V poslední době je veřejný prostor zaplněn několika kauzami, které zdánlivě spojuje otázka rasismu či jiné údajné "nenávisti". Ve skutečnosti se však jedná jen o schopnost v míru žít s tím druhým, který je prostě jiného názoru.
Ten druhý může být jiný v mnoha ohledech: Má jiné politické přesvědčení, náleží k jiné rase, je jinak sexuálně orientován. Něco z toho je mu dáno, k něčemu z toho dospěl ve svém životě. Považoval bych svět bez lidí, kteří se ode mě neodlišují, za svět prostý pestrosti, fantazie a inspirace. Považoval bych svět bez lidí, kteří se od sebe neodlišují a na lecčem se neshodnou, za svět odsouzený ke stagnaci, degeneraci a záhubě. O čem si mají povídat lidé, kteří jsou ve všem zajedno?
V poslední době však sleduji se vzrůstajícími obavami prostou skutečnost, že právě takový svět nám někdo chce vnutit. Jsou to právě ti „jiní“, a protože těch „jiných“ je už tolik skupin, a další stále přibývají, vnucuje se mi přesvědčení, že zanedlouho už nebude existovat nikdo normální, běžný, ale všichni se od sebe budou znamenitě odlišovat, poukazovat na tu svoji odlišnost a se slovy o lidské vzájemnosti v ostrém rozporu s těmi slovy budou prosazovat právě jen ty svoje osobní zájmy. Na čas mohou vytvořit nějakou internacionálu, jako jsme tomu byli svědky v minulosti a bohužel i právě dnes, ale jak dlouho jim to vydrží, než se mezi sebou rozhádají právě na základě těch nicotných odlišností? Vytvoří tedy opět kmeny, které proti sobě budou bojovat, jako tomu bylo na úsvitu lidské historie?
Chce se mi říci: „Tak do toho mě netahejte a vyřiďte si to mezi sebou!“, jenže faktem zůstává, že realita každého z nás spadá do některé z těch skupin. Většina z nich ještě nebyla objevena, ale bude, jen si na to počkejte a poté se divte. Každý z nás bude nějak určen, zařazen, zasunut do kartotéky pod určujícím písmenem. Pro začátek navrhuji těm dnes "jiným" přidat další písmenko k šuplíkům LGBT, přičemž uvádím jen ta čtyři písmenka dnes už podstatně delšího názvu pro stále se rozšiřující skupinu – koho vlastně?
Nyní zanechme obecných úvah a heslovitě se vraťme k těm konkrétním kauzám za poslední dobu:
1) Rasismus v britské královské rodině:
Herečka si vzala prince, mají spolu dítě, manželé neladí s královskou rodinou a protože kromě asi žalostně skromného majetku nemají nic jiného než pozornost světové veřejnosti, tak perou špinavé prádlo na čerstvém vzduchu. Nepoužívají ovšem valchu a potůček, nýbrž moderátorskou hvězdu Oprah Winfreyovou /1/ a velkou televizní stanici, aby si poplakali nad svým zlým osudem. Prý se v královské rodině odehrávaly vzrušené debaty o odstínu kůže jejich ještě nenarozeného dítěte! Nikdo nemůže dokázat nic z těch obvinění o (prenatálním) rasismu, ale jestliže se řekne slovo „rasismus“, všichni zpozorní...
Abych to těžké téma odlehčil, vzpomínám si při této příležitosti na repliku z filmu "Bohemian Rhapsody /2/" o mé milované kapele "Queen":
"Když se řekne Queen, všichni zpozorní"
No ano, hovoří-li se o "Queen" čili "Královně" a o rasismu, všichni zpozorní. Jen si nejsem jistý, zda se v tom dnešním případě dostaví stejně hodnotný, dlouhodobý a inspirativní výsledek, jako v případě té hudební skupiny...
