Strana SPD dnes pořádá setkání svých příznivců, euroskepticky a národovecky zaměřených evropských politiků a koncert skupiny Ortel. Proti nim vystoupí "Hluková olympiáda".
Očekávané vášně, které jednotliví protagonisté i kombinace zmíněných protikladů budí, bych rád zmírnil krátkým zamyšlením.
Nemusí mi být po chuti pasivita a konformita současné politické reprezentace, ani styl projevu pana Okamury, mohu se útrpně usmívat nad zastydlou a neinspirativní hudební formou Ortelu, můžu znechuceně mávnout rukou nad „Hlukovou olympiádou“.
Přesto, že mám své politické chutě a nechutě, vnímám jako přínos, že jsou vyjádřeny různé názory. A kromě toho, SPD a jeho dnešní hosté, stejně jako účastníci „Hlukové olympiády“ rozhodně nereprezentují celé spektrum příbuzných názorů, ať už jde o názory pro setrvání v EU, pro současnou podobu EU, pro migraci, nebo naopak proti tomu.
V demokratické společnosti mají mít svůj prostor všechny názory, které se pohybují v rámci zákona. Nelze si tudíž stěžovat na to, že řádně zaregistrovaná politická strana pořádá ohlášenou akci, ani na to, že totéž pořádají její odpůrci.
Podivit se jistě lze tomu, že obě akce byly povoleny souběžně na prakticky tomtéž místě, dle mého názoru je to vrcholně nezodpovědné, nicméně věřme, že k nějakým konfliktům nedojde.
SPD i její hosté jako je Marie Le Pen či Geert Wilders prezentují hesla o nutnosti boje proti globalismu, islamizaci, autoritářským a národní identitu omezujícím sklonům současné EU, o nutnosti zastavit současnou migrační vlnu do Evropy. Není divu, že tak zásadní hesla vzbuzují spoustu vášní.
Za každým heslem, za každou nálepkou se ale skrývá něco více. Schopnost to něco více sdělit stručně je často tím nejdůležitějším na úspěchu politické strany. Nikoli, hesla nejsou špatná, nálepky nejsou špatné, přidělme jim každý sám za sebe nějakou míru vkusu, ale nečiňme vůči nim zásadních soudů. Zkratky a symboly prostě fungují.
Důležité je však to, aby za zkratkami byly konkrétní cíle a návrhy cest, jak jich dosáhnout. Když ale něco předem odmítneme jako „nereálné“, „neuskutečnitelné“ a podobně, vyjadřujeme dost pesimistický pohled na náš svět, ve kterém se nemá cenu o nic podstatného snažit.
Podstatné věci změnit lze, a ve svobodných a demokratických společnostech se tak děje vyjádřením vůle většiny voličů, děje se tak legálně a organizovaně. Nedějí se revoluce, puče, převraty, občanské války. Může se však dít bezpočet vyjádření společné vůle občanů, v prostoru fyzickém i virtuálním.
O osudu EU se nerozhodne dnes na Václaváku, a možná ani po volbách v institucích Evropské unie, bez ohledu na zastoupení jednotlivých názorových proudů. O osudu EU se rozhodne v největších členských zemích, dle toho, jak se budou schopny vypořádat s vlastními společenskými a ekonomickými problémy.
My, v zemích menších, buďme připraveni na jakoukoli možnost.
