Vedoucí kandidátky českých komunistů do Europarlamentu, paní Konečná, dnes v rozhovoru pro Idnes prohlásila:
„Ukazuje se, že kapitalismus není životaschopný systém“ (1)
Není to, co naplat, myšlenka nejčerstvější, od dob pánů Marxe či Lenina je již zubem času ohlodaná, nicméně dodnes plodí ta úvaha úvahy další. I stalo se, že taktéž moji maličkost úvaha paní Konečné inspirovala k ne zcela vážnému zamyšlení nad úspěchy světového soudružství:
Mezi světovým soudružstvem se v dnešní době vůbec dějí věci významné a pozoruhodné. Soudruh nejsoudruhovatější, Kim z Koreje (té severní, kdyby nebylo jasno, páč v obou Korejích je Kimů víc) přijel do Ruska, ideového rodiště všech soudruhů světa. Setká se tam sice s pragmaticky kapitalistickým Putinem, nicméně ruští komunisté zajisté příjezdem svého korejského protějšku pookřejí. Možná už tak učinili při tvrdé práci, neboť bylo kvůli limuzíně severokorejského nejvyššího nutno stavebně upravit vjezd na nádraží ve Vladivostoku, kam Kim přijel, soudružsky pozdravil, leč nabídnutý chléb se solí okusiti neráčil (2). Soudruh se patrně obává o svoji figuru a své zdraví, dnes je všude tolik tuků a chemie…
O úspěchu, či častěji neúspěchu severokorejského komunismu se píše zhusta už mnoho let, uznejme však alespoň to, že žádná jiná země, ani socialistická, ani kapitalistická, se nezmohla na něco tak úžasného, jako je uprostřed bídy a barbarství stojící největší Potěmkinova vesnice světa, tedy severokorejské hlavní město Pchjongjang.
Je-li Kim Čong-Un soudruh nejpravověrnější, pak soudruzi z Čínské lidové republiky jsou těmi nejmocnějšími. Vypraví-li se za nimi i český prezident, je to faktem indiferentním, neboť do Číny jezdí loudit investice mocní z celého světa, komunistického i kapitalistického. Uznejme však rovnou, že obchodním saldem Číny a zbytku světa měřeno, zdá se být čínská verze socialismu zatraceně efektivní. Kardinální otázkou dneška je to, zda nejen v ekonomické výkonnosti, nýbrž i v lidských právech dostihne dřív Čína Evropu, nebo Evropa Čínu.
Otázkou nejzásadnější u čínských soudruhů ovšem zůstává, zda vůbec místní zřízení lze zváti socialistickým. V tomto ohledu se z hlediska Číny nejčastěji hovoří o „státním kapitalismu“.
Četl jsem před asi dvaceti léty, že pohlaváři nějaké menší čínské oblasti (asi tak padesát milionů duší čítající) si ve správním středisku onoho kraje postavili jako sídlo komunistické strany kopii amerického Bílého domu. Dostala se ta novina nějakými neprozřetelnými kanály až do Pekingu, z Pekingu přijeli soudruzi, čínský Bílý dům zbourali a stavbu obývající soudruhy popravili. Takže tolik asi k smyslu novotvaru „státní kapitalismus“. Nicméně, přejme si, aby tento novotvar dopadnul lépe, než slavná „Džamáhárija“ , libyjská verze socialismu v režii plukovníka Kaddáfího, jež dopadla i spolu se svým představitelem neslavně.
Plukovník, pravda, nechal postavit v poušti (soudruhy z Číny, víme?) betonová města, avšak zapomněl k nim přivést vodu (ona také v Libyi skoro žádná není), tudíž města nebyla nikdy obydlena a tiše v žáru Sahary chátrají. Plukovník nechal pozavírat své odpůrce do vězení, aby za několik let poté prozřel a osobně nasednul do buldozeru, kterým zdi vězení rozboural. Bohužel, ani tento čin mu nezajistil popularitu dostatečně vysokou, aby ho vlastní občané neutloukli, když zalézal do roury, což se událo při příležitosti jakýchsi místních nepokojů živených ze vzduchu francouzskými, americkými i lecjakými jinými letadly. Od té doby je však Libye svobodná, což dokazuje fakt, že si zcela svobodně nezvolila jen jednu, nýbrž rovnou tři vlády. Vůbec možno nazvati dnešní místní poměry pestrými a zajímavými ve srovnání s nudou utopistického Kaddáfího socialismu.
Z dosud přežívajících úspěchů světového soudružství připomeňme taktéž Kubu. Kubánští občané v důsledku ekonomického úspěchu režimu vybudovaného nesmrtelným Fidelem a udržovaného jeho bratrem Raúlem dovedli k dokonalosti kupříkladu barterový obchod, čili obchod směny zboží za zboží. Na začátku máš zubní kartáček a potřebuješ zubní pastu, na konci máš zubní pastu, půl pytle cukrové třtiny a kartáček si půjčíš od souseda. Není to geniální, když v obchodě zubní pasta buď není, nebo na ni nemáš? Ekonomický rozkvět se též projevuje na automobilním vkusu kubánského obyvatelstva: Vždyť která země světa si dokáže udržovat tak početný a pojízdný vozový park amerických bouráků roku výroby 1955?
Tak tedy, soudružko Konečná, zde jsem Vás zastoupil několika málo příklady živoucího socialismu, když ten kapitalismus není životaschopným. Otázka nejzáludnější však zůstává a já ji odpovědět nedokážu: Který z obou systémů, u všech všudy, je tedy tím lepším? Konečná, vlastně na konec, mě napadá jen: Babo raď…
Zdroje:
1)
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-katerina-konecna-eurovolby-kscm-evropska-unie.A190416_150838_domaci_lesa
2)
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kim-cong-un-vladimir-putin-schuzka-rusko-kldr-vladivostok.A190424_055056_zahranicni_bur