2) Fotbal horší než válka Severu proti Jihu
Zase ten rasismus. Nezáleží (prý) příliš na tom, že hráč jednoho klubu přizabil hráče druhého klubu, záleží jen na tom, že hráč jednoho klubu nadával hráči druhého klubu, přičemž sám přiznává, že nadával sprostě. Nic z toho by nebylo tak zajímavé, jako je (prý) zajímavé, že při oné nadávce ten hráč (prý) použil nejen sprosté slovo, nýbrž i rasistický příměr. Kdyby tu zase nebylo jen to slovo „rasismus“, navíc ještě ve svém údajném rasismu nepřímo odvozené od výrazu „opice“ /3/, pak bychom stáli před tuctovým konfliktem při sportovním zápasu. Nezbývá než pokleknout (raději pořádně a obřadně pokleknout!) před těmi, kteří to opět jen s tím slůvkem „rasismus“ dotáhli tak daleko, že i opice, která v přírodě nabývá bezpočtu barev, může, ba musí, odkazovat v lidské řeči jen na tu jedinou barvu. Opice z přírody by se asi divily, při jakých možných příležitostech si je berou do úst lidé, a ještě se přitom domnívají, že to souvisí s jedním z nejlepších a nejvznešenějších výdobytků lidského druhu - se sportem.
3) Češi útočí na homosexuály a další LGBT+ (plus – mínus všechny další)
I při mé značné otrlosti k zprávám, které jsou jen špatně maskovaným komentářem či přímo propagandou, mě přece jen vytrhla ze zamyšlení stať /4/, po jejímž přečtení a vyslovení následného názoru bych měl být patrně sťat.
Nejprve se tedy pozastavím nad dvěma výroky z odkazovaného článku:
Výrok první:
Radek Rozvoral (vysoký představitel strany SPD - poznámka autora):
„Odmítáme propagaci a podporu genderové ideologie homosexualismu“.
Ačkoli je výmluvné, že více než titulek článku pana Rozvorala nechtějí ty údajné oběti útoků na LGBT v onom článku jeho vyjádření rozebírat, musím říci, že pojem „homosexualismus /5/“ i já osobně vnímám jako znevažující homosexuály. Nikterak nepodobným způsobem, jako ta výše zmíněná „opice“ se prostě do uvažování v naší společnosti pojem „homosexualismus“ dostal coby spíše pohrdlivé označení pro lidi, kteří nějakým způsobem cítí a veřejně dávají najevo svoji přitažlivost k osobám stejného pohlaví. U činovníků strany se značnými ambicemi v české politice bych rád našel poněkud moudřejší a morálnější zamyšlení...
Ovšem říkám přitom jedno velké „Ale“:
Je snad používání pojmu "homosexualismus" samo o sobě aktem nenávistí? Tak to ani náhodou. Osoba, která pojem „homosexualismus“ v negativním vyznění používá, je zkrátka přesvědčena o tom, že homosexualita nemá být propagována. Co je na tom nenávistného? Je snad přímo „nenávistí“, když někdo nemá dostatek pochopení pro druhého a naopak přemíru obav o sebe samého a o úzkostně ohraničený svět, který považuje za jediný možný? Je to nenávist, nebo jeho názor?
Dotyčný článek o údajně se zvyšujících útocích na komunitu LGBT (atd., pozn. aut.) obsahuje i příklady jasných verbálních útoků na homosexuály, nicméně jako další podstatné vyjádření z článku vnímám:
Výrok druhý:
Pan Michal Pitoňák z Národního ústavu duševního zdraví a spolku Queer Geography tvrdí, že za údajným zvyšováním útoků na LGBT (atd., pozn. aut.) komunitu stojí:
„Obhajování tradičních hodnot“, což pan Pitoňák označuje neexistujícím pojmem „neoideologie“, která se prý živí na „nedostatečné obeznámenosti evropských společností o sexualitě“.
Pan Pitoňák pokračuje dále:
„Když máte stigmatizovanou skupinu a nemáte žádné vzdělání, které by informovalo společnost o přirozenosti alternativních sexualit, je snadné vyvolat negativní emoci“.
