Trvalo to, ale nakonec se zdařilo. Podle posledního průzkumu se v USA začínají muži bát být s ženami o samotě, což je vysvětlováno jako důsledek kampaně proti sexuálnímu obtěžování s názvem MeToo.
Průzkum přinesl odborný časopis Organizational Dynamics (1). Oslovil muže z různých profesí a výsledky jsou tristní:
- Čtvrtina mužů se bojí být s ženami o samotě
- Dvacet jedna procent mužů se kvůli tomu bojí poskytnout ženám pracovní místo, které by vyžadovalo úzkou spolupráci, třeba společné pracovní cesty
- Dvacet sedm procent mužů se vyhýbá pracovním schůzkám, kde by jediným partnerem byla žena
- Devatenáct procent mužů by jen neochotně do práce najalo atraktivní ženuDůležitá v tomto kontextu nejsou jen absolutní čísla, ale především trend: Neochota mužů být s ženami o samotě se oproti minulým letům zvyšuje. Stejně závažné zjištění spočívá v tom, že dle průzkumu se muži a ženy shodují na tom, co je ve společenském kontaktu vhodné a co je už za hranou slušnosti. Výsledky průzkumu tak lze interpretovat stěží jinak, než jako strach mužů z toho, že jakéhokoli kontaktu s nimi může nyní žena využít k tomu, aby je poškodila.Jak k tomu došlo? Stala se z amerických mužů ze záhadného důvodu najednou opravdu taková ustrašená individua, která se bojí mluvit s ženou o samotě, podat si s ní ruku? Nebo jsou jejich obavy odůvodněné?Výsledky jednoho statistického průzkumu jistě nelze zveličovat, jako ostatně nelze zveličovat výsledky žádného takového průzkumu. Varovné indicie tu však jsou: Mezi muži a ženami se v euroamerickém civilizačním okruhu skutečně děje něco zásadního a hodně nepříjemného. Souvislost s kampaněmi typu MeToo a podobnými se tu přímo nabízí. Nejen američtí muži totiž nevidí pouze něčí hysterické scény, nýbrž vidí tvrdou realitu: Po mnoha letech a bez jakéhokoli důkazu obvinění muži jsou bez soudu podrobeni mediální popravě, jejich kariéra je zničena, jsou vyřazeni ze společnosti, na jejich dílo usedá prach.Velkým problémem kampaně MeToo je skutečnost, že ji rozjely holywoodské hvězdičky showbusinessu, což je prostředí známé poněkud svéráznými mravy. Stejným problémem je to, že zde nežaluje uklízečka stavěče kulis, ale například známá herečka známého herce, režiséra, producenta, politika. A především muže bohatého a vlivného. Obsahem kampaně MeToo tedy nejsou případy, kdy nadaná atraktivní žena chtěla zkusit štěstí v showbusinessu, ale když jí vlivný muž odporných zvyků nabídnul, že jí nastartuje kariéru, pokud se s ním vyspí, tak odmítla a se vztyčenou hlavou odkráčela do McDonalda prodávat hamburgery. Tento typ žen si o dotyčném dobytku pomyslí své a jde životem dál. Ovšem některé ženy jsou jiného založení. Po mnoha letech si na křivdu vzpomenou a začnou se soudit. Pokud se kdysi samy staly obětí nemorálního chování, chovají se samy nemorálně dnes. Jaký přínos morálce a etice tedy může mít jejich kampaň?Je dobré upozornit, že kampaň MeToo měla přinejmenším jednoho slavného předchůdce o jedné osobě, který vstoupil do dějin. Za časů prezidentování pana Clintona požádal tento pán jistou slečnu stážistku, aby poněkud rozšířila okruh svých služeb asistentky. Slečna, Lewinská se jmenuje, neodmítla a na památku na románek s prezidentem si ponechala jistou část šatstva potřísněnou jistým prezidentovým biologickým materiálem. Ten se stal rozhodujícím důkazem v kauze, kterou Lewinská spustila a ve které zprvu Clinton sebevědomě lhal, neboť si při své naivitě patrně nedokázal představit, že někdo něco takového bude doma uschovávat.Už tehdy byl celý skandál médii zároveň prezentovaný jako případ, kdy bohatý a vlivný muž při své aroganci a vůbec odporném založení zneužije mladou nezkušenou dámu. A od té doby se pravidelně objevují kampaně urážející muže i ženy, protože muži jsou v nich označováni za sexistická čuňata a ženy za jejich nesvéprávné oběti. Tím smutnější je, že se tak neděje v zemích třetího světa, kde je skutečně často normou chovat se k ženám hůře než v Evropě ve středověku, nýbrž se tak děje v euroamerické civilizaci charakteristické emancipovanými a sebevědomými ženami.Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ostatně, k čemu se schyluje, mohli Američané tušit už v devadesátých letech, při kampani proti „sexuálnímu harašení“, kdy se podařilo z formálních vztahů mezi muži a ženami pod hrozbou trestů vyhnat jakékoli koření a vzájemné jiskření a kdy se podařilo popřít, že něco takového mezi muži a ženami vždy bylo a bude, protože je to lidská přirozenost. Jaksi samozřejmě se ostatně tato kampaň prokopírovala i do evropské a české společnosti, jakoby nestačilo být jen slušně vychovaným člověkem.Američtí muži se dnes při běžném společenském kontaktu prostě bojí pomoci ženě do kabátu, podržet jí dveře, utrousit cokoli neformálního, svěřit se s něčím osobním, udělat jakýkoli vtípek. O tom, že by pochválili ženě její zevnějšek už dávno ani neuvažují. Hysterie malé části žen se tak ovšem obrací proti většině z nich: Podle zmíněného průzkumu se stále častěji muži, ale i ženy bojí ženy zaměstnávat, zejména ženy atraktivní. Zkrátka všichni začínají vnímat jako nebezpečně reálnou možnost, že cokoli dotyčná dáma může použít jako záminku k obvinění ze sexuálního obtěžování.Za takovou náladu ve společnosti mohou do velké míry všechny uvedené kampaně. Jsou součástí nebezpečné progresivistické vlny chaotických existencí, které neukotveny kořeny tradičních hodnot hodlají i ostatní z jejich kořenů vytrhat a nadiktovat všem novou morálku, etiku, zákony. Všichni vidíme tragické důsledky jejich snah, ať už jde o vztahy mezi muži a ženami, o samotnou identifikaci lidí prostřednictvím všemožných „gender“ ptákovin (ženskou verzi „ptákoviny“ raději neuvádím…), nebo boje proti klimatu, nebo za klima, nebo jaký a za co ten boj vlastně je.Doufejme, že v České republice si uchováme dostatek rozumu a spojení s tím nejlepším z našich kořenů a tradic, aby škody progresivistické vlny na naší zemi byly co nejmenší. Zdroje: 1)https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/metoo-muzi-zeny-gender-sexualni-obtezovani-prace-zamestnani-spolecnost-usa.A190902_080554_zahranicni_remy?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
