Nanometr je 1 miliardtina metru, nebo 1 miliontina milimetru. To je hodně málo. Rozhodně je to menší, než všechno, co jste doposud mohli zahlédnout svým zrakem. Nanotechnologie je obor, kterému spolu s robotikou a genetickým inženýrstvím patří počátek tohoto století. A jak už to bývá u všech objevů, nejvíce rozvoji prospívá armáda. Pojďte s na malou exkurzi do „nanokosmu“, kde zbraně řinčí velmi, velmi tiše.
FLOTILA NANOROBOTŮ V ŘEČIŠTI KRVE
Malá komanda se zničujícím úderem
Jednotka mariňáků se spouští z vrtulníku po lanech do kolumbijského pralesa. Je noc a jejich maskované tváře se lesknou ve svitu úplňku. Našlapují velmi tiše a sledují okolí s prstem na spoušti. Překvapí je však zášleh granátu a po něm křížová palba kolumbijských jednotek. „Zdravotník! Zdravotník!“, křičí jeden z vojáků, který najde svého kamaráda s rozstříleným břichem. Zdravotník je už na místě a vytáhne injekci, kterou nasaje sérum s nanoroboty. Jehla se zabodne do tepny na krku raněného vojáka, který je za několik minut schopen pokračovat v útoku. Díky nanorobotům není po zranění ani památky.
Mariňáci se instinktivně kryjí a začnou pálit ze svých automatů nanorobotické střely. Když „pokropí“ během několika vteřin své okolí, je ticho. Šestičlenné komando sleduje čas a velitel s klidným výrazem vyčkává až uběhne 5 minut. Teprve pak prozkoumá se svými vojáky okolí a najdou přes 120 mrtvých těl. Po krátké nanorobotické salvě nemá žádný Kolumbijec šanci na přežití. Navíc se mariňáci nemusejí obávat, že by mrtvoly prozradili jejich výsadek. Během několika minut se totiž mrtví doslova vypaří.
Malí, ale šikovní zabijáci
Nanorobotické střely jsou vlastně broky, v nichž je olovo nahrazeno desítkami aerosolových kuliček o průměru do jednoho milimetru. V každé kuličce je asi milion nanorobotů, kteří se po nárazu rozprsknou a vyhledají svůj cíl. Nepříteli se dostanou doslova pod kůži a rychle najdou životně důležité orgány. Pak napadnou buňky těchto orgánů a člověk umírá dřív, než si to stačí uvědomit. Mrtvá těla nanoroboti rozloží na atomy a vyčistí jeho „organickou stopu“. Tělo zmizí. Když práci dokončí, jsou nanoroboti naprogramováni, aby spustili svou sebedestrukci.
Letectvo za 16 let
Toto je jako ze scénáře scifi filmu z blízké budoucnosti. Nanoroboti jsou v roce 2040 již běžnou výbavou amerických jednotek, stejně jako hypersonické letouny (schopen akce na jakémkoliv místě na naší planetě do 4 hodin), exfiltrační rakety (umožní jednotkám dostat se bez pomoci z týlu nepřítele i s nákladem), vysokovýkonná mikrovlnná zbraň (ničí cíle závislé na elektřině), vesmírná kinetická zbraň (zničí objekt z oběžné dráhy) atd. Alespoň podle studie amerického letectva o nových zbraních v blízké budoucnosti v horizontu 16 let (Air Force 2025 Study).
JADERNÉ ZBRANĚ BUDOU „BEZPEČNĚJŠÍ“
Konečné řešení bez radioaktivních následků?
Představte si běžný malý válečný konflikt. Například na Blízkém východě. Hammás střílí opět rakety na izraelské území a představitelům židovského státu dochází trpělivost. Generálové naléhají na politiky: „Je čas ke konečnému řešení!“ Co tím myslí? Použití zbraně hromadného ničení. Ministři se mezi sebou chvíli dohadují a pak se shodnou. Je opravdu čas! Z utajených pozic se zvedají rampy s raketami středního doletu. Začíná odpočítávání do času T – 0. Zážeh, rakety míří do nebe a po několika stovkách kilometrů dopadají do pásma Gazy. Několik jaderných výbuchů pohřbí oblast do trosek a prachu. Za několik hodin vyrážejí pozemní izraelské síly, aby místo „vyčistili“ od přeživších. To, že se nemusí bát radioaktivity má na svědomí nanotechnologie.
„Nic se neděje, jen malý jaderný výbuch!“
V nových nukleárních zbraních 4. generace nebude takové množství jaderného materiálu, který by způsobil nekontrolovanou řetězovou reakci. Tyto hlavice navíc nevyprodukují tolik radioaktivního spadu ani zbytkové radioaktivity, protože budou obsahovat malé množství štěpného materiálu. Jejich ničivost bude pocházet z jaderné fúze místo jaderného štěpení. Navíc politici budou mít argument, že jejich ničivá síla je relativně malá a tudíž je nelze zařadit mezi zbraně hromadného ničení. Ale využití těchto nukleárních zbraní 4. generace bude mít nesmírný vojenský potenciál.
