Poslanci sedmi z devíti sněmovních stran s výjimkou SPD a KSČM hodlají poslat americkému Kongresu dopis, ve kterém ho žádají, aby zaklekl na Facebook, Google a Twitter a donutil je k „zodpovědnosti“.
Poslanci tento krok prý koordinují s dalšími deseti zeměmi EU a NATO a dopisem žádají, aby zmíněné firmy v americkém vlastnictví zamezily šíření dezinformací do veřejného prostoru, neboť ty prý škodí demokracii.
Předně se ptejme, co je to dezinformace a jak lze stoprocentně rozhodnout, zda je daná informace dezinformací. V médiích často čteme tak kvalitní zprávy, že ze všeho nejvíce připomínají ten starý vtip z rádia Jerevan o tom, že Ivan vyhrál v Moskvě auto. Posléze se však zjistilo, že to nebyl Ivan, nýbrž Vasil, nebylo to auto, nýbrž kolo, nestalo se to v Moskvě, nýbrž v Petrohradu a nevyhrál to, nýbrž mu to bylo ukradeno. A teď hledejte a dokažte, kde udělali soudruzi chybu, ve kterém okamžiku někdo prostě lhal a druhý se přidal.
Je nesmysl chtít, aby někdo kontroloval veškerý veřejný obsah a nějakou nadpřirozenou schopností hodnou přímo pána Boha zjišťoval, co je a co není pravda, co byl jen omyl a co bylo řečeno záměrně lživě. Něco takového prakticky zajistit nelze a ví to každý včetně těch poslanců strachujících se o demokracii. Ale naštěstí je tu řešení: Naprogramujeme algoritmy na klíčová nehezká slova, jména a pojmy, a jako v pohádkách najmeme prince čistých srdcí, kteří budou coby administrátoři rozhodovat o tom, co je správné, krásné a žádoucí, a co je nesprávné, ošklivé a zavrženíhodné. Výsledek bude ten, který zazněl ve filmu Černí baroni:
„O tom co je krásné, rozhodujeme my: Strana!“
Největší hrozbou svobodě a demokracii je přece samotná myšlenka, že někdo nemá PRÁVO napsat lež. Síla svobodné a demokratické společnosti leží přece v tom, že jsou právě svobodně k dispozici všechny informace, takže je v maximální míře zajištěna šance tu lež odhalit a naopak, ozve-li se jediný pravdomluvný proti tisíci lhářům, tak i on dostane šanci promluvit a když mu nedá za pravdu současnost, tak ho může očistit alespoň historie.
V protikladu k tomu však nikoli demokratické a svobodné, nýbrž totalitní systémy informační a myšlenkový obsah veřejného prostoru kontrolují a omezují, ovšem všechny do jednoho tvrdí, že tak činí jen z těch nejčistších pohnutek, že chtějí lid ochránit od všeho zlého. Výsledkem bývá lež institucionálně zakotvená a úzkostlivě hlídaná.
V tomto kontextu mi jako vrchol absurdity připadá vyjádření lidoveckého poslance Bartoška:
„Je nezbytné, abychom postupovali společně se spojenci. Je naprosto nepřijatelné, aby se přenášel ať už ruský, nebo čínský model nesvobody do našeho prostoru,“ /1/
Jak omezený je ten, kdo nechápe, že právě takovými dopisy onen ruský nebo čínský model nesvobody začíná?
Když jsem byl malý a psal se prosinec 1989, šli jsme s maminkou nakupovat na městské tržiště. Stála tam paní a vykřikovala, jaká je dnes hrozná doba, jak je to všude samý zrádce a kolaborant, a jak by bylo potřeba, aby nám Sovětský svaz zase pomohl jako v osmašedesátém.
Je tragické po třiceti letech sledovat strany ANO, ČSSD, ODS, STAN, Piráty, TOP09 a KDU-ČSL, jak dokonale přejaly roli té paní.
Ještě větší absurditou je skutečnost, že mezi dvěma stranami, které dopis nepodepsaly, jsou právě ti komunisté, jejichž totalitní vládu nesvobody, cenzury a propagandy se před třiceti lety podařilo svrhnout, a tou druhou stranou je Svoboda a přímá demokracie, kterou právě totalitářsky se vybarvující mainstreamové strany pravidelně osočují z nedemokratičnosti, netolerance a extremismu.
Zdroje:
- https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dopis-do-usa-poslanci-tlak-na-socialni-site-dezintormace.A191129_102611_domaci_kop
