Stejně jako otázka na nejlepší sólo na kytaru nebo kterýkoli jiný nástroj, má i otázka nejlepšího sóla na bicí nekonečně mnoho různých a přitom správných odpovědí. Jednu z nich dal Rick Allen z rockové skupiny Def Leppard.
Bicí tu byly jako první hudební nástroj vůbec, ba je možné říci, že tento hudební nástroj tu byl ještě dříve, než člověk samotný. Vždyť i některá zvířata používají nalezené věci k k tomu, aby vytvořila zvuk údery jednou věcí o věc druhou, a to zcela záměrně, s cílem vzbudit pocity v sobě, ale hlavně v těch druhých.
Nevěděli o tom něco i předkové dnešních ptáků, kteří jsou známí právě údery jedné věci o druhou třímanou v zobáku? Je odtud tak daleko k myšlence, že předchůdci ptáků, vyhynulí dinosauři, ovládali to stejné umění dávno před tím, než se tu objevili lidé, znovu našli bezčasou, nadrozměrnou a božskou hudbu, a umění hudby tolik rozvinuli?
Je to stejně nezpochybnitelný, jako ožehavý myšlenkový vklad do jedné ze zásadních otázek:
Kdo tu byl dříve, člověk, nebo hudba?
Ale zpět k bicím: Netroufám si posoudit, který hudebník kdy zahrál to opravdu nejlepší sólo na bicí, a že bych z jazzu, rocku i metalu našel hodně kandidátů. Ale dávám Vám tu link na Ricka Allena, bubeníka skupiny Def Leppard, kterému byla po autonehodě amputována paže.
Bez Ricka zbytek kapely nechtěl hrát, protože prostě nemohl. Def Leppard buď budou hrát s ním, nebo vůbec. Dříve jen kamarádi z úspěšné kapely se nyní proměnili v organický tým: Ukážeme všem, že se to dá, že to dál umíme, a že s Rickem i bez jeho ruky zatřeseme světem. A Rick jim věřil, věřil sobě, své rodině, věřil všem, kteří mu říkali, že perfektního bubeníka nedělají dvě paže a dvě nohy, ale srdce tlukoucí v rytmu hudby, na kterou mu sám rockový Bůh dal talent i zbrojní průkaz, muzikální duši i nezkrotnou sílu, a nezdržoval ho přitom otázkami na počet údů.
Rick dar rockového Boha opět pocítil a už z něho nic nepromarnil. Při hře na bicí obléká triko s krátkým rukávem, na zdravé ruce má rukáv jako dříve a na pahýlu po druhé ruce je rukáv navléknut tak, aby mu to prostě sedělo. Rick se při hře na bicí také zul: Jeho dvě nohy nyní musí hrát za jeho už neexistující ruku a pomáhat té druhé, která má o to více práce. Žádné boty, žádné ponožky, se svým nástrojem musí srůst vším, co mu zůstalo. Rick Allen tedy sedí u bících v krátkém tričku a bosý, ve své plné rockové bojové uniformě.
Všichni v kapele tomu poselství zhůry uvěřili a po Rickově návratu do kapely tahle parta pod jménem Def Leppard našla svůj Olymp slávy: Nahráli svá nejlepší a nejúspěšnější alba. Kdo kdy slyšel nebesky dokonalé album Hysteria, tomu musí Rickovy bicí znít v uších navždy. Stejně jako tehdy, zní i dnes v rocku ala Def Leppard také bicí elektronické. Ale s elektronickými bicími opravdový rock, tedy ten klasického stylu a naživo hraný, prostě neuděláte. Jak z toho ven? Musíte mít Ricka, ten to umí, i s jednou rukou a bez elektronických udělátek.
A tak Vám tu dávám dva linky: Ten první, amatérský záznam Rickova sóla na bicí na jednom koncertu z předloňského roku, a druhý, kdy se Pan bubeník rozpovídá o tom, co ho postihlo, a jak z toho našel cestu ven.
Něco od Rickyho máme v sobě všichni. Ale tenhle chlápek patří k těm, kteří to lidem v sobě pomáhají najít. Každý si někdy zoufá, buď osobně, nebo z věcí, které ho obklopují. A v těch chvílích každý musí najít pozitivní inspiraci. Pan Rick Allen je jedním z těch, ve kterých ji nacházím já.
Přeji Vám příjemný poslech!
Zdroje:
1) https://www.youtube.com/watch?v=_rgBm3pHq3c
2) https://www.youtube.com/watch?v=XLNVAWRXbDo
