Potřebujeme opravdu “nový IZIP”?

Události posledních dnů jasně ukázaly, že mediální útok vedený proti elektronickým zdravotním knížkám pojištěnců VZP byl ve skutečnosti pouze záminkou k politickému ovládnutí veřejnoprávní a na státu dle zákona nezávislé Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Ministerstvo zdravotnictví nyní připravuje nový projekt elektronického zdravotnictví. Ze stávajícího IZIPu nepůjde prý “použít prakticky nic, snad jen funkce pacientské zdravotní knížky, kdy člověk vidí, co mu je” (redaktor Roman Bém, Česká televize, 27. listopadu 2012).

Ve skutečnosti ale IZIP nic jiného než právě tato pacientská elektronická zdravotní knížka není a nikdy nebyl. Pokud stavíme zdravotnictví na svobodném rozhodování pacientů, pojištěnců, občanů, je zásadní právě to, aby člověk “viděl, co mu je” - tedy jaké jsou výsledky jemu provedených vyšetření, jaká je diagnóza, jaké léky užívá, co to všechno stojí.

Proklínaný IZIP vždy vadil především těm, kdo si přejí zachování starých pořádků ve zdravotnictví. Bylo mu vytýkáno jediné - že prý nefungoval. Tuto interpretaci zásadně odmítám! Ve skutečnosti IZIP vždy fungoval (narozdíl například od státem provozovaného registru vozidel či “povinné” sKarty). Do zdravotních knížek bylo vždy možné zapisovat a vždy z nich mohl číst ten, kdo k tomu byl oprávněn. Systém nikdy nezkolaboval, nikdy neunikla ani se neztratila žádná data.
Skutečností současně je, že zdravotní knížky nebyly zdaleka využívány v takové míře, jak být mohly. Ve dvou a půl milionech knížek bylo “jenom” něco kolem 200 miliónů zdravotních záznamů. Proč nebyly knížky využívány? Je potřeba říci to naprosto otevřeně - protože je někteří lékaři využívat nechtěli, protože nechtěli svým pacientům poskytovat informace o jejich léčbě. A proč? To je na delší článek. Nejhalasnější kritici křičí, že zdravotní knížky nebyly využívány proto, že nebyly povinné. To je velké téma k diskusi a osobně pochybuji, že lidé a zdravotníci usilují právě o to, aby jim používání zdravotních knížek někdo nařizoval.

Ministr Heger podle svých prohlášení připravuje zcela jiný projekt. Jeho cílem má být elektronické předávání a sdílení informací o pacientech mezi lékaři - pacient je ze hry venku. Tento Hegerův projekt nemá s elektronickými zdravotními knížkami pojištěnců VZP nic společného. Staví před nás první a zásadní otázku - zda souhlasíme s tím, že si doktoři budou předávat informace o nás bez nás.