysl hodnotit je nějak kolektivně. Asi nejznámější je skupina kolem Petra Placáka, jemuž někteří monarchisté celkem oprávněně vyčítají vytváření dojmu "monarchista=recesista", který se pak přenáší i na Korunu Českou. V tom jim ale těžko může někdo bránit. Já osobně si myslím, že i takové akce mohou mít pozitivní přínos v tom smyslu, že když se dostanou do médií, tak třeba právě díky tomu se někdo začne o problematiku zajímat a dozví se i o Koruně. Nechme je tedy dělat si to po svém. Ostatně to poslední, co by čeští monarchisté mohli potřebovat, je nějaká nevraživost mezi jednotlivými skupinami - vždyť nebýt sporů mezi legitimisty, orleánisty a bonapartisty ve Francii koncem 19. století, mohlo být obnoveno Francouzské království a celá Evropa by pak vypadala jinak.

Pokud jde o mou činnost, dělám jednak to, co může dělat snad každý, kdo bere podporu monarchie vážně - účastním se monarchistického pochodu 28. října a snažím se o jeho propagaci, scházím se pravidelně s lidmi, kteří jsou mi názorově blízcí (v místní společnosti KČ i jinde), kromě toho jsem aktivní na Facebooku ve skupinách České království a Koruna Česká, a především prezentuji monarchistické myšlenky na svém blogu (který se jinak věnuje politice a společnosti obecně). Také zvažuji vytvoření samostatné webové stránky k propagaci myšlenky monarchie.

Roman: Blíží se podzimní komunální a senátní volby. Když se volič zeptá zcela prostě: "Proč Vás mám volit?", co na takovou otázku odpovíte? Mám teď na mysli, čím se může odlišit - a co nabízí - Koruna Česká voliči ve sféře komunální/senátní politiky?

Matěj Čadil: Člověk by samozřejmě v prvé řadě měl být ochoten dát hlas někomu, kdo nepatří k mediálně oblíbeným favoritům, jinak asi nemá smysl o tom vůbec mluvit. Porovnáme-li pak Korunu Českou s jinými demokratickými stranami, vidím tu jeden významný rozdíl. Nových stran se urodilo za posledních deset let požehnaně, ale velká část z nich je v podstatě zaměnitelná. Sice se v různé míře jejich programy liší, ale málokdy dávají jasnou oporu pro rozhodnutí, volit nebo podpořit zrovna danou stranu a ne některou jinou. Protože kdo ví, co budou říkat za pár let? Kdo ví, jak účelově změní své priority třeba kvůli momentálnímu spojenectví s názorově rozdílnou stranou? Koruna Česká má tu zásadní výhodu, že svůj program staví kolem jedné centrální ideje (obnovy monarchie), která je základem její existence; a přitom to není strana jednoho tématu - další témata se přirozeně od této centrální myšlenky odvíjejí.

Pokud je tedy volič ochoten přijmout (nebo třeba jen tolerovat) onu centrální myšlenku, pak má v Koruně České stranu, u které je větší šance než u jiných, že nezradí své ideály.

Další věc, která s tím úzce souvisí, je to, že ať chceme nebo ne, monarchistická myšlenka představuje v Českých zemích stále dost vyhraněný a menšinový názor. Když je tedy někdo ochoten se k této myšlence veřejně přihlásit, dobrovolně třeba na volební kandidátce spojit své jméno s takovou stranou, tak je pravděpodobné, že to není jenom další lojza, který se chce dostat ke korytu (jako u většiny stran), ale že si stojí za svými názory a neodradí ho ani to, že nad tím bude kdekdo kroutit hlavou.

Co se týče konkrétního programu, o tom se samozřejmě těžko mluví v komunálních volbách, kde je to věc jednotlivých měst a obcí, respektive místních kandidátů. Jistě se ale žádného kandidáta nedotknu, když řeknu, že KČ obecně usiluje o kvalitní ochranu kulturních památek i ochranu životního prostředí ve smyslu skutečného prostředí k životu, tedy kulturní krajiny, která je výsledkem tisíciletého soužití člověka s přírodou a představuje zatím často nedoceňované bohatství.

Roman: Děkuji Vám, pane Čadile, za Váš čas i ochotu zodpovědět mé otázky.

Matěj Čadil: Děkuji též, bylo mi ctí přispět svými názory.

Tento rozhovor byl určen pro blog monarchiemistorepubliky.blog.cz, kde ho najdete na této adrese. Bez svolení autora blogu nesmí být dále šířen a publikován.

Zájemcům o téma monarchie výše zmíněný blog vřele doporučuji pro mnoho dalších zajímavých článků a rozhovorů.