Tento výrok je přímo klenotem mezi demagogiemi /6/. Ptám se tedy na jeho klíčová slova:
- Kde je jaká stigmatizovaná skupina? Já osobně vidím jen člověka, člověka, a zase člověka, a pokud s ním nemám intimní, ať už přátelský nebo milostný vztah, tak o něm nepotřebuji a ani nechci vědět, jestli je L, G, B, T, nebo snad někdo další ze stále se rozšiřujícího seznamu těch alternativ. Zcela logicky tím ovšem pro mě neexistuje ani žádná „stigmatizovaná skupina“. A pokud někdo dokládá existenci této údajné stigmatizované skupiny pracně dohledanými a často neurčitými výroky na diskuzních fórech, pak je sám stigmatizován sebou samým: Prostě si to o sobě jen myslí. Faktem ovšem zůstává, že naprosté většině lidí je prostě fuk sexuální orientace svého souseda, kolegy, či třeba kamaráda, se kterým občas zajdou na kafe nebo na pivo a baví se o sportu.
- O jakém nedostatku vzdělání ohledně přirozenosti alternativních sexualit pán hovoří? Snad vzdělání ohledně těch spekulativních stigmatizovaných skupin? Pan Pitoňák se zkrátka opět ztratil v té „přirozenosti“. Přirozeností člověka je ovšem prostá skutečnost, že heterosexuál jde k heterosexuálovi a malá část lidstva je homosexuální, pak tedy je alternativně sexuální, a ještě menší část lidstva je ještě více alternativně sexuální a jde tam, kam je srdce žene. Mám tedy drobek rozdrobit ještě více, aby se náhodou někdo z původního drobku necítil uražen? Proč bych to, prosím Vás, měl dělat? Vzpomínáte na tu nebohou opici?
Pokud jde o tu přirozenost, tak co když alternativní sexuality prostě jako přirozené vnímat nechci, protože ke smůle pana Pitoňáka mám jisté pojetí o biologii a o tom, jak mnoho je jí Homo sapiens určen, protože je prostě tvorem z masa a kostí a k tomu s genetickou výbavou, která zaručuje jeho reprodukci pouze dvoupohlavním způsobem? Je to můj názor, nebo moje nenávist? Je tedy v dnešní společnosti větší silou vědecké poznání, nebo právo na respektování názoru? Co když onu přirozenost, o které pan Pitoňák hovoří, já osobně vnímám právě takto, a ne tak, jak mi ji chce dotyčný vnutit? Nevystačili bychom si tedy v případě těch „alternativních sexualit“ prostě s označením „běžné, normální, tolerované“?
Skutečně se musíme nechat ohlupovat těmi, kteří nám nutí svůj pohled na realitu pod hrozbou, že jiný pohled je pohledem „nenávistným“?
Opravdu má pro nás nealternativní být vše, co se vymyká naší podstatě, výchově, vzdělání, zkušenostem a názorům, být něčím varovným, když vyprovokováni těmi alternativními řekneme, kdo jsme a co si myslíme? Máme se bát být tím čím jsme, abychom neurazili ty, kteří to cítí jinak, ale kteří na rozdíl od nás mají tu drzost nám své názory nepřímo nutit pod pohrůžkou zařazení do šuplíku "xenofobů" a ještě se prezentovat jako ti ublížení, když s nimi tu a tam nesouhlasíme?
Zdroje:
1) https://cnn.iprima.cz/direkt-pro-buckinghamsky-palac-meghan-poukazala-na-rasismus-v-kralovske-rodine-20552
2) https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohemian_Rhapsody_(film)
3) https://www.idnes.cz/fotbal/pohary/glen-kamara-ondrej-kudela-slavia-glasgow-rangers-rasismus.A210320_115852_fot_pohary_tof
4) https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/lgbt-komunita-sexualita-predsudecna-nenavist-utok.A210302_144821_domaci_knn
5) https://cs.wikipedia.org/wiki/Homosexualismus
6) https://cs.wikipedia.org/wiki/Demagogie