Smrt: Levně, rychle, efektivně
Dejme tomu, že dnes klasická výbušnina, kterou nese raketa (země-země, vzduch-země) je relativně levná až cenově zanedbatelná. Aspoň v poměru k nákladům na raketový nosič, který unese 50 – 100 kg výbušniny. Přitom na vojenský cíl (například letiště, nebo vojenská základna) musí být odpáleno několik raket, aby byl zničen. Pokud tedy vojenští ekonomové použijí jadernou hlavici 4. generace s daleko vyšší ničivou silou, bude stačit pouze jeden raketový nosič a objekt bude vymazán z mapy. K tomu ještě musíme připomenout, že jaderné hlavice budou vážit méně a proto jejich nosiče mohou být i menší, tím pádem operativnější. Levnější a účinnější řešení je pochopitelně v centru zájmu Pentagonu i armád celého světa. Podle mnoha vojenských analytiků se tím výrazně změní strategie a taktika vedení války. Bude to takový průlom, jako když je v roce 1945 poprvé shozena atomová bomba na Hirošimu.
KONVENČNÍ VÁLKA S ARMÁDOU NANOROBOTŮ
Sázka na outsidera
Pobřeží je poseto tisícem kulometných hnízd. Dělostřelecké baterie jsou připraveny bránit vylodění nepřátel bez ohledu na ztráty. Statisícová armáda obránců a na moři pouhá jediná, malá rybářská loď, která se za chvíli bude snažit dobýt pobřeží. Myslíte si, že šestičlenná posádka na lodi je určena k sebevražedné misi, nebo je to kroužek bláznů na vycházce? Ani jedno. Šestice mužů (a možná i žen) je elitní armáda, která za malou chvíli porazí statisícovou přesilu. Kdybyste si měli vsadit u sázkového makléře, rozhodně vsaďte na skupinku outsiderů. Jak je to možné? Správně, mají novou zbraň – nanoroboty.
Budoucnost proti minulosti
Obránci netuší, že s přílivem se na pobřeží dostávají i kapky aerosolu, které vojáci na lodi stříkli do moře. V těchto kapkách jsou miliony nanabotů, kteří hned, jak se dostanou na pláž, začínají tvrdě pracovat. První fáze trvá několik minut a během ní se nanoroboti replikují. Čím jich bude víc, tím to půjde rychleji. Druhá fáze trvá o něco déle – zhruba půl hodiny, ale výsledek je ohromující. Několik stovek malých bezpilotních letounů s kompletní výzbrojí je připraveno vzlétnout a přepadnout nepřátelské pozice. Začíná palba vyděšených obránců a první „rychlokvašné“ stíhačky padají k zemi. Jenže se doslova rojí další a další letouny a do obranných pozic dopadají bomby i samonaváděcí rakety. Po hodině už nanoroboti postavili 2 tankové brigády s plně robotickým ovládáním a po další hodině se obránci vzdávají. Pobřeží je dobyto a šestice vojáků hlásí svým nadřízeným splnění úkolu.
Všichni lidé do krytu, válčí stroje!
Nanoroboti v blízké budoucnosti umožní produkovat také sebereplikující velmi malé konvenční zbraně a vojenskou techniku v tak ohromném množství, že získají charakter zbraní hromadného ničení. Nanotechnologie umožňují pevnější a lehčí materiály, menší počítačové součástky, nové technologie senzorů a společně s mikroelektronikou řadu dalších možností pro miniaturizaci. Tyto výrobní postupy umožní hromadnou reprodukci i velmi složitých vojenských systémů za nízkou cenu. Můžete se připravit na novinky - větší rychlosti projektilů, odolnější a lehčí pancéřování a přesněji naváděné nosiče. Vyvíjet se pak budou bojovní roboti miniaturní až mikroskopické velikosti včetně biologicko-technických hybridních robotů. Tyto stroje už budou schopni i strategického a logického uvažování. Sami si zvolí cíl, způsob útoku i nasazení ničivé síly. Na naší orbitální dráhu budou vystřeleny miniaturní satelity, které budou mít za úkol likvidaci cílů jak na Zemi, tak ve Vesmíru.
VŠICHNI BUDEME NANO
To neřeš, vyřeší to implantáty
Za 20 až 30 let půjdete po ulici a holografické reklamní billboardy vás budou lákat, abyste si koupili kapky proti stárnutí – prodlouží váš věk nejméně o 30 let. V dopravních prostředcích veřejné dopravy vám zní do uší reklamní slogan „Náš implantovaný nanosystém ve vašem mozku posílí paměť a zdokonalí myšlení“ a pro studenty speciální nabídka – „Nanoroboti od Coca – coly vás připraví na maturitní zkoušky za několik minut“. Lákadel a svodů bude jistě mnoho a komerční strategie budou vždy zdůrazňovat jen výhody nanotechnologie, nikoliv vedlejší účinky. Naordinujete si dobrou náladu, nebo změníte svou osobnost na více ambicioznější a pokud budete chtít můžete změnit svou sexuální orientaci.
