První slovo se už zažilo a používá ho lid obecný, druhé slovo se nezažilo, ale snaží se ho protlačit někteří ideologové.
Ovšem ten správný název pro dané onemocnění zní "COVID-19" /4/. Jenže baví-li se Pepa s Tondou, tak prostě to „COVID-19“ nějak špatně leze z pusy, a navíc, kdo si má pamatovat, jestli je to devatenáct, dvacet, nebo sto padesát? Pepa tedy Tondovi řekne, že Honza má koronavirus, a všichni ví, o co jde. Skutečnost, že jde o onemocnění způsobené nějakým konkrétním virem ze skupiny koronavirů, ta je z praktického hlediska vážně fuk.
Označení „čínská chřipka“ se snaží prosadit třeba americký prezident Donald Trump /2/, a to přinejmenším ze dvou důvodů: Za prvé je Čína zásadním geopolitickým soupeřem Spojených států, a za druhé má tento název šanci stočit pozornost od pomalé a nedostatečné reakce americké vlády na Čínu jako ohnisko nákazy.
V českých poměrech pak označení „čínská chřipka“ razí třeba Miroslav Kalousek /2/. Ten má na Čínu pifku z ryze ideologických důvodů, protože na něco těch svých pět procent voličů utáhnout musí a patrně pojal podezření, že zabalit se jednou za čas do tibetské vlajky by k tomu nemuselo stačit.
Já oběma pánům vzkazuji, že kdysi v Československu proběhnul pokus přejmenovat Škodovku na „Závody Vladimíra Iljiče Lenina“/3/. V zahraničí ale nikdo netušil, co si pod tím má představit, každý totiž znal jen tu starou dobrou Škodovku. A tak se stal zázrak a strana a vláda seznaly, že tudy cesta nevede, a přejmenovávaly po svém revolucionářském guru už raději pouze ty instituce, u kterých to nemělo vliv na zahraniční odbyt.
Svést epidemii na nějakou nenáviděnou zemi, „která za to může“ je ostatně koníčkem etymologů – ideologů po celé dějiny. Kupříkladu syfilidě říkali Italové „francouzská nemoc“, Francouzi samozřejmě naopak „italská nemoc“, syfilis byl dle dílčích ohnisek nákazy nazýván nemocí uherskou, španělskou a kdoví jakou ještě. Dnes převládá názor, že nejvíce se o rozšíření syfilidy v Evropě zasloužilo tažení francouzského krále Karla VIII. do Itálie. Při té příležitosti některá města předem kapitulovala a panovníka přivítala, zkrátka se dle všeho více smilnilo, než bojovalo, a k italským kurtizánám se toho přestěhovalo více, než jen žoldy od francouzského krále.
Dodnes ovšem nevíme jistě, odkud vlastně syfilis do Evropy přišel. Bylo to z tehdy nově objevené Ameriky? Nebo šlo o mutaci z příbuzných forem rozšířených ve Středozemí, Skandinávii a Mezopotámii /1/? Stejně tak ani dnes není jisté, zda bude původ viru způsobujícího COVID-19 určen s naprostou jistotou. Proč bychom mu tedy měli říkat „čínská chřipka?“
Nelze však pominout, že k označování choroby za "čínskou chřipku" existují i zcela praktické důvody. Předně, z Číny se tato nákaza prokazatelně rozšířila, a je vysoce pravděpodobně, že v Číně také došlo k mutaci viru do této nebezpečné formy. Za druhé, měli jsme tu už „španělskou chřipku“, nebylo by logické nazvat tu současnou, podobně se projevující, chřipkou čínskou? Odhlédneme-li od ideologie a osobních chutí a nechutí k tomu či onomu státu, z praktického hlediska bude jistě správné vyvinout mezinárodní tlak na Čínu a další asijské země, aby učinily podmínky na svých tržištích hygieničtějšími. Právě z těchto míst se totiž nákaza mohla přenést na člověka a může se to stát znovu, s jinou nemocí.
Odhlédněme také od neprokázaných tvrzení a konspiračních teorií a řekněme si narovinu, že koronavirovou nákazu nikdo nešířil úmyslně a není za ni zodpovědný, jak se nám ti, kteří chtějí přejmenovat už zažitý pojem, snaží přímo či nepřímo namluvit. Mohla snad za nemoc šílených krav Velká Británie?, nebo může snad rovníková Afrika za AIDS? Nebo snad budeme vybíjet netopýry, krávy či primáty jako ty, ze kterých se tyto nemoci přenesly na člověka? To není znakem racionální úvahy, ale tmářství a fanatismu. Právě náboženský fanatismus ve středověku urychlil epidemii moru: Byly vybíjeny kočky jako ďábelská stvoření, takže poté neměl kdo chytat krysy a další hlodavce, kteří přenášeli mor.
Tak či onak, lidové označení „koronavirus“ pro virového původce a chybně i pro nemoc se zkrátka vžilo. Historikové časů příštích budou moci se zájmem bádat nad geopolitickými závislostmi pojmenování této nemoci, úkolem nás všech v dnešních dnech je však nemoci čelit a nezatěžovat se ještě k tomu hádkami o to, jak této metle budeme říkat. Každý den se přesvědčuji, že se nám to daří, že si lidé pomáhají, vycházejí si vstříc a neztrácejí víru. A proto i já věřím, že tuto epidemii brzy porazíme.
Zdroje:
1) https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1996/cislo-2/syfilis-cechach.html
2)https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kalousek-kritika-cinska-chripka-jurecka-rakusan.A200321_132301_domaci_zaz
3) https://www.e15.cz/magazin/100-let-prumyslu-okridleny-sip-se-stal-legendou-1352772
4) https://www.okoronaviru.cz/portfolio/oviru/
