Budu totiž se studenty, toho času nepobývajícími ve škole, nýbrž na akcích proti klimatické změně, proti všemu zlému a pro zastavení klimatické změny a vystoupení ze světa, jenž se točí až nevkusně rychle.
Vskutku, od doby, kdy zfanatizovaná švédská školačka Greta Thunberg prohlásila, že až do voleb nebude v pátek chodit do školy, rozhoduje se po světě stále více jejich vrstevníků, že nechodit v pátky do školy a udělat něco pro záchranu světa a sebe samotného před písemkou z matematiky je skvělý nápad.
Anebo že bych přece jen použil mozek a do práce šel? Mě na rozdíl od studentů z práce můžou za nedostavení se vyhodit a živit mě nikdo nebude. Mimochodem, kdybych byl ředitelem jakékoli školy, tak bych za opakované páteční „protesty“ nedostavujícího se žáka také vyhodil a kdybych byl rodičem dotyčného studenta, zarazil bych mu kapesné a vycházky.
Pochopitelně až poté, co bych se své ratolesti pokusil vysvětlit, že problém s lidským vlivem na klima neleží v Evropě, nýbrž v Asii a v Africe, a že tento problém nespočívá v zákonech České republiky, nýbrž spočívá v explozivně rostoucím počtu obyvatel zmíněných kontinentů a zvyku nadnárodních koncernů přesouvat výrobu kamkoli, kde na ekologii zvysoka kašlou, poněvadž je to tak levnější.
Též bych se potomkovi pokusil vysvětlit, že vývoj klimatu má svoji setrvačnost i cyklicitu, a že vědcům statistiky produkce skleníkových plynů rozhodí více rostoucí chov dobytka v rozvojových zemích nebo nečekané pšouknutí indonéské sopky, než je rozhodí Volkswagen s motorem fixlujícím produkci CO2, poněvadž jeho software pozná, kdy je testován.
A jako poslední bych doplnil, že největší ekologický problém se nejmenuje klima, nýbrž znečištění a přečerpání zdrojů.
Studentské protesty obecně mají svůj smysl. Studenti, mladí a vzdělaní lidé s odvahou, elánem a bez závazků často statečně bojovali se státní zvůlí a inspirovali celou společnost. Páteční protesty proti klimatické změně jsou však vším možným, jen ne projevem vzdělanosti, odvahy a inspirativního úsilí. Jsou ze všeho nejvíce smutným obrazem mladé generace zmatené příliš vysokou mírou informačního šumu, který chrlí internet a sociální sítě, a příliš nízkou mírou vlastního úsilí přijít na podstatu problému.
Ovšem je to také smutný obraz světa dospělých, který zbaběle ustupuje jakémukoli řvoucímu aktivistovi a nechá značně inkluzivní slečnu pobláznit davy mládeže po celém světě.
Tak tedy vzhůru mladí bojovníci, ale mě z toho vynechte. V pátek jdu makat jako kdykoli jindy.