Vojáci na dálkové ovládání
Lidská společnost bude prošpikována nanoroboty za účelem odposlouchávání pro špionážní účely, pro prevenci kriminality i terorismu. Nanosystémy implantované do mozků vojáků budou ovládat jejich myšlení nebo změní podstatu jejich osobnosti. Zřejmě na začátku bude argumentováno, že tyto implantované nanosystémy slouží k čistě medicínským záměrům, aby chránily životy vojáků, nebo pro sledování a analýzu bojové situace. Ale bude snadné udělat krok k vytvoření účinného a velmi výkonného „bojového stroje“, který bude bezmyšlenkovitě poslouchat rozkazy nebo vyhodnocovat situace bez ohledu na emoce.
Člověk je slabý článek
Nanotechnologie v budoucnosti bude mít sérii dalších vojenských uplatnění: produkce, transfer a udržování energie, pohonné složky a motory, snímače a senzorové sítě, zobrazovací jednotky, válečné informační systémy, způsobilost vlastní opravy, konzistentnější materiály a řadu dalších, v současnosti ještě neznámých využití. Vědci jako například Jürgen Altmann z katedry experimentální fyziky Dortmundské univerity v Německu si jsou ovšem vědomi nebezpečí ovlivňování myšlení a rozhodování lidí pomocí nanotechnologie implantované do mozku. Vědí, že stimulováním různých úseků mozkových souborů buněk je možno (mimo jiné) vzbudit různá pohnutí. Lidé se většinou rozhodují na principu svých emocí, aniž jsou schopni přesně své rozhodnutí objasnit.
BUDOU NÁS NANOROBOTI JEŠTĚ POTŘEBOVAT?
Prognózy odborníků očekávají raketový nástup nanotechnologií. Do roku 2030 budou vyvinuty sluneční nanočlánky, které poskytnou účinnější produkci energie. Samozřejmostí budou nanoroboti, kteří budou schopni léčit choroby uvnitř lidského těla, ničit viry nebo opravovat poškozenou DNA. Jenže pokud nás mohou nanoroboti léčit, mohou nás také s úspěchem zabíjet.
Budeme jen nanoprimitivové?
Předpokládejme, že nanoroboti se budou moct sebezdokonalovat a rozvíjet svou inteligenci do nekonečna. Jejich rozhodování a vyhodnocení situace během válečných konfliktů změní jejich funkci asistenta člověka na kvalifikované a samostatné zabijáky. Budou mít sice naprogramovanou strukturu, kde bude jasně zadáno jejich chování v celém nanosystému, ale pokud jejich inteligence bude milionkrát větší než lidská, co jim zabrání ignorovat příkazy lidských „nanoprimitivů“ a vymknout se zcela kontrole? Navíc, jakmile budou nanotechnologie dostatečně levné, budou tyto armády schopny vystavět i průměrně sponzorovaní teroristé.
Sebedestrukce zřejmě nepomůže
Jeden z nejznámějších amerických propagátorů molekulární nanotechnologie Kim Eric Drexler (*1955), který je zaměstnán společností Nanorex (tato společnost se zabývá molekulárním inženýrstvím) varuje veřejnost: „Armáda nanorobotů s vlastní umělou inteligencí a schopností reprodukce se může velmi snadno vymknout lidem z rukou a stát se daleko větší hrozbou, než jsou jaderné zbraně.“ Jeho oponenti sice jeho tvrdí, že tomu můžeme předcházet zakódovaným příkazem sebedestrukce pro několikátou generaci samoreplikovatelných nanorobotů, jenže co zabrání hyperinteligentním ministroječkům, aby si tento software upravili. A to nezmiňuji počítačové viry a hackery, pro něž pozměnit tento příkaz k sebedestrukci by bylo hračkou.
Začíná soutěž lidí a strojů!
Britský profesor kybernetiky na University of Reading v Anglii Kevin Warwick (*1954) je přesvědčen, vláda lidí na Zemi přichází do své poslední fáze, protože se žezla ujmou hyperinteligentní stroje: „Zastavit stroje už nelze. Umělá inteligence nemá limity a bude se zvětšovat, až lidská inteligence bude ve srovnání s ní zanedbatelná.” Zbývá tedy lidstvu šance, jak tomu zabránit? Zákonem to nepůjde, protože vývoj nikdo zastavit nedokáže. Možná má pravdu jiný britský profesor matematiky a teoretické fyziky Stephen Hawking z University of Cambridge, který zánik lidstva nevidí tak černě: „Jediná naděje, která člověku v konkurenci s rychle se rozvíjejícími technologiemi zbývá, jsou obrovské úpravy lidského genomu.“ Tedy musíme se geneticky upravit tak, abychom byli chytřejší než stroje.
